Vášnivé následky (Chlupézové, díl 67.)

Blue Cat Television uvádí nekonečnou kočkonovelu

Vášnivé prokletí rodu Chlupézů

Námět, scénář a režie: Azuros Kocouřéz

Díl 67.

Vášnivé následky

Autor: EvaNo mufka.denicek.eu

„Maxavézi!! No tak, Maxavézi!! Jste na tahu!“

Danéz de Jančéz udiveně hleděl na svého protihráče, který ani po důrazné výzvě nevěnoval pozornost tomu, co se děje v hracím poli... jeho tlapka se nevztáhla k hrací kostce, oči hleděly nepřítomně někam do dálky. Danéz de Jančéz se nespokojeně zavrtěl a neklidně šlehl ocasem. Očima se ptal nedaleko šmejdícího Bertilia, jestli se mu chování Maxavéze také zdá divné. Bertilio nelenil, přiskočil k Maxavézovi a hlasitě mu vyvřeskl přímo do ucha: „Hrajééééém!!“

Maavéz sebou škubl, zamžikal očima, pak natáhl tlapku a zcela bez zájmu lehce plácl do hrací kostky. Pak neochotně posunul figurku o jediné políčko a zase upadl do stavu vzdálené nepřítomnosti.

Danéz de Jančéz razantně packou třepl do kostky a vše nasvědčovalo tomu, že si místo kostky představuje Maxavéze. Kostka se roztočila a když se zastavila, ukázala nejvyšší možný počet. Danéz radostně uchopil figurku a pečlivým odpočítáním políček ji vesele zaparkoval do svého chlívku.

„Vyhrál jsem! Konec hry!!“ oznámil vítězným hlasem.

Bertilio zvědavě přiskotačil, přehlédl stav herního pole a udiveně zúžil oči. Většina Maxavézových figurek byla víc než daleko od svých chlívků a celkově stav na hrací desce připomínal velmi prohranou bitvu. Maxavéze to však zjevně nechávalo zcela chladným... a snad ani příliš nevnímal, že prohrál již po šesté. Danéz i Bertilio na sebe vyděšeně pohlédli a starostlivě sledovali, jak Maxavéz bez jediného pohledu na výsledek hry zvolna odchází z herního salonu.

Zvláštní, udivené pocity měl také Bastienitto, který pravým okem sledoval stupeň osmaženosti kuřecích řízečků, které před ním prskaly na pánvi, levým okem stále znepokojeněji sledoval počínání Bubose, který se pokoušel o uvaření jemné sardinkové omáčky. Že něco není v pořádku pochopil Bastienitoo už ve chvíli, kdy Bubos chtěl do základu omáčky vsypat místo sardinek šunkové rolky, připravené na tácech ke svačině. Bastienitto naštěstí včas dokázal Bubosovi v zmateném činu zabránit a vstrčil mu do packy správnou misku se správným obsahem, ale přesto vše nasvědčovalo tomu, že sardinkové omáčky se dnes v jídelně k večeři nikdo nedočká.

„Bubosi!! Vždyť se ti to pálí!! Míchej!“

Bastienitto viděl, že i přes celkem přísný tón jeho napomenutí Bubos zřejmě vůbec nevnímá. Dál hleděl kamsi přes hrnec a sporák a jeho oči byly potaženy závojem touhy. Bastienitto se zadíval pozorněji... a vyjekl. Přiskočil k Bubosovi a vyrval mu z tlapky původně načechranou mašlovačku, nyní oblepenou omáčkou do tvaru schlíplé tyčky.

„Bubosi!! Podívej se, čím to mícháš!! Tedy nemícháš! Budeme mít péřovou omáčku!!“

Bubos velmi, velmi udiveně pohlédl na Bastienitta, jakoby ho překvapilo, že Bastienitto vůbec v místnosti je... pak neméně udiveně pohlédl na schlíplou mašlovačku... a zálibně pronesl: „A stejně je nejkrásnější, když chroupe moje restované myší kýtky!“

Bastienitto vytřeštil oči, nadechl se k zoufalému výkřiku, ale zase naprázdno tlamku sklapl, otočil se, vběhl do přípravny, vytáhl z mrazáku pytlíček se zmraženým kaviárem, přitiskl si ho na čelo a zaúpěl: „Mašlovačka... krásná... chroupe... ne! NE! Já nejsem blázen, já jsem letadlo!“

Muffuela stiskla kliku a vstoupila do Missarinina budoáru. Missarina k ní netrpělivě vzhlédla a hned Muffuelu pobídla: „Tak mluv! Bylas v jeho pokoji? Co dělá? Změnilo se něco? Jedl?“

Muffuela posmutněle a v rozpacích Missarině odpověděla: „Ne, madam. Nezměnilo se vůbec nic, pořád stejně sedí v křesle, hledí někam z okna, vypadá strašně smutně a myslím, že mne vůbec nevnímal. A nesnědl nic.“

Missarina rozčileně vstala a obešla nervozně budoár. Zastavila se u Muffuely, pohlédla na ni téměř bezradně a řekla: „To už je třetí den!! Nevychází, sedí, nemluví, nejí. Nehnul se, ani když si z něj Lassalita a Milchávez udělali součást překážkové dráhy. Nehnul se, ani když ho Bastienitto lákal na cestu na farmu. Nehnul se... co se s ním jen stalo?“

Muffuela, která tušila, co Chillita trápí, jen bezmocně sklonila hlavu. Věděla, že na Chillitův smutek je jen jediný lék...

Pokračování příště

Sdílejte!  |  O sdílení

6 komentářů

Reklama