Útulkový deníček: Majitelé

Ahoj lidi!

S většinou z vás se ještě neznáme (a věřte, že o dost přicházíte), jsme kočky z útulku PSOZ Palmovka, je nás pěkných pár desítek a naše kočičí kolonie produkuje nezřídka takové množství kočičáren, že si je nemůžeme úplně vždycky nechat pro sebe. Posuďte sami.

Vaše kočky z Palmovky

Těžko říci, o kom je řeč. Obvyklé pojetí je, že majitelé jsou člověci vlastnící kočky. Majitelé kočky, v tomto případě. Dokonce tento názor zastává i část člověků opatřených kočkami. No a my kočky je přitom pochopitelně necháváme, absolutní intelektuální převaha nás k takovému postoji plně opravňuje – však my víme, jak se věci mají a jak to berete vy, to už je málem skoro jedno. Když už tedy pomineme, kdo koho získává, pojďme si spíše ukázat několik způsobů, jak majitelé ke svým člověkům... ke svým kočkám... prostě jak k tomu přijdou.

Možnosti získání vlastního člověka (ono ten směr nabývání vlastnictví prostě nejde donekonečna ignorovat) jsou dané kočičími přesvědčovacími schopnostmi a také možnostmi prostorového pohybu kočky. Nezanedbatelnou výhodou pro kočku je přitom vlastnictví Schrödingerova genu (viz Útulkový deníček: Útěkáři), který jí v tomto směru dává možnosti téměř neomezeného výběru člověků v prostoru i čase. Kromě výběru vlastního člověka si pak taková Schrödingerova kočka může volit i preferovanou životní etapu svých člověků, kterou s nimi bude trávit. Pokud se v rodině kupříkladu narodí škvrně, které nemá na práci nic lepšího, než tahat chudáka kočičáka za ocas, není nic snazšího, než poskočit o pět či šest let do budoucnosti a postarat se o senzaci v místním novinovém plátku: „No, jen si představte, přišla k nám najednou kočička úplně stejná, jako ta, co se nám před pěti lety ztratila! Zázrak!“ Kočička se zubí od ucha k uchu.

I kočka pohybující se prostorem pěkně po svých, a ne jako Enterprise ve Star Treku, má ale dost možností, jak si svého člověka opatřit. Stačí se vyhlídnutého člověka držet a zjevit se pak v pravou chvíli, v podmínkách, kdy se bezbranné zvíře prostě nedá odmítnout: vrnící kotě cupitající sněhem zrovna do cesty procházejícímu člověku či kočička zuřivě mňoukající v dešti pod vašimi okny. Budete-li jen trošku vnímaví, kočičí plán zafunguje, v opačném případě by se získaný člověk musel stejně hned reklamovat a není o co stát.

Specifickým místem pro získání vlastního člověka je kočičí útulek. Zatímco nic netušící návštěvník žvatlá něco o záměru pořídit si malé rezavé koťátko a nejistě se rozhlíží po desítkách koček, které ho hodnotí podmračeným pohledem, v kočičích kruzích probíhá tichá dražba. Kočka, která v nevyřčené aukci zvítězí, se pak ke člověku jednoduše přitočí, vyvalí na něj oči, zatne drápky do nohou a začne hlasitě příst. Rezavé koťátko je rázem zapomenuto: „Jakpak se tahle kočička jmenuje, a to je vždycky taková přítulná?“ „Kdepak, vůbec ne, to bych nikdy nevěřila, jste první, ke komu se tak má!“ ... ostatní kočky se snaží nesmát moc okatě.

Jediná potíž je nalákat do útulku dostatečné množství dražebních člověků... A co vy, nechtěli byste malé rezavé koťátko?

Ramon

Sdílejte!  |  O sdílení

4 komentáře

Reklama