Od Terezky k Sebíkovi

Reportáž z dalšího srazu MK napsal Maxmilián Rybomil

Ve dnech 8. a 9. dubna proběhl další sraz přátel Modrého kocouře. Bylo přihlášeno 11 dvounožců, ale nakonec se nikdo nepřepočítával, tak ani nevíme, kolik přátel se sešlo. Setkání se připravovalo už dávno. Datum 8. dubna vlastně určila návštěva Karlových Varů představitelkou Moravské sekce MK, vyslankyní Daníka a Ádi, Jančou. Terezka, podnájemnice Aliho a Rafiqa, dostala za úkol provést nás novým obydlím svých miláčků. Nejdůležitějším bodem setkání bylo setkání se „Zlouny“, kteří slíbili představit své dvounohé mládě. Eliška okouzlila všechny. Je to nádherná, hodná holčička. Ale představte si, přesto že už dovršila 5 měsíců a nohy už má, tak ještě nechodí (to já jsem si musel už lovit myši sám). Nechává se všemi nosit a hýčkat. Budeme muset ke „Zlounům“ na výpravu, abychom zjistili, zda nevěnují více péče holčičce než svým kočičám. (Elišce i její mamince a tatínkovi přejeme všichni hodně zdraví a lásky).

Fotky ze srazu Fotky z tohoto i dalších srazů, možnost registrace nebo pořádání nové akce, to vše najdete tradičně v části Akce > Srazy

Začnu od Terezy. Moje přitulkyně dorazila přesně 10 minut před zahájením setkání, ale vlastně přišla pozdě. Skoro všichni už seděli v obýváku, cpali se a nalévali se různými dobrotami (mezi nimi i moravský tekutý poklad), obdivovali Elišku, prostírali, hráli si s kočičáky, fotili... A moc a moc se povídalo. Svou vyslankyni jsem zaúkoloval tím, aby předala všem kalendáříky s MK na rok 2006. Je na nich moje fotka!!! Také jsem poslal pečené modré kocouře, ale ti se tak trochu podobali siamákům. Měli nahnědlá ouška. Byli to však první pečení Modří kocouřové. Tedy pečení ze sušenkového těsta (aby si Medvěd nemyslel!). Každý si vychvaluje své kočičáky. Všichni kocouřové jsou něčím vyjímeční a všichni jsou milováni.


Ali i Rafiq se mají dobře. Když už jim šla návštěva tak trochu na nervy, zalezli do ložnice a dovolili Terce, aby se věnovala hostům. Mají krásný byt, hodnou hospodyni. No a já, protože jsem nejenom rybomil, ale také drevokocúr, tak mám asi s návštěvami v této domácnosti utrum. Všude jsou dřevěné zárubně a to bych neodolal. Já si tak strašně rád brousím drápky o dřevo... Jaká škoda.

Moje vyslankyně mi také povídala o tom, že se s některými lidmi viděla poprvé, ale jako by se znali. Hned věděla, kdo je kdo. K večeru skoro celá parta vyrazila do bowlingového klubu.


Někam se jelo tramvají, někteří jeli autem. Před klubem se sešli s dalšími přáteli. Nastalo loučení a vítání, protože někteří odjížděli (ti nesportovní :)), jiní přijížděli.

Pak začal turnaj.

Nejprve to vypadalo na suverénní vítězství Terezy, ale nakonec se absolutním vítězem (po tříhodinovém boji) stal Mistralsle. Huráááá! Moje přítulkyně měla nejlepší styl (ten obdivovali opravdu všichni) a tak si vybojovala první místo od konce. 3x sláva!

Ani nevím, v kolik hodin se všichni rozešli a kdo kde nocoval.


Moje vyslankyně dorazila s Klárkou k Mijušce a Amálce. Tyto kočičky byly kontrolovány mou vyslankyní poprvé. Mají se také dobře. Mlsání na dvou místech, vysoké škrabadlo. Jsou to kočičky mazlivky. Celou noc mi vyslankyni hlídali. Mijuška spala na stole u hlavy, Almárka (jak jí něžně nazývám) na vedlejší posteli a předly, aby se návštěva cítila jako doma.

Ráno po snídani začalo prozvánění a počítačování, protože se domlouvala další exkurze.


Od poslední velké návštěvy (Víkend plný exkurzí) se domácnost Croniho trošku změnila. Přibyl kamarád. Roztomilý naháček Sebastian Venustus. Světlounké koťátko, dnes už věrný kamarád Croniho. Croník se pomalu dostává ze své vyrážky, držme mu palce, ať je co nedřív v pohodě. Kocourci mají v kuchyni vyhřívanou podlahu, mají překrásný záchůdek... Ale pozor! Zvoním na poplach!!! Nejsou to úplní vládci domácnosti. Představte si, jim se doma zakazuje. Oni nesmí do krabice s vltavíny. Jejich dvounožec si dovolil vyhradit značnou část obýváku pro svou sbírku nějakých neživých předmětů. Kluci naháči do těch krabic nesmí.

Myslím, že bychom měli svolat nějakou poradu a přednést oficiální stížnost na MK. (Tedy ještě musím zjistit, jak moc se Croni a Sebastian cítí nesvobodně.)

U kocourků naháčů jsme se rozešli. Moje vyslankyně spěchala na vlak, Janča se chystala ještě na návštěvu ke Klárce a pak na dlouhou cestu domů.

Setkání se opravdu vydařilo. Jsem moc rád, že mám nové přátele. Na webu se objevují nová plemena kočiček a přibyli i další „naháči“. Ještě si někdo vzpomene na to, jak jsme zpovídali Blanku a  poprvé hladili Croniho? Teď tu máme savanového kocoura a kurilského bobtaila... Buráka... Doufám, že nám naše přátelství vydrží. Všem kočičákům i dvounožcům hodně pohody.

A závěrem? Na srazu byla poprvé představena trička. Nejsou přesně podle hlasovacích návrhů, ale myslím, že nejsou špatná. Tak přemýšlejte. Stačí si sehnat tričko. Vyšívačka je paní, která je také vlastněna kocouřem:).

Sdílejte!  |  O sdílení

Zatím bez komentáře

Reklama