Jak Hanka zkrásněla, přijela mi nevěsta Adélka, Hanka s velkým bříškem ulovila stehlíka, na naší půdu se zatoulal můj úhlavní sok od sousedů, koťata se rozhodla, že se nechtějí narodit, pokousal jsem ze strachu naší Věrunu, pan doktor vyplašil naší paničku a miminka se nakonec narodila bez doktorské pomoci s týdenním zpožděním sama 19. července chvíli po půlnoci, takže JSEM TÁTA!!

Dny ubíhají a každý den se něco děje. U nás v Pařezově tedy ano. Tak třeba zkrásněla moje Hanička. Trošku jí roste bříško, chodí jako slečinka, když si lehne, leží jako modelka, kterou by měl malovat malíř na barokním kanapíčku, při jídle si způsobně sedá a začala se tulit a ovíjet se kolem lidských nohou. Moc jí to její očekávání koťátek sluší.

Je to pár týdnů zpět v pátek, co mami s někým pořád telefonovala a najednou u nás před domem zastavilo cizí modré auto. Z něj vystoupila paní, pán, dvě holky a přepravka. Zpozorněl jsem, protože co se asi v přepravce schovává? Adélka! Ta slíbená kočička! Konečně!! Mgeuuu!!! Moje Hanka už mě nechce, jak říká táta, pokazil jsem si hračku, tak mi naši opatřili novou. Jenže jsem byl strašně ostražitý a schoval se v keřících u plotu. Všechno jsem pozoroval a oni mě neviděli, běhali, volali, až na zahradě mě hledali, no, a když už si mysleli, že jsem se ztratil a z námluv nic nebude, milostivě jsem z keříků vylezl a ukázal se jim. Byli všichni rádi a hned mě brali domů a dali mi obhlídnout přepravku. Kočička voněla, ale krčila se v koutě. Když jí konečně vyndali, dal jsem na ní přední tlapku a řekl jí pár kočičích lichotek. Tvářila se dost vyjukaně, ale když její lidi odešli a nechali nás samotné, to mi věřte, že jsem jí vysvětlil, že nejsem zlý a ani nejím malé šedé kočičky. Byli jsme spolu v pátek i v sobotu, činil jsem se a Adéla mi sice pořád utíkala pod stolek nebo za zrcadlo, ale já jí vždycky našel. A svojí kocouří povinnost jsem si splnil mnohonásobně. V neděli ráno ale našla naše mami Adélu na skříni, tak řekla, že prý už dost a zavolala zase telefonem, a její lidi si pro ní přijeli a já měl šmytec. Jen z koutka ložnice na mě vyčítavě koukala moje Hanka. No nedá se nic dělat, kocouři už jsou takoví.

Hanka se ale zachovala úplně jinak, než jsem čekal. Za pár dní na zahradě chytila ptáčka stehlíka a přinesla nám ho domů. Asi ho chytila pro mě, abych jí to už víckrát nedělal. Nikdo jí při tom lovu neviděl. Jenom mami si všimla, když přehupkala po schodech na verandě, že něco nese. A to už měla docela velké bříško. Je to statečná kočička.

Potom se ale stala strašná věc. Byla bouřka a dveře od dílny zůstali otevřené. Navečer se mami zdálo, že viděla na půdě nějaký pohyb, ale myslela, že to byl pták. Ráno šel do dílny táta a volá, že je na půdě ten strašný opelichaný černý sousedovic kocour, na kterého já pořád číhám u plotu, abych mu ukázal, že k nám nesmí. A on u nás na půdě! A jak se našich bál, zalezl pod podlahu a nemohl ven. Byl u nás celý den a ještě druhou noc. A to už tedy na mě bylo moc. S maminkou jsme na něj vyrazili. Křičel jsem výhružně, čichal do škvír v podlaze a nadával mu nevybíravě. Potom mami otevřela okna i dveře a schovali jsme se. Vím, že měl nahnáno, protože ho asi 3 dny nikdo u něj doma neviděl. Já mu dám, chodit mi pod mojí střechu a ještě v době, kdy má Hanka čeká mimina!!

