Vášnivé přiznání (Chlupézové, díl 63.)

Blue Cat Television uvádí nekonečnou kočkonovelu

Vášnivé prokletí rodu Chlupézů

Námět, scénář a režie: Azuros Kocouřéz

Díl 63.

Vášnivé přiznání

Autor: EvaNo mufka.denicek.eu

Doktor Ginos přehlédl zkoumavým pohledem všechny kolem nazdobeného stolu v jídelně domu Chlupézů. Zvláště starostlivým pohledem utkvěl na nepřítomně hledící Dorchitě... zasněně tiché Bettyaně... zvláštně zamlklém otci Amadeovi... a s výrazem ustaraného nepokoje doktor Ginos sledoval Barbarellu, která vůbec nevnímala, že do jídelny vchází Muffuela, Abbygalita, Bastienitto a Bubos. Všichni nesli mísy a podnosy, z nichž se linuly libé, lákavé vůně... a Barbarella na ně ani nepohlédla... nenasála závany budoucích příslibů lahůdek... nenapřímila radostně uši v předtuše hostiny.

Doktor Ginos byl velmi, velmi znepokojen.

A jeho obavy ještě vzrostly, když spatřil Bubose, který šel s nepřítomně rozšířenýma očima... podnos s kuřecími medailonky už už chtěl položit Missarině na záda... pak zmateně kroužil jídelnou... s podnosem stále v tlapkách mířil ven z jídelny... až Bastienitto ho rázně zastavil a pokynul mu, aby podnos položil na stůl. Bubos udělal několik kroků, zapotácel se a... při pohledu na černou, lesklou hlavu Barbarelly strnul, roztřásl se a už, už se podnos sunul na Barbarellinu hlavu. Bastienitto přiskočil, podnos zachytil a jemně ho položil na stůl.

Bubos se potácivým krokem odploužil z jídelny.

Doktor Ginos překvapeně sledoval, jak Barbarelle pod černým kožíškem zrůžověla ouška... oči se zaleskly... a málem vyšly z jídelny s Bubosem.

Stůl se postupně zaplnil množstvím mis a talířů a podnosů. Pouze uprostřed stolu zůstalo prázdné, nápadně bílé místo.

A prázdná místa byla i na židlích, na kterých měla sedět Rubyssianta de Princess a Maximosos de Sluncianos.

Missarina rozčileně přivolala Muffuelu a hbitě vydala příkaz, aby chybějící byli nalezeni a přivedeni, protože přece nemohou začít s večeří bez nich a dochvilnost byla vždy v domě Chlupézů samozřejmostí, a jinak už jsou tu úplně všichni a kdo má na ně čekat a...

... a tu se otevřela obě křídla vyřezávaných dveří a do jídelny majestátně, důležitě vstoupili Maximosos a Rubbysianta.

Oči všech okamžitě padly na veliký, zlatě zářící podnos, na kterém se vyjímal velký, také zlatý poklop.

Všichni se zájmem sledovali Rubbysiantu, která obřadně položila podnos přesně na prázdné místo uprostřed stolu.

Nastalo ticho. Všichni vytušili, že poklop skrývá velké, záhadné tajemství.

„Mňauvéééj, to bolí!!“ rozlehlo se jídelnou vyjeknutí a Milchávez třepal tlapkou, kterou předtím vztáhl k poklopu a Rubbysianta ho přes ni rychle třepla.

Maximosos zaujal důstojný, hrdý postoj a rázně oznámil: „Zde, pod tímto poklopem, se ukrývá klíč k tajemství... k tajemství, které tolik trápilo jednu z vás... Naše cesta k odhalení byla dlouhá a strastiplná... překonávali jsme nástrahy... ale jsme u cíle!! Tedy... skoro u cíle! Za několik chvil odklopíme poklop a snad pravda vyjde najevo!!“

Všichni u stolu nechápavě hleděli na Maximosose... na poklop... na Maximosose... na poklop... na Rubbysiantu... na poklop.

V koutku stojící Abbygailita zatínala drápky do okraje zástěrky, Otec Amadeos hleděl vyčítavýma očima na oba mňaugenty.

„Mááámíííí... není to tajemství další brácha, že nééééé?“ vypískla rozčileně Lassalita. Missarina prudce zavrtěla hlavou a rozčilená tím, že je narušena pohoda večeře, zlostně sledovala Rubbysiantu, jak přistupuje ke stolu... pomalu, tajuplně natahuje tlapku k poklopu... pomalu, pomaloučku začíná zdvihat poklop...

PRÁSK!

Rubbysiantě vyklouzl poklop z rozechvělé tlapky a s řinčením dopadl zpět na podnos.

Všichni nadskočili. Rozhostilo se hluboké ticho.

Škrrrrrrrrouk...

Barbarella se usilovně tvářila, že kručení se neozývá z jejího břicha.

Rubbysianta znovu vztáhla tlapku...

... a jídelnou zazněl odhodlaný, jasný hlas: „Nemusíte zvedat poklop. Já jsem ten, koho hledáte!!“

Pokračování příště

Sdílejte!  |  O sdílení

17 komentářů

Reklama