V Maxíkově

Ahoj všichni přátelé MK. Tak jsem konečně napsal, jak se vydařila exkurze do mé rezidence.

Proběhla 22.10. a vydali se k nám zástupkyně od šesti kočičáků. Od dvaceti čtyř nožiček přijelo nožiček jen 6. Ale i tak jsem měl radost. Na návštěvu jsem se připravil velice pečlivě. Věděl jsem, že na nádraží v naší Lhotě bude čekat na vyslance moje maminka. (Nebo už zase jen kámoška?) Přesto jsem si přichystal vizitku na dveře i zvonek. Pěknou kočičí (modrokocouří) hlavičku a na zvonek své jméno v modrém poli. Přípravy začaly už pár dní před návštěvou. Maminka upekla korpus na dort. Chtěli jsme přivítat nejen hosty, ale také si připomenout nedožité narozeniny mého dvounohého tatínka. V pátek pak maminka chystala dort a v sobotu ráno ho dozdobila kočičí hlavičkou. V sobotu vstávala hodně brzy. Maminku jsem totiž vzbudil před sedmou hodinou. Přeci se tu nebude jen povalovat, když se k nám chystají kocouří přátelé. Pak začaly SMSky. April, Terka i Olivka si prý ve vlaku pískaly a cesta jim vesele ubíhala.

Vlak dorazil v 11.15. Na vteřinu přesně. No a za chvilku se už otvíraly dveře v mé rezidenci. Měl jsem radost, ani jsem se nesnažil nikam ukrýt. Já totiž tyhle své tetičky už znal. Terku miluju a Olivka s April mě byly několikrát navštívit při mém prázdninovém pobytu na Pankráci. Ale nebojte, neseděl jsem v base, byl jsem u Terky a Aliho. (O všem jsem napsal do deníčku i do vyprávění.)

Jejda, to byla krásná exkurze. Tolik mazleníčka, které tak miluji. A April mě stále fotila. Měl jsem radost. Maminka mi moc fotek nedělá, tak jsem April radil, kde všude mě má vyfotit. Dokonce jsem se jí snažil foťák vzít a udělat pár fotek sám. (To, jak kradu foťák, to můžete najít v galerii a dort v Kočkologickém muzeu.)


Terko, nebojím se, já vím že mě nekousneš!


V láskyplném obležení. Závidíte, co?!


Já já, já chci také fotit

Dostal jsem nový pelíšek a konzervičky shiny cat. Maminka říkala, že je nemám rád. Ale co bych pro tetičky neudělal. Jakmile maminka jednu otevřela, pustil jsem se do ní (té konzervy) s velikou chutí.

Dvounožky si povídaly, prohlížely fotky a mazlily se se mnou. Vlastně ani nikdo nepřišel na kontrolu toho, zda je o mne dobře postaráno. Představte si, že já nemám vůbec škrabadlo. Já používám sloupek květinového rohu. Jedno škrabadlo mi koupila Markéta, ale to skončilo ve skříni. Nepoužíval jsem ho. Také se mi líbí brousit si drápky o okenní rámy a někdy se natahuji na kuchyňskou linku. Tu jsem už také trochu ohobloval. Snad proto mi maminka občas říká „hoblík“. Neměl jsem ani svůj pelíšek. Tedy původně jsem měl, ale nepoužíval jsem ho. Proč taky, když tu mám k dispozici celý byt. Tak maminka ten můj pelišek schovala. Když ho ale vytáhla pro Rubyšku, zabydlel jsem se v něm sám, nechtěl jsem ho dát. Ale Olivka mi přivezla pelíšek nový, tak jsem při balení svého ani neprotestoval.

Po obědě bylo krásné povalování a mazlení. Jé, to bylo prima! A pak všechny nohy vklouzly do bot a odešly. Ještě jsem dostal na rozloučenou několik pusinek a pak tetičky zmizely. Ale ještě domů nejely. Šly si prohlédnout kolonádu a ochutnat prameny.

Jenže beze mne se tyto dámy chovat moc neuměly. Maminka mi pak doma prozradila, jak lezly na kolonádě do kanálu. Prý pro zapadlou baterii do foťáku! Když jí konečně vytáhly, tak tam zase spadlo víčko od pet lahve s vodou. Asi na té kolonádě pěkně vyváděly! Ani nestačily ochutnat prameny. Dokonce si nedaly ani Pramen lásky. Snad příště. Nakonec se nechaly vyfotit u fontány a vyrazily na vlak. A jak jinak, než pozdě. Na nádraží sice tentokrát dobíhat nemusely, ale rozhodně pochodovaly rychlým tempem... Vlak stihly, stihly se i rozloučit.

Škoda, že tak nerad cestuji. Určitě by nám spolu ve vlaku bylo dobře. A tak alespoň pozdravuji Rubyšku s Maxem, Aliho s Rafiqem a Aarona a Nitkou (té doma říkám měkce Ňitka, moje dvojče). Samozřejmě, že posílám pozdrav vám všem. Vypadá to, že je o nás, kočičáky z Modrého kocouře, velmi dobře postaráno. Těším se na zprávy z další exkurze.

Sdílejte!  |  O sdílení

Zatím bez komentáře

Reklama