Co se také může stát...

Rádi bychom se s vámi rozdělili o zkušenost s převzetím týraných koček a o tom, co se také může stát...

V našem městě ani v nejbližším okolí neexistuje útulek pro kočky, a tak je zcela běžné, že se na náš chovatelský klub obracejí lidé s prosbou o pomoc, ocitne-li se nějaké zvíře v nouzi. Můžeme-li pomoci, rádi to uděláme, stejně, jako se to stalo začátkem února letošního roku.

Ujali jsme se mainských mývalích koček - dospělého kocoura a kočičky, které nám předala oproti darovací smlouvě občanka cizí národnosti. Kočky byly podvyživené, zbědované se srstí špinavou a zcuchanou až na kůži. Za týden po převzetí je následovalo jejich přeživší zubožené, zcuchané a vyhladovělé kotě, které již přivezl sám majitel koček spolu s bývalou členkou klubu, která byla i při převzetí dospělých. Na kotě napsal našemu klubu darovací smlouvu bývalý majitel. O kotě převzala veškerou péči včetně finační chovná stanice ragdollů Síh.

O dospělé kočky pečuje již po dva měsíce chovná sanice Xerxes a NCHK. Abychom jako klub péči o zubožené kočky finančně unesli, přesunuli jsme ve prospěch těchto zvířat veškeré finanční rezervy i správní poplatky klubu. Zároveň pomáhají chovatelé, milovníci koček z celé republiky i soukromé firmy a veterinární lékaři.

Dva měsíce jsme čekali na rodokmen kocoura a očkovací průkazy zvířat. Marně. NCHK nechal zvířata naočkovat a označit mikročipy. Bez velkorysosti veterinárních lékařů, kteří pečují o tato zvířata, bychom nemohli dopřát oběma kočkám nadstandardní očkování, které dnes mají. Jaké však bylo naše překvapení, když se koncem března situace mainů vyhrotila v absurdní frašku:

Po dvou měsících od převzetí se přihlásila osoba, která tvrdí, že je majitelkou koček a že jí bývalý majitel, který nám kočky již před tím ústně daroval před svědky, napsal darovací smlouvu. Jedná se o bývalou členku NCHK, která byla přímo při převzetí koček. Paní, u které kočky jsou, zavalila vlna výhružných SMS. Je osočována z toho, že má kočky „na kšeft“ a z téhož je osočován i náš klub. Patrně jen osoba neznalá věci by si mohla myslet, že lze na zbídačelých kočkách bez průkazu původu, které jsme chtěli dát vykastrovat (což nám původní majitel nedovolil), zbohatnout. Byla zpochybněna i solidární pomoc chovatelů a milovníků z celé republiky, firem a veterinárních lékařů...

Na snahu pomoci týraným zvířatům se snesl odporný plivanec pomluv a špíny.

Přesto, že nás situace v první chvíli šokovala a naprosto znechutila, rozhodli jsme se v zájmu zvířat i očištění jména našeho klubu bojovat všemi dostupnými prostředky, které nám zákon umožňuje.

Poučení? Vždy řešit případy týraných zvířat s orgány státní správy a vždy vyžadovat vše písemně a ihned. Nebýt tak staromódně naivní a důvěřiví.

Velmi bychom si přáli, aby obě dospělá zvířata mohla žít v klidu tam, kde našla po utrpení, které musela prožít, nový domov.

Velmi bychom si také přáli, kdyby členové různých spolků a organizací už konečně pochopili, že pokud se lidé místo často nesmyslných sporů semknou, nebudou mít ti, kteří týrají svá zvířata nebo se prohlašují jejich majiteli po x měsících, bez toho, aby o ně pečovali, napříště šanci. Na místě týraných mainů mohla být totiž koťata kohokoliv z nás a to navzdory sebedůmyslnějším smlouvám.

Pochopitelně ať již situace dopadne jakkoliv, zvířatům v nouzi podle svých sil vždy znovu pomůžeme, tentokrát však již poučenější.

D. Hypšová za všechny členy i vedení NCHK

Sdílejte!  |  O sdílení

1 komentář

Reklama