Řecko - země koček
Autor: Tina
© Modrý kocouř
© Modrý kocouř
Jestli je někde kocouř první, co uvidíte, když vystoupíte z letadla, tak je to jedině v Řecku. Kočky tu potkáte na každém kroku. Některé jsou velice nebojácné, k lidem důvěřivé a přítulné. Vypadá to, že mají plná bříška a nádherně lesklou srst, jako by je pravidelně někdo česal. Ráno a v podvečer se potulují po ulicích na svých pravidelných obchůzkách a přes poledne drží siestu, takže se buď někde vyhřívají na sluníčku, anebo se naopak schovávají do stínu palem a zákoutí přístavních uliček. Jsou pouliční a zároveň jakoby všech. Nikomu nevadí. Nikdo je nevyhání ani od úctyhodných monumentálních památek, ani z upravovaných městských parků. Prostě tam patří a tak to je. Jejich obrázky jsou na fotografiích, pohlednicích, kalendářích a dokonce i na ručnících, které se tu v obchůdcích a na tržištích prodávají. Kočka je prostě symbolem, který se v Řecku nedá nezaznamenat, ale proč to tak je a jak to vlastně všechno začalo, jsme nějak nemohli vypátrat.
Jako první jsem se zeptala slečny prodávající v hotelovém obchůdku se suvenýry, která nám řekla, že kočky žijí na ulicích samy a v létě, když je sezóna a desítky restaurací vaří a vaří, na co si jen pomyslíte, se živí zbytky, které kuchaři vyhodí, a nebo je spíš záměrně kočičkám připraví, aby neměly hlad. Ale co dělají v zimě? To nám slečna bohužel neřekla, protože to sama nevěděla, a podle všeho se Řekům koček nijak nezželí a na zimu si je k sobě neberou. To pro nás bylo překvapení, protože jsme si mysleli, že když tu obrázek kočky visí na každém rohu, lidé je mají rádi a snaží se jim pomoci. Zdá se, že je to tak trochu mezi.Jako druhou jsem vyzpovídala naši recepční, moc milou slečnu, která se do Řecka přistěhovala až z Holandska za svým přítelem. I ona měla kočky ráda a jednu dokonce vlastnila, ale byla to pouze pokojová číča, protože ji nepouštěla ven. To by nebylo ani tak zvláštní jako to, že ji nepouštěla ven, protože nebyla kastrovaná. Ještě říkala, že je šťastná, že nemá kocoura, protože s ním by to prý bylo peklo, pořád by jen chodil ven a značkoval všude po domě. Otázka kastrace tu je zřejmě dost nevšední pojem, protože když jsem se zmínila, že my s kocourem díky kastraci skutečně problém nemáme, byla jsem poštědřena velkým údivem, plným žasnoucí nevědomosti. Jako by to bylo něco, co se prostě nedělá.
Snažila jsem se dál zjistit vztah Řeků ke kočkám a k ostatním zvířatům. Zjištění, kterého se mi dostalo, mě dost udivilo, i když jiný kraj, jiný mrav. Řekové prý nemají moc kladný vztah k domácím mazlíčkům. Proč? Pramení to pravděpodobně z minulosti, kdy Řecko ještě nebylo, a někde stále ještě není, tak bohatou zemí a lidé si prostě nemohli dovolit držet zvířátko jen pro potěšení. Tento způsob života už jim asi zůstal, i když se kraj od kraje liší a pomalu mění. Jako domácího „mazla“ si drží maximálně psa, kterého ovšem nijak necvičí a mají ho pouze na řetězu jako hlídače domova. Nejednou jsem trnula hrůzou, když jsme procházeli kolem něčího domu a pes uvázaný na řetězu štěkal a trhal sebou tak, že jsem jen čekala, až se na nás vrhne. Není to moc příjemný pocit.
Takže nakonec to, že kočka je zobrazována všude kam se podíváte, je čistě věcí reality. Kočky, kocouři a koťata jsou všude, a tak se mnohokrát stávají objekty fotoaparátů. Není divu, vždyť ve spojení s idylickými nabílenými domky s modrými dveřmi a okenicemi tvoří nádherná zátiší plná pohody, klidu a čisté přírody.
Když se tak nad tím vším zamyslím a hlavně nad osudy koček, připadá mi najednou, že kočky v naší zemi na tom nejsou zas tak špatně. A proč si to myslím? Protože u nás je spousta útulků a spousta lidí, kteří se pro opuštěné kočky snaží udělat maximum. I přesto, že tyto kočky mají často malou šanci na přežití anebo dlouho čekají na teplý domov, je zde stálý zájem dobrosrdečných lidí těmto kočičkám pomoci. V Řecku jsem se s takovým zájmem nesetkala. Kdo ví, jestli ty číči, co jsme potkali my, přežijí do další sezóny.