Zaregistrovat se   Přitlapkovat se
Přitlapkujte se tady:

Jméno:   Heslo:    

Pokud ještě nemáte svůj modrokocouří účet, zaregistrujte se! Registrací souhlasíte s podmínkami používání.
Zapomněli jste heslo?
Vyhledávání

Nahrává se...

Vášnivé hemžení (Chlupézové, díl 60.)

Datum30. března 2009  |  AutorAzuros Kocouřéz  |  Zobrazení celkem/dnes6 258x / 2x

logo: Vášnivé prokletí rodu Chlupézů

Blue Cat Television uvádí nekonečnou kočkonovelu

Vášnivé prokletí rodu Chlupézů


Námět, scénář a režie: Azuros Kocouřéz

Díl 60.


Vášnivé hemžení

Vášnivé prokletí rodu Chlupézů. Autor: EvaNo
Autor: EvaNo
mufka.denicek.eu
Maximosos se plížil zahradou za domem Chlupézů. Jeho smysly byly zostřené do nejvyšší pátrací pohotovosti. Oči měl upřené do jediného bodu, uši zachycovaly každé zaševelení větru, každé ptačí zapípnutí. Tlapky obezřetně našlapovaly. Nevnímal ani, že ho tráva lechtá na břiše, nevnímal, že na ocasu mu sedí mravenec. Byl na stopě...

Náhle rozladěně vzhlédl a zavrčel: „Mňaugentko, drž tu lupu pořádně!! Jak mám sledovat stopu, když s tou lupou meleš!!“

Rubbysianta rozhořčeně vyplivla lupu, kterou dosud přidržovala v zubech, a odsykla: „Tsss, když jssssi tak nesssssspokojenej, tak ssssi to vyměníme!! Beztak už mi zuby trnou, krk necítím a sledovat stopy umím také!“

Maximosos pohlédl na nevábné, lehce ohryzané držadlo lupy a urychleně prohodil: „Snad nebude hned tak zle... chtěl jsem jen připomenout pravidlo práce s lupou... držet, nekývat, nepouštět!“

Rubbysianta odevzdaně uchopila lupu do zubů, nasměrovala ji na původně sledovanou stopu a vyčkávavě pohlédla na Maximosose, jestli je připraven pokračovat ve sledování.

Maximosos se však nejen nechystal upřít oči na zvětšené stopy, ale dokonce se podivně hemžil, kroutil a ošíval.

Náhle zběsile se zavřísknutím vyletěl, ve vzduchu sebou třepal a otřásal se, pak dopadl na všechny čtyři, mohutně se oklepával a zuřivě si z kožichu vydrbával štípající mravence...

Rubbysianta nevzrušeně poodstoupila z dosahu odletujících mravenců, opatrně odložila lupu a pravou zadní si za ucho zapsala výsledek pátrání: Stopy končí v mraveništi.

Maximosos zatím poskakoval a nadskakoval stále rychleji, zkoušel hrabat zadními, aby od sebe dotěrný hmyz dostal... hrabal... hrabal... vše pod nohama odletuje... hrabe...

„Maximososi!! No tak! Maximososi! Vstávej! Nespi! Podívej, co děláš, vždyť jsi normálně rozhrabal a roztrhal ten hedvábný přehoz... no tak, probuď se!!

Maximosos prudce vylétl z lůžka, stále ještě v zajetí snu mohutně zahrábl a místností se rozlehl drásavý zvuk trhané látky.

Maximosos udiveně hleděl na Rubbysiantu... na cáry přehozu... na velkou roztrženou díru v přikrývce, na peří, které se hrnulo z díry a začalo poletovat místností.

