Vášnivé barvohledání (Chlupézové, díl 68.)

Blue Cat Television uvádí nekonečnou kočkonovelu

Vášnivé prokletí rodu Chlupézů

Námět, scénář a režie: Azuros Kocouřéz

Díl 68.

Vášnivé barvohledání

Autor: EvaNo mufka.denicek.eu

„Zrzavej!“

„Modrej!“

„Zrzavej!!! Sem řek!“

„Modrej! Modrej modrej modrej!“

Vřískot rozechvěl vzduch v domě Chlupézů a Missarina rozčileně seběhla schody a prudce vběhla do haly, odkud se hlasité zvuky ozývaly. Její rozzlobené oči padly na jakýsi předmět, nad nímž stála bojovně naježené Lassalita, s ušima dozadu staženými Milchávez a rozpačitě nejistá Lea los Terros Houzevickos.

„Co se to tady děje?“ vykřikla Missarina.

Lassalita uchopila předmět do zubů, dovlekla ho před Missarinu a vypískla: „Mamá, řekni Milchávezovi, že tenhle šál je modrej! On pořád tvrdí, že je zrzavej a přitom není, protože kdyby byl, tak bych si ho nemohla vzít na naší mode šou, protože zrzavá mi nesluší!“

Milchávez nezaváhal, přiskočil k Missarině. Lísavě hebce se o ni otíral a bezmála vemlouvavě vrněl: „Mňauminko, řekni Lassalitě, že ta barva je zrzavá!“

Missarina tázavě pohlédla na Leu. Ta se v rozpacích zavlnila a vysvětlila: „Vybíráme už, čím doplníme mňoutfity na naši přehlídku... a trochu se nemůžeme shodnout ve volbě barev.“

Missarině prolétly hlavou všechny starosti, které ji zneklidňují, a usoudila, že na řešení dohadů o barvách nemá trpělivost. Rozhodným a námitky nepřipouštějícím hlasem k oběma provinilcům rázně usykla: „Ten šál je šedivý. Nechte ho třeba Dorchitě, vy si vezměte žluté mašle s červenými puntíky a HLAVNĚ TADY PŘESSSTAŇTE VŘÍSSSSSSSSSSSSKAT!!“

Lassalita a Milchávez vytušili, že Missarina nepřipustí žádné další dohady, zklamaně pohlédli na pohozený šál a neodvážili se protestovat. Lassalita dokonce přikročila k jedné z velkých krabic, které ležely v hale, chvilku v ní hrabala packou, pak vytáhla drápkem dlouhou, žlutou mašli, obtočila si ji kolem krku a vydala se k společenskému salonu, kde měla proběhnout poslední, předpremiérová zkouška. Milchávez sledoval její počínání a pak se za ní rozběhl, aby se pokusil ulovit vlající konec mašle. Lassalitin jekot, který přešel do chroptivého sípání, potvrdil, že se Milchávezovi lov zdařil.

Missarina využila chvilky klidu k tomu, aby s Leou znovu prošla všechny nutné přípravy. Lea ji ujistila, že vše až na drobnosti probíhá podle plánu a že přehlídka jistě bude zdařilým vrcholem společenské sezony.

Ze zahrady, z herního salonu, z pokojů a dalších míst začínali přicházet všichni mňoudelové a mňoudelky. Danéz a Bertilio udiveně sledovali Afroditu, která šla těsně vedle Maxavéze, upírala na něj obdivný pohled a byla jím tak zaujatá, že málem povalila jednu z rostlin v hale. Ještě udiveněji všichni zírali ke dveřím kuchyně, odkud po malých potížích – nemohli se naráz do dveří vejít – vyšli Barbarella s Bubosem, hlavy těsně u sebe. Ukázalo se, že oba drží v tlamkách jeden pěkný, společný kus řízku. Izziela a Lorrieta zase zvědavě hleděly na Bettyanu, která scházela po schodech s jakousi obálkou... a teprve, když uviděla, že je sledována, otočila se a rychlým klusem zmizela ve svém pokoji. Vzápětí z něj vyšla už bez obálky.

S nadšením byl oceněn vstup ředitele Piškotatose, který vstoupil velmi důstojně a na hrdě vztyčené hlavě nesl zjevně starou, vzácnou knihu. Všem ochotně vysvětlil, že tím nejen do hlavy přelévá moudrosti, v knize obsažené, ale také zodpovědně nacvičuje vznosnou, elegantní chůzi.

Missarina vše sledovala téměř zděšeně a když spatřila Goliasiantose, jak vybíhá z jídelny, pohybuje se úskoky doprava, doleva, doprava, pod fousy si tiše předříkává: „a raz dva tři čtyři... úkrok, raz dva tři čtyři, úkrok,“ a po každém šestém ukročení se otočí dvakrát dokola, nabyla Missarina dojmu, že Leou slibovaný velký úspěch se v brzké době promění ve velkou ostudu.

Než však stačila své pochybnosti vyslovit, Lea los Terros Houzevickos radostným, povzbudivým hlasem zvolala: „Tak prosím, prosím, všichni na svá místa, budeme zkoušet, budeme nacvičovat, budeme pilovat poslední maličkosti... tak šup, šup, na molo, moláč... moulov... é, miláčkové.“

Během několika vteřin nezůstal v hale domu Chlupézů ani chlup. Všichni zmizeli v společenském salonu. Missarina osaměla. Jemně nabodla na drápek pohozený šál, přimhouřila oči, prohlédla si šál proti světlu, obrátila oči ke stropu a tiše umňoukla: „Miáááuch... Antonio, nezdá se ti, že je spíš do zelena?“

Z výšky se ozvalo pobavené uchechtnutí.

Pokračování příště

Sdílejte!  |  O sdílení

4 komentáře

Reklama