Vášnivá cesta (díl 48)

Blue Cat Television

uvádí

nekonečnou kočkonovelu

Vášnivé prokletí rodu Chlupézů

Námět, scénář a režie: Azuros Kocouřéz

Díl 48.

Vášnivá cesta

Autor: EvaNo mufka.denicek.eu

„Na kanáry!“

„Ne, na kapry!“

„Nene, jasně jsem slyšel, že říkali na kajmany!“

„Jste vedle, pánové, já zaslechl něco o sardinkách!“

Ze společenského salonu v domě Chlupézů se ozývala vzrušená debata. Abbygailita, která právě procházela kolem pootevřených dveří, jen udiveně kroutila hlavou. Překvapeně přemýšlela, kdo se chystá na loveckou výpravu, a už dopředu nebohé tvory litovala. Že by se dala madam Missarina zlákat na dobrodružství, o kterém v posledních dnech mluví pan Goliasiantos? Nebo... Abbygailitě se sevřelo srdce divnou předtuchou... že by za hranici všedních dnů zamířili Lassalita, Milchávez, Chllito a Bastienitto? Bývá zvykem urozených, že se vydávají na svou grand tour... Abbygailita povzdechla a unaveným krokem zamířila do kuchyně, připravit odpolední svačinu.

„BUBOSI!! Podívej, co děláš! Vždyť to pyré bude přesolené! Když už musíš brečet, tak ať slzy nekapou do hrnce!“

Bastienitto znepokojeně sledoval slzícího Bubose. Ten přes slzy ani neviděl a Bastienitto mu zachytil packu v posledním okamžiku, těsně před tím, než Bubos do tuňákového pyré málem vsypal mňouregano.

„Když... když... mně po nich bude smutno. Proč jen chtějí odjet?“ fňukl Bubos a poulil neštastné oči na Bastienitta. Bastienitto mu shovívavě pošesté vysvětlil, že jde o studijní cestu, během které budou poznávat nové chovatelské metody a zpracovatelské technologie. Bubos vše pozorně vyslechl a pak se sklonil nad hrncem. Usilovně míchal a snažil se, aby do pyré upadlo co nejméně slz.

„Už jedou, už jedou,“ vykřikl Fridrichos, který ze své pozice špiona v koruně vysokého stromu měl dokonalý přehled o všem, co se v okolí domu Chlupézů šustlo. Na jeho výkřik se všichni z domu Chlupézů vyhrnuli před vstupní dveře. Právě včas na to, aby mohli vidět, jak pomalu přijíždí vůz, který s důležitým výrazem řídil Tadeasos.

Rozvážně zastavil před domem, klapla dvířka. Z vozu vystoupila nastrojená Barbarita, kterou zdobila nadýchaná, perlami zdobená mašle kolem krku. Za ní velmi důstojně vystoupil Frankito, který všechny ohromil elegantním kloboučkem. Pokynul všem kolem... a vzápětí se zapotácel, protože se k němu vrhl Bubos, mokrý od slz a s kožíškem, na kterém ulpěly šmouhy pyré. Bubos přerývaně koktal cosi o tom, jak moc jim cestu přeje, ale také jak moc se mu bude stýskat, a hlavně má strach, aby nevázly dodávky myších kýtek a jatýrek, bez nichž on, Bubos, si neumí život představit. Frankito, zcela vyveden z míry, se snažil Bubose utěšovat, slíbil, že se určitě vrátí a že kýtkami, jatýrky a dalšími specialitami bude dům Chlupézů zásobován plynule dál, protože v době jejich pobytu na studijní cestě bude o farmu pečovat důvěryhodný Frankitův přítel.

Pak k Barbaritě a Frankitovi přistoupil otec Amadeos, který jim požehnal a popřál hodně štěstí na jejich cestě. Ani mu nebylo dáno domluvit, když už se k oběma hrnul ředitel Piškotatos a připomínal zejména Frankitovi, aby nezapomněl během cesty shromáždit pozoruhodné exponáty pro mňuniverzitní mňuzeum. Dámy zase obklopily Barbaritu a obdivovaly její mašli, a také nenápadně zmiňovaly drobnůstky, které by jim jako suvenýry udělaly radost.

Lassalita neodolala a zeptala se: „Barbarito, Frankito, a když tedy jedete na ty kanáry, to chcete pak kromě myší chovat i opeřence?“

Milchávez vyprskl: „Jaké kanáry?? Kapry budou chovat!! Říkalo se to dnes v salonu.“

Doktor Ginos se zatvářil káravě: „Kdy vy dva už se konečně naučíte pořádně poslouchat, co se říká?? V salonu jsem jasně řekl, že Barbarita a Frankito jedou na kajmany. Musím ovšem říci, že představa tohoto chovu mne poněkud znepokojuje!“

Missarina je všechny zpražila přísným pohledem: „Dohady, spekulace, domněnky. Jedině já vím, že jedou na sardinky. Není-liž pravda, milí Matteovi?“ obrátila se k cestovatelům.

Frankito znejistěl: „No, tedy... ehm... madam Missarino, máte pravdu, naše cesta nezačíná ani na Kanárských ostrovech, ani na Capri, ba ani Kajmanské ostrovy nejsou naším cílem. Ale není jím ani Sardínie. Naše cesta začíná na Mňauljašce. Tamní obyvatelé mají dokonalé metody na skladování zásob a také, mým snem vždycky byl pobyt v sněhovém hotelu Čičiglů... A protože Barbarita naopak touží po exotice a zajímá ji odchov koal, míříme z Mňauljašky do Kuala Lumpuru. Doufám, že tam těch kual bude hodně. A nyní nás omluvte, musíme jet, mňauerolinky nečekají...“

A za usedavého vzlykání Bubose a za pokřiku ostatních s přáními štastné cesty, vsedli Barbarita a Frankito do vozu, který se pomalu rozjel... ještě se v okénku mihla modrá a stříbrná tlapka... Bubos slzami zkropil všechny na tři metry daleko... auto dojelo k vstupní bráně... a zmizelo v zatáčce...

Pokračování příště

Sdílejte!  |  O sdílení

2 komentáře

Reklama