Maximosos hrdě zvedl hlavu a nenuceně, ležérně prohodil: „Eh... sen? To byl... jenom... že by?“

A nenápadně pohlédl na svůj ocas. Uklidněn, že na něm kromě obvyklých chlupů nevidí nic jiného, prohodil směrem k Rubbysiantě: „Ehm... opakoval jsem si hypnopedicky naše staré, již nemoderní pátrací postupy... abych si osvěžil nové pátrací metody a trendy. Navrhuji nadále v pátrání využít laserových indikátorů, identifikátorů, mňaukustických čidel, skrytých kamer a...“

Nedokončil. Rubbysianta ho přerušila: „Navrhuji používat mozek. V hlavě. Tím začneme. Jako vždy!“

A Maximosos hlasem objevitele zvolal: „Jo!! Mozek! To bude nejlepší.“

Pak ze sebe elegantním pohybem střepl několik pírek, ještě jednou zkontroloval svůj ocas a se soustředěným výrazem důstojně vyšel z pokoje. Rubbysianta s chápavým, pobaveným úsměvem vyšla za ním.

K velkému Maximososově překvapení vyšel přímo naproti Abbygalitě. Tak k němu vzhlédla velkýma, tázavýma očima. Maximosos okamžitě zvolal: „Všechno se vyvíjí dokonale... pátrání je úspěšné... už brzy budeme vědět... aby taky ne, pátráme dnem i nocí...“

Rubbysianta, která zaslechla jeho slova, přísně zúžila oči, sekla ocasem a tlapkou si výmluvně ukázala na hlavu.

Maximosos pochopil.

„Jo. Hlavně nenápadně!! Nejvyšší utajení. Akce Mozek! Ale tolik ti, milá Abbygailito, prozradit mohu... jsme mu na stopě a brzy bude dopaden!“

Rubbysianta obrácením očí ke stropu víc než jasně naznačila svůj názor.

Abbygailitta je obdivně sledovala a pak, s velkou nadějí zhluboka, hlasitě povzdechla.

A v tom hlubokém povzdechu všem třem unikl zděšený hlas, který za jedněmi z mnoha dveří vyplašeně zašeptal: „Mňau Díoz! Jdou po mně.“

Pokračování příště
Obsah se nahrává...


Sdílejte!  |  O sdílení
Sdílet přes e-mail Sdílet na Facebooku Odeslat pomocí Facebook Messengeru Sdílet na Twitteru Sdílet na Google+





2 komentáře

Pro přidání komentáře se prosím přitlapkujte.

adelnik
Kocouřákadelnik  Datum30. března 2009 13:20

Kdopak to nemá čisté svědomí?

beta.1
Kocouřákbeta.1  Datum30. března 2009 0:07

To ticho je moooc podezřelé,jsem teda zvědavá co z toho bude:-)))).


EVO,jako vždy:-))))

Výše uvedené názory a komentáře nevyjadřují stanovisko Modrého kocouře.cz. Modrý kocouř.cz si vyhrazuje právo příspěvky odporující dobrým mravům, v rozporu se zákony nebo obsahující reklamu smazat.

Reklama

Bude tohle NEJ fotka měsíce prosince?

...
Máte fotku svého kočičáka? Právě máte možnost ji do soutěže NEJ fotka nominovat!

Má Váš kočičák už svou stránku ve Zlaté knize?

Víte, že svému kočičákovi tady můžete vytvořit osobní stránku? Víte, že pak může mít své vlastní kočkoalbum, deníček a další?

Registrujte se!

Registrace není povinná, ale umožní Vám využívat všechny funkce, které Modrý kocouř.cz nabízí - jednoduché vkládání fotek, komentování nebo komunikace s ostatními Kocouřáky.

Reklama

Modrý kocouř.cz (c) 2024

Všechna práva vyhrazena.
O stránkách
Ochrana osobních údajů
Politika využití cookies
Modrokocouří blog
Novinky
Nápověda
Reklama
Kontakt

Archivováno Národní knihovnou ČR
Facebook Twitter Google Plus Instagram YouTube

Tyto stránky používají soubory cookies, abychom vám usnadnili a zpříjemnili jejich procházení. Rozumím
Jak cookies používáme?

Top