Nějak se mi to vysmeklo z tlapek...

Tedy přátelé, to jsem si zavařil! Kdybych to byl věděl, co se stane, když podlehnu svodům té kočičí lásky, tak bych si to pěkně rozmyslel!

Naše Hanička je teď prosím středem pozornosti, všichni kolem ní chodí, jako by to byla nějaká princezna ze Sáby, podstrkují jí samé dobroty, ale ona dělá, jako že nic nejí, polehává, divně kníká, někdy dokonce přijde k mami a chce, aby jí zvedla a někam položila, válí se potom po zádech, vystrkuje svoje bříško a dělá na mě škleby. Ona totiž bude mít ta moje mimina. Je to potvrzené od pana doktora a bude to někdy začátkem července. A táta se mi směje, že to nejhorší teprve přijde. Budou nám prý doma kvičet prckové, maminka z nich bude celá pryč a já budu odstrčený a možná i vyhozený na půdu. To jsem se tedy dočkal!

To jsem opravdu netušil, jak se to doma změní. Zase už na mě křičí, abych Haninu nehonil, když se kolem ní začnu motat, už je tam mami a dozoruje. Někdy mě ale nevidí, tak se k ní připlížím a hupnu na ní! Ale moc se mi to nevyplácí, protože ona začne vřískat, a sotva jí stačím jednou dvakrát kousnout, už se mi „práší z kožicha“ jak mě mami nebo táta plácnou a já ženu pryč. Dokonce mě už i poškrabala, tedy Hanka, ne maminka, a tekla mi potom z ouška krev a nikdo mě nelitoval! Mstím se proto jinak. Počkám, až má Hanina hlad a přijde za maminkou a mňučí. Mami jí naloží na talířek a já koukám zle. Tak mi dá taky, ale já jsem rychlík, vylížu rosolek a potom rychlostí blesku odstrčím Hanu a zblajznu i to její. A taky jí začala mami dávat moc dobré granulky, takové malé, prý pro koťata, tak ty jí taky vždycky vymetu, tedy jednu nebo dvě jí tam nechám.

Ven jí mami ještě pouští, tak na ní většinou číhám v trávě a když jde okolo, tak vyskočím a udělám přepad. A zase špatně. Prý to nesmím dělat, musím jí nechat, nemám na ní naskakovat, nemám jí brát jídlo, granulky pro koťata prý nepotřebuju, nebo budu tlustý, vystrkovat na ní drápy taky nemám, protože jsem přeci hodný kocour! No to jsem, tak nevím, proč mě pořád někdo sleduje, napomíná a můj život je vlastně samý zákaz?

Dokonce ani Agina se mnou v poslední době moc nekamarádí. Já jsem jí chtěl tuhle večer pohladit po čenichu, protože jsem spolu leželi u televize a nějak jsem zapomněl zatáhnout drápky a ona potom vykvikla, vyskočila, utekla do pokoje a schovala se pod postel. Mám opravdu nějaké špatné období.

Maminka ještě údajně se strachem čeká, jak to bude, až se doma objeví ta mrňata. Prý budou s Hankou a já tam raději chodit nebudu, abych jim něco neudělal. No to jsem na to zvědav!

Ale čeká mě celkem příjemná záležitost. Přijede k nám jedna kočička z Plzně a prý si budu zase užívat. Doufám, protože tohle mě tedy vůbec nebaví. Bude u nás i spát, prý několik dní, tak to jsem na to sám žádostivý! Doufám, že se mě nebude bát a nebo se se mnou nebude chtít prát.

Ale musím vám taky napsat něco zajímavějšího. Máme nový fóliovník. Jsou tam papriky a rajčata, ale taky spousta much a jiných hmyzáků. Tak tam občas já nebo Hanina zalezeme a to je potom mela. Naštěstí se nám ještě nepodařilo žádnou rostlinu ulomit. Hanka je totiž celá po mě a taky baští mouchy a brouky jako loni v létě já. Letos už to nedělám, to dělají jen nezkušené kočičky. Já letos chytám hlavně ptáčky. Už jsem přišel domů s vrabcem, ale špatně jsem ho kousl a táta mi ho sebral a on uletěl. Ale počíhal jsem si na půdě na kosa a ten mi tedy neuletěl. A minulý týden jsme s Hankou uvěznili na půdě dvě vlaštovky. Byly to vlaštovčí děti a už měly na mále, ale mami nám to překazila, zahnala nás a ptáčky z půdy pustila, ach jo.

No a potom jsem se zatoulal.

To bylo minulý týden v sobotu. Mami a táta dělali nový plot a já jsem tam asistoval. Potom mě mami vysadila na střechu od slepičího domku a někam odešla a táta svařoval, měl na hlavě takovou divnou černou věc s okénkem a mě neviděl. Já jsem ze střechy seskočil a odešel pěkně potichoučku trávou pryč na louku za plotem. Asi na hodinu jsem začal slyšet maminku. Dodělala oběd a vrátila se. Volala, běhala po zahradě, pak byla na půdě, doma, zase na zahradě a pořád na mě volala, ale já se nemohl ozvat, protože jsem byl celkem daleko, až u potoka. Někdy tam totiž s tátou a psicemi chodíme, tak jsem se nebál, ale i mami i táta se báli. Potom už mi to bylo hloupé, tak jsem vyrazil zpět a uviděl mě náš soused, který mával na naše, že prý už jdu. A potom to tedy byl tanec. Mami utíkala, já pelášil před ní, táta na mě láteřil... A mě to bylo jasné. Zase špatně! A že prý sám nikam chodit nesmíš, co kdyby tě chytil nějaký pes, co kdybys spadl do potoka, kousne tě klíště, sebere tě volavka, popleteš si zahrady….. No doufám, že až se vrátí na prázdniny naše Věruna, vrátí se i moje lepší dny. Sám to teď vidím, že ten poslední čas NIC MOC. Ale polepším se až budu tátou. SLIBUJU!!!

Sdílejte!  |  O sdílení

Zatím bez komentáře

Reklama