Sraz Kocouře v Praze a Berouně z pohledu nezávislého brněnského pozorovatele

Na pozvání spřátelené pražské organizace Modrého kocouře jsem se zúčastnila srazu v Berouně a následně v Praze. O Berounském setkání bude jistě podrobně informovat KTK (Kocouřova tisková kancelář) s dopisovatelkou Karlou (viz Víkend plný exkurzí, pozn. redakce). Proto jen několik postřehů:

- příjemné bylo přivítání na Florenci Kamilou a Honzou, Honza se tak rychle chopil vzorků moravského vínečka, že bylo okamžitě jasné, na co se to vlastně nejvíc těšil :-)

- na posezení v Berouně u Katky a Vlasty jsme chtě nechtě museli obdivovat Áju a hlavně Matýska. Spíše chtě než nechtě, protože jsou to oba velcí fešáci.

- je příjemné vědět, že je na setkáních Kocouře pamatováno i na sportovní vyžití, jinak si nelze dobíhání vlaku do Prahy vyložit. Těžko říct, zda se jednalo o sprint nebo maraton, já jsem měla pocit, že jsem celý maraton odsprintovala. Největší odměnou nám poté bylo, že se vlak slitoval a počkal

- pravda, dopíjení posledního vína ve vlaku mělo za následek šibalské ohníčky v očích Kamily, které se domů vůbec, ale vůbec nechtělo. My ostatní, soudní a  rozumní, při představě zítřejšího orientačního pochodu po pražských kočkách, jsme ji však přesvědčili, že spánek je to jediné, po čem toužíme.

- po předchozí vášnivé hádce na kocouřovi mě na přespání vyhrála Klára s  Romanem a Mijuškou. Měla jsem u nich krásně rozestláno, ale zpočátku vůbec nebylo jisté, zda mě do pelíšku Mija pustí. Ale slitovala se a opusinkovala mě až v 6 hodin ráno. U snídaně strkala svůj čumáček do jogurtu, vody i  pecičku od broskve si olízla. Po pomazlinkání jsme se musely s Mijuškou rozloučit a vyrazily jsme s Klárou na obchůzku po kočkách a  kocourcích. Dobrou náladu nám sice poněkud zkazil hnusný poberta, který se vloupal do auta Kláry a Romana a odcizil jim rádio, ale kočinky nám to vynahradily.

- o návštěvách bude určitě informovat Karla, tak já jen dodám, že všichni čtyřnožci (chlupáči mně je s ohledem na Croníka hloupé napsat) byli skvělí, báječní a roztomilí. Jmenovat pouze jednoho je vážně nemožné.

- z Prahy domů se mně nechtělo, ale holky si velmi dobře pohlídaly odjezd autobusu směr Brno a v poslední chvíli mě tam dotlačily :-)))

- s lítostí musím oznámit,že jsem se nemohla osobně sejít se všemi kočičkami, ale určitě na ně v budoucnu taky dojde, už se těším

- na závěr musím poděkovat všem, kteří po celou dobu pečovali o moji osobu a poskytli mně ubytování a moc dobré papkání

- s heslem S KOČKAMA NA VĚČNÉ ČASY A NIKDY JINAK se loučím a těším se na další akce.

Janča, brněnský Modrý kocouř.

Sdílejte!  |  O sdílení

Zatím bez komentáře

Reklama