Vídeňská ZOO - naše poslední zastávka

Na vídeňskou ZOO jsme si vyhradili půl dne. Dojeli jsme tam metrem a procházkou přes Schönbrunnský park, okolo Palmového domu přímo ke vchodu do ZOO.

Vstup necelých 19 euro. Naším hlavním cílem bylo vidět pandu velkou a hlavně kočkovité šelmy. Hned vlevo od chodu se nám to splnilo. Na velké obrazovce byla upoutávka na pandu a její dvě mláďata. Venku jsme ji nejdříve neviděli, tak jsme šli do pavilónu, kde spala. Neuvěřitelné stvoření. Po chvilce jsme vylezli ven a druhá se procházela ve výběhu.

Následně jsme šli i na pandu červenou.

Vídeňská ZOO je zvláštní tím, jak se větví. Uprostřed je myslím restaurace a od ní vedou uličky do všech možných stran, kde se nachází expozice jednotlivých zvířat. Není tak rozsáhlá a velká jako pražská ZOO, a tohle se mi moc líbilo.

Web ZOO uvádí: „Zoologická zahrada Schönbrunn je nejstarší zoologickou zahradou na světě. V roce 1752 nechal císař František I. Štěpán Lotrinský, manžel Marie Terezie, zřídit zvěřinec kolem centrálního pavilonu. Zpočátku směli jeho ‘menažérii vzácných zvířat‘ navštěvovat pouze členové císařské rodiny a urození hosté. Od roku 1778 byla o nedělích zpřístupněna také všem ‘slušně oblečených osobám‘.“

Ještě jedna věc. Prostředí pro zvířata. Třeba medvěd to má opravdu, jak v přírodě, máte-li štěstí, zahlédnete ho. Nebo vlci mají takový výběh, že někde vzadu vidíte jen bílou skvrnu. My jsme měli štěstí a zrovna jsme viděli, jak vlk chytil ptáka.

Ale vraťme se zpátky na začátek. Lev. Král zvířat. Nejdřív, když jsme k němu přišli, spal a my jsme si říkali, že je asi zima, ale při zpáteční cestě by venku ve výběhu u své potravy.

Tygra jsme nejdříve taky neviděli, a protože byl čas krmení lachtanů, přešli jsme tam. Nejdřív pár slov a pak začala show.

Hned vedle byli tučňáci a my se zastavili u jednoho, který asi nevnímal, že je tam sklo, a chtěl se dostat dál..o)

Přes ledního medvěda jsme šli nahoru k rysovi. Výběh byl neuvěřitelný, hustý les, a my jsme věděli, že tam někde je. Když jsme ale natáčeli, moc štěstí jsme neměli.

Přes slona afrického jsme se dostali do pavilónu opic, který se mi moc líbil.

Prostředí bylo úchvatné. Ale pořád jsme neviděli všechny kočky. Chyběl nám tygr sibiřský, a když jsme se k němu dostali, byl majestátně ve výšce. Po chvilce seskočil a chodil kolem nás. Byl obrovský a velice hezky zbarvený.

A také jsme museli vidět gepardy. Ti se promenádovali hned před námi.

Náš čas se blížil ke konci, ale došli jsme i do mořského světa. Projít tunelem, kde vám nad hlavou plují ryby, byl zážitek, ale já se zastavila u malinkatých medúz.

Zastavili jsme se také ještě jednou u pandy a já si všimla, že před ní je pavilón s koalou, kterou jsem také ještě nikdy neviděla, a hned u východu byl krokodýl. Tím jsme naši návštěvu v ZOO zakončili.

Jak už jsem řekla, pražská ZOO je velká, a když jsem šla s klukem, vždycky mi říkal, že než se dostane od tučňáku k žirafě, je to hrozně daleko. Z vídeňské ZOO takový pocit nemáte. Nebo alespoň já ne. Jestli někdy pojedete, zastavte se tam. Stojí to rozhodně za to.

Další informace

Stránky ZOO Vídeň česky

Tagy ?

reportážzoo

Sdílejte!  |  O sdílení

Související Kočkočtení >



4 komentáře

Reklama