Vášnivé chrastění (díl 51.)

Blue Cat Television uvádí nekonečnou kočkonovelu

Vášnivé prokletí rodu Chlupézů

Námět, scénář a režie: Azuros Kocouřéz

Díl 51.

Vášnivé chrastění

Autor: EvaNo mufka.denicek.eu

Přestože se den již chýlil k večeru a začínalo se stmívat, zdálo se, že v Abbygalitině pokoji vyšla dvě slunce. Právě tak zářily Abbygailitiny žluté oči, které nadšeně kulila na ty, kteří byli u ní v pokoji a kladli jí přesné, zvídavé a důmyslné otázky.

Nemohla uvěřit svému štěstí. Ještě před chvílí se její srdce utápělo v žalu nad tím, že nezná své předky, netuší, kdo je, a je na své trápení sama... a pak se náhle otevřely dveře a snad sami andělé k ní přišli, aby jí pomohli.

Abbygailita podala jednomu z andělů svůj medailonek. Anděl ho pečlivě očichal, prohlédl, důkladně si do paměti vrýval kotěcí podobu Abbygaility. Druhý anděl neméně pečlivě očichal Abbygailitu a bylo vidět, že i on si zaznamenané poznatky vrývá do čichové paměti.

Pak se oba andělé naráz zvedli a rychle vyběhli z pokoje. Abbygailita osaměla a začala odříkávat modlitbu, v níž děkovala za naději, která jí byla seslána.

V hale domu Chlupézů už mezitím skončila debata o předcích a historii rodů a skupinky obyvatel a hostů domu se rozešly za svými zálibami a zájmy. Bastienitto šel na kontrolu vývoje Bubosova boje s kýtou a zjistil, že boj dopadl téměř nerozhodně... Bubos sice dokázal kýtu naporcovat, ale nezvyklou námahou a také neustálým ochutnáváním se dostal až na hranici úplného umdlení z únavy a přejedenosti. Bastienitto povzdechl, opásal se zástěrou a ujal se dokončení večeře. Ze soustředěného zdobení misek s předkrmy vy ho vyrušil podivný chrastivý zvuk, rána do dveří a hned poté se do kuchyně pozadu sunula Lassalita, táhnoucí v zubech mňaunatomický model, který zezadu postrkoval Milchávez.

Bastienitto se nadechl k přísnému upozornění, že kostra nemá v kuchyni co dělat, ale předešla ho Lassalita, která vykvikla: „Bastienítko ,bratříčku, my víme, že bychom sem Chrastivéze Kostřéze neměli vodit, ale my ho seznamujeme s domem a přece ho nemůžeme o kuchyni ošidit?“ Milchávez podpořil Lassalitina slova tím, že se zatvářil zkroušeně a packami objal Kostřéze kolem krčních obratlů.

Lassalita poulila oči tak prosebně, že Bastienitto jen máchl packou a pak už věnoval všechnu pozornost tomu, aby jeho sourozenci se svým novým společníkem nespadli do obřího hrnce s polévkou nebo nesrazili Kostřézem mísu nachystaných steaků.

„Chrastivéz Kostřéz... vida, vida... no, s tím si asi ještě užijeme. Jen by mne zajímalo, jak se večer ti dva dohodnou, s kým bude to chrastidlo spát. Mamá bude na kočlaps, až zjistí, že u někoho na loži je kostra,“ pomyslel si Bastienitto.

Chrastivý zvuk se ozýval i z herního salonku. To Maxavéz Hazardéz netrpělivě potřepával a posunuvoval kostkami, aby dal přítomným najevo, že je nejvyšší čas zahájit hru. Zatím se však k rozehrání Kocouře, nezlob se nebo jiných her nikdo neměl. Všichni pozorně sledovali Leu los Terros Houzevickos, která předváděla ty nejladnější postoje a kroky mňoudelek. Zejména dámy byly uneseny množstvím ladných křivek, které lze docílit správnou prací ocásku, zaujaly je i možnosti laškovného mhouření očí a koketního střihání oušky. S velkým nadšením byl přivítán návrh Ley, že druhý den mohou uspořádat malou školu pro všechny, kterým záleží na krásném, elegantním vystupování. Nadšení a zájem byly tak veliké, že i Barbarella zapomněla na fakt, že odpoledne obvykle spí, a radostně plánovala, jak natrénuje vznosnou chůzi a půjde okouzlovat na nejrušnější místa ve městě. Také Afrodíta v duchu snila o tom, že hrdě zdvižená hlava, do půvabného obloučku stočený ocásek jí pomohou zapomenout na stálé obavy z toho, je-li či není hezká. Maxavéz sledoval jejich vrkání, plánování a chichotání a zvažoval, nemá-li začít hrát mňausiáns, který může hrát jen sám se sebou.

Chrastění a občasné zasyknutí, které postupně sílilo, bylo slyšet i ze zimní zahrady, kam se vydala Missarina v doprovodu prezidenta Goliasiantose, dona Bertrandose, šéfa mňudistů Charontéze, otce Amadea a Bertilia a Danéze Jančézových.

Missarina pyšně ukazovala mimořádně odolné rostliny, které by podle jejího mínění mohly být vysazeny i na poušti nebo ledovci, případně v místech, kde jinak rostliny ničí stáda opic, protože když přežily hrátky Lassality a Milcháveze, přežijí už všechno. O to, co každá rostlina zažila, se zajímal zejména don Bertrandos, který byl neustále velmi těsně u Missariny a dokonce se několikrát zlehka otřel o její bok. Každé otření bylo provázeno zasyknutím, které se ozývalo z míst, kde stál prezident Goliasiantos. Kromě syčení se odtud ozývalo i podivné chrastění... a jen otec Amadeos, sedící v křesle, viděl, že chrastění vyvolává pravidelný, hrabavý pohyb Goliasiantovy zadní tlapy, kterou prezident neklidně a stále rozčileněji hrabe v kamíncích, kterými je naplněn velký květináč. Charontéz zatím obdivoval neznámou rostlinu, jejíž listy byly pokryty jemnými chloupky, a Charontéz byl udiven, že i rostlina může být chlupatější než on. Bertilio s výrazem znalce ochutnal list jiné rostliny a byl za to stižen velmi káravým pohledem Danéze , který si v duchu už po sto padesáté slíbil, že příště svého bratra ponechá doma, zamčeného v kuchyni.

Náhle se Missarina sklonila k další z rostlin. Bertrandos přiskočil a jemně se jí zakousl do šíje.

Chrastění a syčení přešlo rázem v temné, zlověstné zavrčení.

Pokračování příště

Sdílejte!  |  O sdílení

6 komentářů

Reklama