Vášnivé vyptávání (díl 49.)

Blue Cat Television

uvádí

nekonečnou kočkonovelu

Vášnivé prokletí rodu Chlupézů

Námět, scénář a režie: Azuros Kocouřéz

Díl 49.

Vášnivé vyptávání

Autor: EvaNo mufka.denicek.eu

Abbygailita procházela tichou, podivně opuštěnou halou domu Chlupézů. Všichni z domu odešli na vernisáž výstavy Slavné mňaurcheologické nálezy aneb Poznej lebku své prapraprapraprababičky. Výstavu pořádala mňuniverzita ředitele Piškotatose a vernisáž byla také malou oslavou ředitelovy metamňourfozy z housenky.

Abbygailita zlehka oprášila myšačkové hodiny, poupravila přehoz na jednom z křesel a zaposlouchala se do ticha, které jen občas narušily zvláštní, funivé zvuky. To v kuchyni Bubos zápasil s porcováním velké hovězí kýty, která se měla večer objevit na stole jako lahodný biftek. Zatím vše nasvědčovalo tomu, že kýta nad Bubosem vítězí.

Už už se chtěla Abbygailita vydat do patra, aby poklidila budoáry a pokoje, když tu ji zastavil hluboký, procítěný vzdech.

V první chvíli se Abbygailita vylekala, že kýta Bubose skolila a povzdech je jeho posledním, pak ale vytušila, že povzdech se ozval odjinud. Rozhlédla se halou a uviděla, že v křesle, ukrytém za mohutnou palmou, sedí schoulená, zamyšlená Bettyana los Caterinos.

Abbygailita opatrně, tiše přistoupila. Bettyana pozvedla nepřítomný pohled a její oči zbystřily. Pak přizvala Abbygailitu, aby usedla do dalšího křesla, a bylo vidět, že je potěšena, že má s kým promluvit: „Eh... no... nějak jsem neměla chuť zúčastnit se té milé výstavičky... moc vzruchu... si myslím, že tam bude pěknej chaos a narváno... é, tedy, myslím, že se sejde velká společnost. Tak jsem tu raději zůstala, přemýšlím si tu... jako normálně mi hlava plno věcí nebere... totiž, chci říci, jsem poněkud zmatená. Mohu se na něco malinko zeptat?“

Abbygailita přisvědčila, ale trochu se napnula v očekávání toho, co Bettyanu bude zajímat.

Bettyana se potěšeně zavrtěla a vyzvídala: „No... teď je tady v domě tolik nových hostů, obdivuji tetinku Missarinu, jaké má úžasné společenské možnosti... ale vůbec netuším, kdo je kdo? Třeba ten elegantní, impozantní modrý... Maximosos los Sluncianos?“

Abbygailita vykulila oči. Překvapilo ji, že Bettyana chce povídat o hostech. „Nevím, jestli smím mluvit o hostech paní Missariny, mohla by se zlobit.“

Bettyana udělala prosebný, loudivý pohled: „Ale... ale no tak, nebudu to nikde vyprávět, jen bych tak chtěla vědět... jsou to tak zajímavé osobnosti...“

Abbygailita usoudila, že když poví, co ví, nemůže se nic stát: „Pan Maximosos de Sluncianos je věhlasný zdolávač výšek, převýšení a dokonalý lovec zvláštních úlovků... pokud vím, právě je držitelem rekordu v lovu speciální kořisti, jmenuje se Silonosponožos. A jeho přítelkyně, Rubyssianta de Princess, och, to je dáma... dělá mu doprovod a pečuje o jeho pohodlí.“

Bettyana se zájmem naslouchala. Její zvědavost však uspokojena nebyla: „A ten... nooo... prostě... všimla jsem si, chicht, on chodí bez kožichu!“

Abbygailita pobaveně odvětila: „Ach, pan Chárontéz! To je moc zajímavá osobnost, opravdu, vede ve městě Klub mňudistů a mňaturistů a založil hnutí Za bezchlupost krásnější!“

Bettyana kulila oči a ptala se dál: „A... a... ta slečna... Le... Lea...?“

Abbygailita věděla: „Jistě, slečna Lea los Terros Houzevickos... no ovšem, to je známá modelka, předvádí zajímavé mňoutfity a propaguje takový přírodní, přirozený styl, říká se mu Pruhosmouroriginal.“

Bettyana vypadala, že si každé Abbygailitino slovo zapisuje za uši... dokonce se za pravým uchem i podrbala. Abbygailita se už zvedala, aby se odebrala za svými povinnostmi, ale Bettyana ji ještě zadržela: „A... ti ostatní?“

Abbygailita už se nemínila nechat zdržovat: „Řekla jsem vám ty, s kterými se budete setkávat i nadále, protože zde zatím zůstanou. Madam Missarina mi již nakázala, že jim mám upravit pokoje k trvalejšímu pobytu. Pokud vím, ti ostatní zítra odcházejí, vrací se domů. A teď mne prosím omluvte, musím ještě udělat hodně práce a... a slyším kroky, zdá se mi, že se již panstvo vrací a já nemám nic hotové, to bude mňaulér.“

A Abbygailita se hbitě rozběhla po schodech, aby rychle dohnala čas, propovídaný s Bettyanou.

Bettyana, ve snaze odčinit zdržení Abbygaility, rychle vykročila ke vstupním dveřím, vracejícím se v ústrety, aby je trochu pozdržela. Byla kousek od dveří, když ty se pomalu, tajuplně otevřely... ozvalo se zlověstné zachrastění... cosi zaskřípělo... co si se objevilo...

„Po... po... pomoooooooc,“ zavřeštěla Bettyana hrůzou a se zježenými chlupy a srdcem, tlukoucím strachem a zděšením, utekla na druhý konec haly.

Pokračování příště

Sdílejte!  |  O sdílení

6 komentářů

Reklama