Vrátila se nám naše Věruna na prázdniny z Anglie a prý bude chovat koťata. Jenže koťata nic. Hanka má bříško jako soudek, koťata se jí v něm melou a ven se jim nechce. Příznaky porodu taky žádné, jak to ta naše mami jen propočetla? Až v úterý v noci. Hanka přišla za maminkou do postele a dávala jí bříško do ruky. Divně se jí to v něm mlelo a po nějaké chvíli se Haničce narodilo miminko, ale bylo mrtvé. Začal strašný shon. Naložili jí do košíku, všechno zabalili, mě vyhnali do dílny a odjeli. Byli u pana doktora, ten řekl, že je to podezřelé, ale že za Hankou přijede domů. Maminka musela ale do práce, tak jsme tam byli jen já, Hanka a Věruna. Pan doktor přijel, řekl, že Haničku musí vyšetřit a ona začala křičet. Já se na to nemohl dívat a už vůbec to poslouchat. Vždyť jí ubližují, mojí kočičce! Vyletěl jsem jako střela a rozhodl se k akci. Doktor je moc velký a divně voní, Věru znám, jdu po ní! A zakousnul jsem se jí do nohy. Jednou, dvakrát. No pro jistotu použiju ještě drápy. Zásek do druhé nohy a znovu kous, kous!! Měla na sobě rifle, tak to trochu zaskřípalo a už jí tekla krev. Já vám dám, trápit mojí kočičku! Přijede po takové době někde ze světa a už nám tady škodí! Jdi pryč i s tím doktorem! Když jsem tě hledal, tak jsi tu nebyla, už tě nemám rád!

Hanička utekla pod gauč, už jí nenašli a já stál výhružně, dokud ten zlý chlap neodešel. Vrčel jsem a poštěkával, ne nadarmo žiju už skoro 2 roky s našimi psicemi! Mgaf!

Přijela mami, Hanka se mezi tím našla, i Věrunu už jsem vzal na milost a nechal se od ní hladit. Táta měl pravdu, když říkal, že bude hůř. Maminka s Hankou byla zavřená v ložnici, nutila jí aby ležela, telefonovala s tím panem doktorem a navečer jí zase odvezla. Přijely ale domů bez miminek. Nejdřív jsem se lekl, ale když jsem viděl, že Hanka má pořád to svoje velké bříško u sebe, uklidnil jsem se. Nic jí tam nedělali. Ale věřte, že chtěli! Chtěli jí bříško rozříznout a mimina násilím vyndat. Štěstí, že mamince paní chovatelky radily, a nechali to na přírodě.

Hanička se totiž ještě celý týden o svoje miminka v bříšku vzorně starala, chodila na procházky, chytala mouchy, vyhřívala se na sluníčku, pěkně baštila a z neděle na pondělí po půlnoci, když venku začala pořádná bouřka, skočila si do postele k mamince, potom k tátovi, všechny zkontrolovala a potom pod postelí porodila čtyři miminka. Pravda, že při tom nebyla sama. Knikot prvního miminka naší pozornou mámu vzbudil a potom už s Hankou ležela u postele a dávala pozor. Hanička to ale zvládla, miminka pěkně přivítala na světě, olízala a osušila je, všechno spolehlivě obstarala a ráno je všechny maminka uložila do připraveného košíka. To už miminka měla za sebou první krmení. A od toho pondělka už nic jiného nedělají. Jen se krmí a spí. Už jsem se na ně byl několikrát podívat. Jednou jsem stál na okraji košíka a jednou jsem si dokonce vylezl na skříň a hlídal z výšky. Co kdyby k nám zase vniknul ten strašný cizí doktor?!

Moje potomky už si očichali i naše psice, zájem o ně neprojevují, ale snaží se při každé příležitosti ukrást jídlo z Hančiny mističky. Jsou to strašné báby mlsné. Jo a vlastně, mám jednu dcerušku a tři synáčky! Nevíme ale ještě, jestli budou všichni po mamince, tedy červeňáci, vypadá to, že ano. Nevadí. Já si krémáčka zkusím příště, budu se víc snažit. Ale maminka říká, že se ještě uvidí, třeba je jeden zakuklený Jaffík.

A s Hankou už jsem byl na vycházce. Ona tedy ještě od dětí daleko nechodí, ale už se byla podívat na dvorku, za barákem a včera odpoledne jsem už zase něco vyvedl. Táta rozboural stěnu v kotelně a já tam Hanku dovedl a vyskočili jsem k sousedovi na zahradu. Myslel jsem, že jí vezmu někam dál, ale byli jsme přistiženi a doma jsme byli, než bys řekl švec. Tak prý máme zaracha.

Ale ono to nebude tak zlé. Doufám, že bude doma za pár dní veseleji, protože se moje děti mají co učit. A já je do života připravím, to slibuji!

A taky se musím pochlubit, protože jsem byl v novinách. Přijela k nám jedna slečna, povídala si s naší mami a mě si fotila. Byl jsem naprosto vzorný, ukazoval jsem bříško a válel se po podlaze, potom jsem si zajal gauč a celou dobu jí pozoroval. Důvod na kousání jsem neměl, mě jen pohladila a na Haničku a mimina se jen podívala. A taky pěkně voněla, tak proč bych útočil? Ten pan doktor totiž všude povídá o tom, jak v Pařezově bydlí hlídací kocour. A že nic takového ještě neviděl. Ale řekněte, vy byste nebránili svoje? Já to tedy dělám. Vždyť jsem taky mimo táty jediný opravdu silný a statečný domácí pán. A teď k té statečnosti povedu i své tři syny!

Sdílejte!  |  O sdílení

Zatím bez komentáře

Reklama