Teplo domova

Naší Beatce se stala strašná věc. Zažila chudinka takovou noc, jakou by si jistě nikdo z vás zažít nepřál. Nebyla to noc plná pohodlí, teplíčka, měkoučkých peřinek. Byla to noc strachu, zimy a mrazu. Beatka se totiž zapoměla venku.

Když se večer kolem 10. hodiny ještě před nocí venčí naše fenky, přikládá se do kotle a vše se chystá na spaní, Beatka se rozběhla otevřenými dveřmi za dobrodružstvím. Manžel si toho nevšiml, a když se Aki a Žofi vrátily, zamkl, pozhasínal a šel si spokojeně spát. I já už byla v posteli, no a vůbec mě nenapadlo, že jeden člen naší rodiny chybí.

Probudilo mne štěkání Akinky asi tak kolem jedné hodiny. Bylo mi to divné, proč štěká, většinou se poslední odpolední procházkou značně unaví a potom celou noc spokojení spí, ale říkala jsem si, že asi slyší sousedovic psa, který občas v noci poštěkává. Nešla jsem po příčině pátrat. A tak nám noc utekla a bylo ráno. Sobotní ráno je takové, že si většinou přiležíme, ale mě něco vytáhnulo z postele. Šla jsem dát jídlo Haničce, vzala si svetr a šla pusti fenky. Jaffa vylezl z boudičky, protahoval se, a tak jsem ho poustila do domu. Aki a Žofi odkráčely za svojí ranní povinností, já volala Beatku, sahala do boudičky, šla do kotelny, jestli náhodou lebedka nespí u kotle... nic. Bea nikde nebyla. A pak to vidím. U dveří stojí Akinka, která většinou domů nespěchá, protože musí venku po noci vše prozkoumat a očichat, a vedle Aki se choulí Beatka!!!

Rychle jsem otevřela a do dílny vletěla čokoládová zmrzlina. Moje zlatá kočička, ona byla celou noc venku!!! Ještě, že už tolik nemrzlo, bylo jen asi -2 stupně mrazu. Zvedla jsem ji, z kožíšku jí šla zima, ale jinak byla v pořádku, hned začala urputně příst, tulit se a tiskout se ke mně. Postavila jsem jí na stůl k misce s granulkami, honem jí dala na mističku i kapsičku, jídlo v ní zmizelo rychostí blesku. Přesně tak, jako když se mi jednou v lednu vrátil z nočního výletu Jaffa. Hladový a šťastný. A taková byla i Beatka.

Odnesla jsem ji hned do ložnice, hupla do svého pelíšku na skříni a předla jako o závod. Šťastná, že je doma. Šťastná, že ji Aki našla. Za chvíli usnula. A spala celé dopoledne, spala i dál, až do dvou hodin, kdy slezla, najedla se a pořádně se se mnou potulila. Určitě by mi nejraději řekla, že takový výlet už víckrát zažít nechce. Určitě by mi řekla, jak spala v té díře, co je na verandě, jak se tam občas chodí dívat do sklepa. A určitě tam byla, protože i rohožka byla shrnutá od dveří k té větrací šachtičce. Zlatá moje, statečná kočička. Když jsem se potom dívala v obýváku na televizi, viděla jsem na okně kočičí tlapičky. Ona ta malá skautka jistě v noci obcházela dům a snažila se na nás doklepat, snažila se přemluvit okno, aby se otevřelo a pustilo ji do tepla.

Je to za námi. Dopadlo to dobře, protože Bea má teď v zimě krásně hustý kožíšek, který ji před zimou chránil, dopadlo by to lépe, kdybych se šla podívat, proč ta naše hlídačka štěká. Ona jistě kočičku viděla sedět u dveří do dílny. Kdyby mohla, určitě by ji domů pustila. Příště, bude-li Akinka v noci volat, půjdu se po příčině podívat, nedělá to jen tak pro nic za nic. Ale Bea si tak složila svého bobříka odvahy. Je teď jistě na sebe pyšná a Jaffa už není jediný, kdo prožil lednovou noc mimo domov. V sobotu potom venku nebyla, dnes v neděli se jen trošku proběhla a raději se ze svého teplého pelíšku v ložnici ani nehne. Není totiž nad teplo domova.

Sdílejte!  |  O sdílení

4 komentáře

Reklama