Fotočlánek: Kočky před a po adopci 2

Ludmila Vostrá

16. prosince 2021 17:46

Je to povahou. V případech, kdy je vinen člověk: Mně je už 75 let a ve svém životě jsem poznala pár opravdu hodných lidí, ale také spoustu NEUVĚŘITELNÝCH SVINÍ. A takové svině i do zvířat bezdůvodně kopou!

Kočka Stochovská

21. února 2017 9:28

Souhlasím s názorem paní Andrey. To že ublíží zvíře zvířeti je většinou v důsledku jejich přirozeného chování (strach, obrana mláďat, atd.). Pouze člověk má možnost si uvědomovat důsledky svého chování. A v tomto ohledu někdy selhává.

evelinas

21. února 2017 9:15

Súhlasim s AK.

Andrea Klegová

21. února 2017 8:28

Gwen,ano, aj toto je pravda. Ale napriek tomu si aj ja myslím, že za drvivou väčšinou tejto hrôzy je predsa len človek. Chvalabohu, že aj za tými prípadmi, keď ich zachránili...
Osobne si myslím, že človek môže za mnoho, čo sa tohto týka. Ak nie priamym ublížovaním, tak svojou ľahostajnosťou,nevšímavosťou, tým, že nekastruje a tak podporuje množenie sa bezprizorných nie iba mačiek, ale aj psov. Mnoho ľudí prejde okolo schúlenej, chorej, hladnej mačky bez toho, aby ho vôbec napadlo, že by ju mohol zobrať, dal jej najesť , prípadne ju vzal n ošetrenie k veterinárovi a následne hoci do útulku.
Voľakedy toto všetko až tak vidieť nebolo, ale vďaka netu, FB, je to až do očí bijúce a poburujúce.

gwen

21. února 2017 7:03

Včera jsem četla jeden příspěvek, kde si paní stěžovala, jaký jsou hrozní lidé ve vesnici a že je nesnáší, že by je nejradši povraždila a byla vystreslá a u toho byla fotka její kočky. Přidalo se nespočet lidí, který se přidali a ještě ji podporovali v jejím názoru a nadávkách a pak přišla paní, která napsala, že to třeba nemusel udělat člověk, ale že se kocouři mohli poprat nebo to udělat pes nebo jiné zvíře a víte, co bylo zvláštní??? Nikdo to dál už nezkomentoval.

gwen

21. února 2017 7:01

Jéé, Irenka je zlatá..o) A samozřejmě pak následné opečovování "kluka".-o))

Oliver z Mokropes

20. února 2017 23:31

jáá to znám taky.. mami Irenka mě zachránila...

Filip

20. února 2017 16:37

gwen, přesně tak! Já v tom také vidím nějaký "pud" stále hledat viníka, stále jsem se nikde nedočetl, z čeho to pramení :o) Ale spousta věcí nemusí mít lidského viníka.

Já naopak u takových fotek vidím lidi, kteří těmto kočkám pomohli. Nikdo jiný než lidi jim takhle hrozně moc nepomůže! :o)

gwen

20. února 2017 15:34

Nevím, ale proč myslíte, že vždycky za to můžou lidi?

evelinas

20. února 2017 9:48

Je to strašné ako ludia dokážu ublížit.Hovorí sa ,že sú ako zver,no zver bytolko bolesti spôsobit nemohla.Užasní ludia pomôžu,no kolko je takých o ktorých nevieme a musia trpiet.

katyp50

19. února 2017 23:06

Můj statečný Zrzínek - nalezenec pod popelnicí - přeražená páteř, utržený ocásek, totálně prosvrabený...... pak z něj na 3 roky byl úžasný mazel, zlatý kocoureček, umřel na nádory. Pomohla jsem mu, nikdy na něj nezapomenu!
Nechápu, jak lidé mohou ubližovat. Také to ráda nečtu. Ale na druhé straně ráda čtu, že těm zuboženým tvorečkům někdo pomohl.

gwen

19. února 2017 18:27

Jirko, to bys nesměl na fcb, tam toho je hodně a ještě v horším, nehledě na to, že tady to myslím, na to, jak to bylo špatné, dobře dopadlo.

Johano, skvělé. Myslím, že tamní doktoři to tam vidí často:O(

jirkyr

19. února 2017 16:22

Že já blb jsem to odklikl. Je mi z toho tak nějak nedobře

Karla z Končin

19. února 2017 16:17

Z fotek před běhá úplně mráz po zádech.
A z fotek po mám obrovskou radost :-)

JohanaK

19. února 2017 12:42

a další úžasná proměna kocourka Kavruka

JohanaK

19. února 2017 12:40

přidávám ještě kocourka Umuta (Naděje) z ankarské nemocnice. Je to přesně tři rky, co si prošel peklem. Na druhé fotce s panem doktorem Tarkanem - hlavně díky němu je Kurín teď se mnou.

JohanaK

19. února 2017 12:33

děkuji všem hodným lidem, kteří se snaží uhasit všechny ty hrůzy, co způsobují jiní... tolik nezaslouženého utrpení :( Kuríninu proměnu už asi znáte, přitom ona byla v nemocnici ve velmi dobré péči. Prodělala tři operace, ale základní potřeby a péči měla.. kvalitní krmivo, byla v čistotě a v relativním klidu. přesto ta změna je obrovská - opravdový domov dokáže mnoho - a ten pocit když ji ted vidím je prostě k nezaplacení :) i po té hrůze, kterou si prožili kočičáci v článku, věřím, že láska domova je pomalu, ale jistě uzdraví i na duši...

Kočka Stochovská

19. února 2017 11:41

Já nechápu, jak může někdo způsobit tolik bolesti zvířeti, které se nemůže bránit. Ještě, že jsou lidé, kteří alespoň trochu umí tuto bolest napravit.

Andrea Klegová

19. února 2017 10:39

Nikdy nezabudnem na ten pohľad plný strachu, ked prišiel Paťko. Nevedel, čo ho čaká. Ale ked som cítila na rukách, ako v istej chvíli úplne uvoľnil svalstvo, vedela som, že pochopil, ze uz bude len dobre.

gwen

19. února 2017 10:19

A všechny "proměny" jsou úžasné. Je vidět, že organismus je velký bojovník. Není to jako, když se ženská nalíčí a učeše a je z ní někdo jiný. Tohle je něco o hodně víc. Tohle je touha žít.

gwen

19. února 2017 10:17

Tak je to jako v lidském životě. Někteří děti taky prostě nemají štěstí. Pak je důležitý, aby se našel někdo, kdo jim tu lásku, bezpečí, zázemí dá. A když to dopadne dobře, tak je to dvoj i několikanásobná radost. Z toho je vidět, že když se chce, tak jde všechno...na světě...I v tom kočičím.

Andrea Klegová

19. února 2017 9:21

Sama som videla mnoho podobnych maciek a preplakala cestu domov.
Niektorým, hoci su uz na vzhĺad krásne, ostal pohľad plný bolesti.