Vášnivé stopy (53. díl)

Blue Cat Television uvádí nekonečnou kočkonovelu

Vášnivé prokletí rodu Chlupézů

Námět, scénář a režie: Azuros Kocouřéz

Díl 53.

Vášnivé stopy

Autor: EvaNo mufka.denicek.eu

Domem Chlupézů se rozlehly dunivé rány. Muffuela, která právě procházela halou a nesla žalostné zbytky rostlin ze zimní zahrady, leknutím málem svůj náklad upustila. Rány se ozývaly od vstupních dveří a zněly velmi poplašně. Muffuela ustrašeně přistoupila ke dveřím, otevřela je... a spatřila velkou, nazelenalou obálku, na níž se skvělo mnoho otisků tlapek a zřejmě v rychlosti nadrásaná adresa: Fšichni v sídle Chlupézů, co tam zrovna jsou, hlavně madam Missarina a taky Bubos a Lassalita a Mylchávez.

Muffuela vytřeštila oči, protože poznala neomylně drápopis Frankita Mattea. Za obálkou se krčil doručovatel městské doručovací služby Čičská pošta. Hleděl obdivně na Muffuelu a s rozpaky oznámil: „Paní, přišlo vám psaní... asi odněkud z ciziny!!“ Muffuela chtěla převzít obálku, zapomněla ale, že má plné tlapky hynoucí zeleně, a náhle byly všechny listy a větvičky i kořeny před ní na podlaze. Rychle se sehnula, aby posbírala, co se dá... a zaúpěla. Její hlava se srazila s hlavou doručovatele, který se sehnul zároveň s ní, ve snaze jí pomoci. Oba zavřískli bolestí.

Bolestné zaječení přivábilo pozornost doktora Gina, který právě vycházel ze společenského salonku. Pomyslel si něco o tom, že bude-li série katastrof v domě Chlupézů pokračovat, měl by mít v domě stálý pokoj, aby byl vždy ihned připraven ošetřovat a zachraňovat. Doběhl ke dveřím a uviděl Muffuelu, která si tlapkou třela bolavé místo. Doktor Ginos se nejdříve chtěl vrhnout na domnělého násilníka, ovšem ten stál tak schlíple, že doktor rychle pochopil, že nejde o přepadení. Pokynul doručovateli, aby se vydal dál roznášet své zásilky, letmo prohlédl bouli na čele Muffuely a usoudiv, že nejde o nic vážného, poslal ji s obálkou za Missarinou. Zároveň už přivolával Abbygailitu, aby poklidila vše, co se Muffuele povedlo vysypat.

Missarina, obklopená všemi, které potěšilo, že se dozví, jak se Barbarita a Frankito ve světě mají, jediným zarytím drápků roztrhla obálku. Z obálky vysunula velkou, pestrobarevnou fotografii, na jejímž rubu bylo, zřejmě v rychlosti, nadrásáno: „Milá madam Missarino a všichni, kteří jste v jejím domě, moc vás pozdravujeme. Máme se krásně. Viděli jsme moc zajímavých míst a věcí. Teď jsme na Mňauljašce v hotelu Čičiglú, jak jsme plánovali. Nechali jsme se před hotelem vyfotit, tak se podívejte. Je tady dost zima a tak už se chystáme, že pojedeme za teplem. Barbarita pořád chce vidět ty kualy, tak jedeme za nimi. Zase vám brzy napíšeme. Mějte se hezky. Barbarita a Frankito.“

Bubos, pln stesku a dojetí, měl lesklé oči. Také Fridrichos vzpomněl na své přátele a zalitoval, že jsou tak daleko. Také si vzpomněl, že by měl dojít zkontrolovat, jak si vede Francesquito na farmě, kterou mu Frankito svěřil. Zatímco si Fridrichos psal za uši, že hned zítra se na farmu vydá, ostatní obdivovali fotografii, na které před velkým, oblým sněhobílým hotelem stáli Barbarita a Frankito, vypadali trochu zmrzle, na fouscích měli malinké rampoušky a Frankito měl na hlavě kopičku sněhu. Fotografie šla z tlapky do tlapky, všichni obdivně komentovali, jak to Barbaritě a Frankitovi sluší. Když se fotografie dostala k Bettyaně, všichni postřehli, že si na okamžik přitiskla fotografii k srdci a oči se jí zvláštně, roztouženě zamžily. Zhluboka povzdechla a znovu se očima vpila do očí Frankita na obrázku, když tu ucítila, jak jí fotka proklouzla mezi tlapkami... to Dorchita jí fotku prudce vyškubla, pevně ji sevřela ve svých tlapkách a s rozčileným výrazem dokonce kousek poodešla. Lassalitě nic z toho neuniklo a rozverně mrkla na Milcháveze. Tomu se v očích zableskly šelmovské plamínky a vzápětí se oba rozběhli do zahrady, kde se ve své tajné skrýši mezi keři začli domlouvat na nápadu, který se Lassalitě vylíhl v hlavě...

Jejich zmizení si nikdo nepovšiml, všichni byli plně zaujati slovy otce Amadea, který právě, s očima upřenýma na obrázek, do velké dálky znovu žehnal oběma cestovatelům a přál jim mnoho štěstí na dalších cestách. Jeho slovům naslouchali pozorně všichni, ale dvojice uší byla zvláště nastražena a v každém slovu hledala jiný, skrytý význam.

Neuplynulo ani deset minut a slova otce Amadea byla v jednom z pokojů podrobena pečlivému zkoumání.

„Z rozechvění hlasu vyplývá jediný závěr... otec Amadeos má k cestování ve vzdálených končinách velmi blízko. Co z toho plyne? Že musel kdysi cestovat!! A protože se o tom ani nezmínil, je nepochybné, že to záměrně tají. A pokud to tají, pak má k tomu důvod.“

„Souhlasím, mňaugente. Výsledkem mojí bleskové čichové mňaunalýzy zase je zjištění, že pachová stopa medailonku Abbygaility a pach otce Amadea se shodují. Mňaugente, nechci propadat nemístnému mňouptimismu, ale zdá se, že jsme na správné stopě!!“

„Mňaugentko, vyslovuji souhlas!! Věděl jsem, že záhadu odhalíme, ale netušil jsem, že to půjde tak rychle!! Navrhuji pokračovat v zostřeném sledování. Sledovat a mňaunalyzovat všechno!! A hlavně, nezapomenout na naše heslo: Hlavně nenápadně!!“

„Rozkaz, mňaugente!! Sledovat stopu... Všechny mé zkušenosti mi napovídají, že na konci odhalíme velké tajemství!! Odhalíme temnou minulost otce Amadea!!“

Pokračování příště

Sdílejte!  |  O sdílení

4 komentáře

Reklama