Vášnivé zašeptání (díl 56.)

Blue Cat Television uvádí nekonečnou kočkonovelu

Vášnivé prokletí rodu Chlupézů

Námět, scénář a režie: Azuros Kocouřéz

Díl 56.

Vášnivé zašeptání

Autor: EvaNo mufka.denicek.eu

„GrrrrrrrrrrrrGRRRRRRRRRRRRgrrrrrrrrrrrr.“

„GRRvrrrrrrrrrrGRGRGRGRGRRRRRRRRR!!“

Missarininy štíhlé tlapky rychle kmitaly po měkkém koberci chodby a po naleštěném schodišti. Čím víc se blížila k hale, tím víc ji ohlušovalo temné, hrdelní vrčení.

Missarina prudce vběhla do haly a jejím očím se naskytl pohled na Goliasiantose, který právě vydal zvláště intenzivní zavrčení. Vzápětí mu z druhého kouta haly odpověděl neméně hlasitým zavrčením Bertrandos.

Missarina skočila doprostřed haly a varovně, rozzlobeně zasyčela: „Sssssssse mi sssssssssnad jen zdá, že sssssssssssse zasssssssssss chysssssssssstáte ke rvačce!! Jsssste jak malí!! V mém domě ssssssse žádné rvačky trpět nebudou!!“

Na zvýšení váhy svého varování Missarina ostře zaprskala.

Goliasiantos a Bertrandos kupodivu svorně vyšli ze svých míst a Goliasiantos, s pobaveně zvednutými koutky tlamky, nenuceně prohodil: „Šetřete svými pocity i slovy, má drahá! Tentokrát se zlobíte zbytečně! Jen zde s donem Bertrandosem zkoumáme, kdo z nás dokáže vytvořit hlubší, řekl bych basovější vrkot! Chceme se svými hlasy zúčastnit té velkolepé šou, kterou připravuje Lea los Terros Houzevickos.“

Bertrandos jeho slova potvrdil: „Ano, prrrrravda, prrravda! Zjistili jsme, že už nepůjde jen o přehlídku mňoutfitů, ale zdá se, že to bude i šou se zpěvy, ba možná i tancem. A to si nechceme nechat ujít. Museli jsme samozřejmě uvážit, jestli účast v trochu uvolněné šou není v rozporu či ke škodě našich postavení a urozenosti, ale shodli jsme se, že není.“

Missarininy výrazné oči nevěřícně hleděly z Goliasiantose na Bertrandose... Neklidným zaškubnutím fousků Missarina prozradila, že slovům ani jednoho z nich nedůvěřuje. Než se však nadechla k podezřívavým otázkám, otevřely se kdesi v patře dveře a na celou halu se rozezněl naléhavý hlas Ley los terros Houzevickos: „Tak pánové, pánové!! Kdepak mám vaše basy? Kdepak mám vaše hlasy, které podpoří zpěv Lassality a Milcháveze?? Prosím, prosím, pojďte, začínáme zkoušet!“

Missarina vykulila oči a pak už jen sledovala, jak Goliasiantos i Bertrandos odhazují svou obvyklou mužnou vážnost a důstojnost a jako malá, rozverná dychtivá koťata vesele spolu hopkují za hlasem, který je zve na zkoušku...

Missarina udiveně prohodila: „To se mi snad jen zdá...“

„Nezdá,“ řekl za ní přísný hlas.

Missarina nadskočila a otočila se.

„Uf, Maximosi, to se dělá, takhle mne vylekat?? Co tu vyvádíš? A co by se mi mělo nezdát?“

Maximosos, který se předtím připlížil těsně k Missarině, aniž by to tušila, přimhouřil levé oko a usykl: „Pssst! Hlavně nenápadně! Drahá Missarino, můžeme jít někam, kde máme jistotu, že nás nikdo neuslyší??“

Missarina se velmi překvapeně zahleděla na Maximose de Sluncianos a hned poté i na Rubbysiantu de Princess. Oba se tvářili velmi vážně a oba naznačovali, že věc nesnese odkladu.

„Myslím, že můžeme jít do mého budoáru,“ navrhla Missarina.

Maximosos i Rubbysianta se zatvářili odmítavě: „Ne, ne, tam ne... i stěny mohou mít uši! Bylo by lépe odebrat se do altánu. Věc, o které chceme mluvit, vyžaduje nejvyšší přísné utajení!“

Missarina znejistěla: „Dobře... když myslíte... půjdeme tedy do altánu, i když se domnívám, že stěny mého budoáru jsou zcela ušíprosté... ale budiž. Jen... ještě, než odejdeme... nemůžete aspoň naznačit, o co jde? Koho se to vaše přísně tajené sdělení týká??“

Rubbysianta se naklonila k Missarině a velmi, velmi tiše jí pošeptala do ucha několik slov.

Missarina zděšeně šlehla pruhovaným ocasem a nahlas vyjekla: „Co?? Cože?? Otec... otec Amadeos... otec...??!“

Pokračování příště

Sdílejte!  |  O sdílení

6 komentářů

Reklama