Vášnivé vzrušení (Chlupézové, díl 64.)
27. dubna 2009 |
Azuros Kocouřéz |
6 433x / 2x
Blue Cat Television uvádí nekonečnou kočkonovelu
Vášnivé prokletí rodu Chlupézů
Námět, scénář a režie: Azuros Kocouřéz
Díl 64.
Vášnivé vzrušení
„... a už se nikdy neodloučíme. Víš, jak mi bylo, když jsem tě tady vídal a nemohl dát najevo, kdo jsi? Kdo jsem tvůj? Neplač... muselo to tak být, myslel jsem, že to pro tebe bude lepší... dnes vím, že jsem se mýlil... jsem rád, že ti dva zatrac... přičinliví mňaugenti v tom začali čmuchat... neplač, všechno ti vynahradím...“
---
„A viděli jste, jak se Abbygalita roztřásla a jak on k ní šel a... jo... Muffuelo, pode mnou je taky loužička, fňuk, tak ji prosím taky utři, já za to nemůžu, že brečím, fňuk, ale mne to dojalo, fňuk, hele, Bettyano, tys vybrečela ještě větší louži... jo a jak k ní šel a pak stál a... a... fňuk, já mám úplně mokrý kožich...“
„.... no jo, to víš, že jsme viděli, i jak ji najednou olízl a Abbygalita si musela sednout, protože ji tlapky neudržely...“
„... a slyšely jste, jo, fňuk, jak se mu třásl hlas, když řekl ‘Dcero, odpusť, jestli můžeš?‘“
---
„Drahý otče Amadee, chcete mi snad říci, že jste celou tu dobu tajemství Abbygalitina otce znal?? A mlčel? A mlčel i tehdy, když tihle dva mňaugenti... tsss, tsss, no jen se netvařte jako neviňátka!! ... tak tihle dva vám hrozili, že prozradí vaši poněkud... ehm... jak jen to vyjádřit... ech... trochu bujnější minulost?? Pak se před vámi skláním, otče... ale pro příště, už žádné tajnosti!! Nebudu ve svém domě trpět, aby se mi tajily důležité věci!! Když pomyslím, že jsem JEHO dceru měla jako kočmornou... ano, ano, vím, byla v teple a měla jídlo a byla v bezpečí... ale stejně... Ano, ano, vím, vím, vysvětlil jste mi, proč to tak bylo... beztak je to záhada, že její matka čtyři dny po narození Abbygality zmizela... nikdo neví kam... a pro Abbygailitu bylo lepší, aby vyrůstala jako sirotek... přece jen, ta pověst a tak... chápu, vím, že jste poskytl svému příteli velkou službu, že jste se o ni postaral... ale mňaufix, otče, měl jste mi to říci, mohla zde v domě být jako má chráněnka, ne kočmorná!! Jak já se z toho teď zodpovím??“
---
„Dorchito, nekoukej pořád do toho dopisu a vnímej... co myslíš, že bude dál?? Už jsem slyšela, že holky dole v hale říkaly, že prý snad pojede Abbygalita na studijní cestu... co sebou tak škubeš... ne, ne tam, kde je Frankito a Barbaritta, jinam, snad prý někam na mňuniverzitu... někam daleko... ale zase Muffuela říkala na zahradě Fridrichosovi, že snad se Abbygalita vydá hledat svou matku... tak jasně, otce hledat nemusí, ten už se jí našel... mlask... jdu také hledat... do kuchyně, tam se taky určitě najde... aach, ach... už se těším, až ho uvidím... tss, tss, koho myslíš, že myslím, řízek myslím, tak já jdu... sluší mi to? Co, proč... no abych se mu líbila, přece, ne? Jo, tomu řízku, pochopitelně!!“
---
