Reportáž z umisťovací výstavy kočiček: Albertov 5.12.2004 očima Kláry Melíškové

Na výstavu jsem se chystala už hodně dlouho dopředu, hned jak byly první zmínky na internetu. Rozhodla jsem se, že aspoň pomůžu kočičkám dobrou baštou a pohlazením. Připojila se ke mně i máma a můj přítel Roman. Koupili jsme velký pytel granulí, krabici kapsiček a tašku konzerv. Takže vstupenka na výstavu byla veliká :o)

Nevěděli jsme, jaká z budov schovává všechny roztomilé tlapky, ale davy lidí nám napomohly. Bylo krátce po čtvrt na jednu. Potkávali jsme lidičky s pytlíky, z kterých koukaly hlavičky spokojených kocouřů. Hned se nám rozzářily oči. U vstupu nás přivítala sympatická paní a dostali jsme vstupenky, na kterých se mělo vyplnit, odkud jsme se dozvěděli o výstavě (udělala jsem propagaci Kocouřovi, i když o výstavě vím odjinud) a kolik máme doma zvířecích kamarádů a jakých... Ale co nás nejvíc ohromilo??? Naproti vchodu byly schody s vánočním stromem, které nebyly skoro vidět pod kopou dárečků pro všechny zúčastněné útulky. Kolik asi bude spokojených napucnutých bříšek, problesklo mi hlavou :o)

Výstava byla rozdělena do dvou místností. Automaticky jsme vešli do první blíže u vchodu. Polilo nás horko z počtu lidí a dost teplého vzduchu. Je škoda, že nemohla být použita větší místnost. Bylo těžké se protlačit k jakékoliv kočičce. Ale správný kočkař se nedá!!!! A snaží se dostat ke každému kožíšku a aspoň škvírkou nahlédnout. Všichni kočičáci měli cedulku se jménem a svým osudem přilepenou na kleci. Někdy je to lepší ani nečíst :o((

Radostný byl ale pohled, když paní z útulku z Loun psala na cedulky UMÍSTĚN... UMÍSTĚNÁ. A z patnácti kočičáků se v záchůdku krčili už jen kočička s kocourkem (nakonec se dočkali i oni svých dvounohých kamarádů). A to nejen v sekci Lounského útulku :o)) Hned vedle útulku Felca jsem se doslova prodrala k útulku z Litoměřic. Na kleci ležel malý mourovatý asi 2 měsíční kocourek JENÍČEK SILNIČÁŘ (našli ho, jak se zmateně proplétá mezi auty) a pohrával si s provázkem. Zaujal mě svým kukučem, na ouškách měl štětinky jako rys a byl neuvěřitelně živý. Chvíli jsme si hráli, ožvýkával mi prst a nechal se drbat. Bylo mi strašně líto, že si ho nemůžeme vzít do pronájmu, jinak by byl hned náš :o))) Tak aspoň teď doufám, že se dozvím, že už má svou rodinku, ve které se má moc dobře. Poté jsem si chovala pětiměsíční mourovatou kočičku. Velikostí byla jako naše Rozárka, ale jinak byla jako pírko. Prý že jí nikdo nechce, že je mourovatá :o( Nemohla jsem tomu uvěřit. Slečna ale říkala, že jí nic nechybí, ale přesto by Mourinka chtěla své dvounožce. Tak také doufám, že už je našla.

Druhá místnost byla o něco větší a hlavně i s lepším vzduchem. Tam jsem viděla zajímavý úkaz, jak i kočičky ze stejného útulku se nesnesou v jedné kleci. Byli tam celkem tři kočičáci. Z toho jeden rezavý byl doslova naplácnutý v rohu, uprostřed seděla bílá huňatá kočka a na druhém rohu se tísnila mourovatá. A ani jeden se nehnul. Bylo tam dost kočiček po operacích, ale byly v přepychovém stavu. Snad jen jizva ukazovala na to, že zažily něco strašného. Hned naproti dveřím seděla paní a na stole hladila malinkatého mourovatého kocourka. Zůstal jediný z dvanácti koťátek. Bylo roztomilé, když si kocourka Roman vzal do náruče, do těch jeho velkých rukou. A hladil ho prstem, jak byl drobounký. Spokojeně vrněl :o)) Opět bylo strašně těžké ho paní vrátit. Seděl jí v náruči jako miminko a dováděl. Paní říkala, že se kocourek nedá, že bude bojovat, aby měl dvounožce jenom pro sebe. Nezapomenu na to jeho pohlazení tlapkou po mé tváři.

Docela mě překvapilo, že si lidé víc vybírají kočičky. A nechtějí mourky :o( Také škoda, že jsme neměli foťák... kočičáci leželi jeden přes druhého naloženi v záchůdcích, natáhnutí jako paragraf, s packami vzorně pod hlavičkou... no prostě všelijaké roztomilé pózy.

Nedalo nám to a ještě jsme přispěli do kasičky u vchodu. A myslím si, že i pohlazením, podrbáním a dobrými slovy jsme potěšili smutné kočičky a kocourky. Po hodince a půl jsme odcházeli plni dojmů a smíšených pocitů, proč nemůžeme pomoci všem!!!


Podle oficiálních údajů se na výstavě umístilo 118 kočiček z celkového počtu 146. Na výstavu přišlo asi 1200 návštěvníků.

Sdílejte!  |  O sdílení

Zatím bez komentáře

Reklama