„Pravím vám pánové, že to byl od mňaugentů geniální herní tah... excelentní... nechali vyostřit situaci až na hrot... vytvořili rafinovanou mňautmosféru... docílili, že se ten zločin... pachat... šťastný otec nakonec sám přiznal... dokonalé!! Tomu říkám herní strategie! Je dobré je mít nablízku, mňaugenty, ti vypátrají všechno... ovšem, co si budeme namlouvat, pánové, každý máme z mládí nějaký ten hříšek na svědomí... také jsem se jako mladý, veselý jinoch nevěnoval stále jen hazardu... bylo by nepříjemné, kdyby mňaugenti pátrali i v našich stopách... co? Cože? Eh... ehm... vida, Afrodito, ani jsem si nevšiml, že tu také jsi... sluší ti to dnes... co ses to ptala? Kolik mých potomků by vypátrali? Kdepak, ne, ne, vůbec, žádné, kdepak já a potomci, co tě nemá, já hovořil jen čistě teoreticky... kočlego Piškotatosi, opravdu nevím, čemu se smějete...“
---
„CO? Ne... nic, to se ti jen zdá, brácho... nic mi není... ne, jako proč bych měl být schlíplý až zasmušilý... Ale no tak dobře, brácho, tebe neoklamu, ano, je mi nějak divně po srsti... i pod srstí, no. Nečekal jsem to, brácho. Stačí chvilka a z malé, tiché, chudé kočmorné je... najednou... a jasně, brácho, já vím, že je to pořád ona... ale už je to jiné... odejde z našeho domu, nebudu ji vídat, jak nese snídani... jde zahradou... oprašuje obraz prapradědečka... nebudu vídat její zlaté oči a stříbrný kožíšek, neuslyším, jak její tlapky jemně cupitají po schodech, neucítím její vůni... odejde a já ji ztratím... a ani jsem jí nestihl říci, že ji mám rád... že ji miluji... COŽE?? Máš rozum, brácho?? Že jí to můžu říct i teď?? Blázníš?? Copak mohu vyznávat lásku dceři dona Bertrandose??“
Pokračování příště
| O sdílení
Betty 27. dubna 2009 17:20
No konečně! Už jsem myslela, že se to dneska zase nedozvím :-) Je to ale překvápko, co? Hmm, ale další zápletka se objevila. Kdo je Abbygailitina matka???
tasma 27. dubna 2009 15:34
A ještě jeden dotaz : Mňůws už nebudou nebo má Modrizie jen dovolenou ?
tasma 27. dubna 2009 14:02
Tak teď zase přemýšlím, jestli se dodatečně neobjeví matka Abbygaility a nevysvětlí opuštění kotěte, teda dítěte . =o))
kocickalea 27. dubna 2009 11:56
Pode mnou je loužičkááá...skoro celý rok jsme čekali, jak to dopadne s Abbygailitiným otcem a teď jsme se dočkali...ach, já jsem tak šťastná, že má Abbygailita konečně známého tatínka =o) Doufám, že teď z domu neodejde, byla by to škoda...A fotka úžasná, když jsem ji viděla nemohla jsem poznat kdo by to mohl být, ale teď už mi to smysl dává =o)
April 27. dubna 2009 10:30
No detektivní zápletka vyřešená, a už se nám tu motá prozměnu milostná :-) To se ten Bertrandos lísá :-))
beta.1 27. dubna 2009 0:14
tak konečně víme,kdo je otcem Abbygality:-),ale další nešťastně zamilovaný.Snad se dočkáme dílu,kdy budou všichni šťastný a spokojený.No je to kočkonovela,musí to tak být:-))).Kdepak asi bloudí ti moji dvá miláčci?Že by v Tibetu?Třeba je přijal i Dalajláma.:-)
Evo,fotka opět nemá chybu,dostal mne ten plazmový televizor,ti si žijou:-)))
Výše uvedené názory a komentáře nevyjadřují stanovisko Modrého kocouře.cz. Modrý kocouř.cz si vyhrazuje právo příspěvky odporující dobrým mravům, v rozporu se zákony nebo obsahující reklamu smazat.
Přitlapkovat se
