Vášnivé osvícení (Chlupézové, díl 69.)

Blue Cat Television uvádí nekonečnou kočkonovelu

Vášnivé prokletí rodu Chlupézů

Námět, scénář a režie: Azuros Kocouřéz

Díl 69.

Vášnivé osvícení

Autor: EvaNo mufka.denicek.eu

„Svítí! Nesvítí! Bliká! Nebliká! Pořád nebliká! Proč to nebliká?? Jo tááák... Milchávezi! Nekousej ten kabel! Necháš to! Chceš ohrozit průběh zkoušky? No proto! Bliká! Svítí V pořádku, světla fungují!“

Lea los Terros Houzevickos spokojeně drápkem odškrtla další z důležitých bodů příprav na modní přehlídku a vydala se osobně zkontrolovat šířku a stabilitu mola, které vedlo celým společenským salonem.

Fridrichos a Tadeasos zatím rozestavovali pohodlná křesla pro ušlechtilá pozadí hostů přehlídky. Navzdory namáhavé práci jim neuniklo, že spolu se světly se rozsvítily i oči Lassality a její výraz napovídal, že ji osvítil zvláště geniální nápad. To se potvrdilo vzápětí, když netrpělivou packou přivolala Milcháveze a cosi mu zaševelila do ucha. Milchávez na ni vykulil oči, nadskočil a zajásal: „Tak to je ovšem nápad!! To bude mazec! Jasně... hned to musíme probrat... mizíme do zahrady... tady je to samej mňaugent a ti slyší všechno!“

Fridrichos znepokojeně sledoval pelášící Lassalitu a Milcháveze a s obavami v očích se obrátil na Tadeasose: „Nevíš, jestli je dům pojištěný pro případ výbuchu?“

Otec Amadeos právě dlel v pokorných mňoudlitbách, když se prudce rozrazily dveře jeho pokoje a vpadli do nich Lassalita s Milchávezem. Otec Amadeos si pomyslel, že zřejmě ještě nebyly jeho hříchy odpuštěny a prozřetelnost ho vystavuje další zkoušce. Nemýlil se. Lassalita ze sebe překotně chrlila nápad, který se usídlil v její hlavě a který s Milchávezem v zahradě propracovali k dokonalosti.

Otec Amadeos zprvu odmítavě kroutil hlavou, ale nadšení a hlavně odhodlání Lassality ho začalo zvolna pohlcovat.

„... no a pak se odhrne ta opona a tam budete stát vy, otče a... prostě to bude jedinečné! Kočlosální!! Největší překvapení jejich života!!“ Lassalita nebyla k zastavení.

Otec Amadeos sepjal tlapy a pohlédl vzhůru, jako by očekával pokyn... rozhodnutí... Náhle spatřil bílé, mlžné obrysy Antonia los Kokososa, který majestátně pokýval hlavou... a pak spiklenecky mrknul svým krásným, šibalským žlutým okem.

Lassalita a Milchávez se zprvu trochu ulekaně přikrčili, ale když viděli, že Antonio je na jejich straně, odvážili se mu zamávat. Antonio odpověděl mlžně rozevlátým mávnutím ocasu a lehce vytěkal z pokoje.

Amadeos, povzbuzen souhlasem nejstaršího z rodu Chlupézů, sdělil Lassalitě a Milchávezovi svůj souhlas. Lassalita vyskočila do vzduchu, udělala radostný přemet, rozverně tlapkou plácla Amadea po zádech a s výkřikem „Díky, šlechetný otče!!“ se vyřítila z pokoje. Milchávez nelenil a nedbaje smyku, který dostal na naleštěné podlaze, upaloval za ní.

Amadeos znovu upřel oči vzhůru a zašeptal: „Mňau Díoz.... tak to abys vypsal pro ten den všem andělům strážným pohotovost.“

Lassalita a Milchávez zatím s dusotem dorazili ke dveřím do kuchyně a vpadli do nich tak prudce, že Bastienitto málem úlekem vskočil do mrazáku, ve kterém zrovna přerovnával zásoby. Než stihl začít za prudký vpád oběma patřičně vymňukovat, vysypali ze sebe svůj plán. Bastienitto nejdřív pochybovačně mlčel a tlapkami hbitě urovnával balíčky myších kýtek, lososích půlek a kuřecích křidélek, v průběhu líčení budoucích událostí však postupně jeho tlapky zpomalovaly... až se zastavily. Pohlédl se zájmem na oba nadšence a zvolna pronesl: „No... ale to není úplně špatný nápad! Řekl bych, že je dokonce velmi dobrý! Myslím, že bychom ho měli jít přednést Chillitovi! Třeba ho to probere z té hrozné mňaupatie!!“

Schodiště z haly se vteřinu poté rozechvělo dupotem dvanácti tlapek. Jako lavina vtrhly tlapky do Chillitova pokoje a přistály těsně u křesla, kde seděl tichý, zamlklý a nešťastný Chillito. Jeho modré oči hleděly teskně někam k oknu a zdálo se, že Chillito ani nepostřehl, že byl právě málem smeten chlupatou lavinou.

Z tříbarevné laviny se naráz vyhrnula lavina obrazů a představ. Chillito dál seděl nehybně... dál hleděl někam mimo svět i sebe.

Náhle však pomalu, unaveně jeho oči sklouzly na Lassalitu... pak na Milcháveze a Bastienitta... Chillitovy uši se nastražily a napřímily...

V Chillitových očích se rozhořela jiskřička zájmu... najednou z ní byl plamínek...

Chillito vstal trochu nejistě z křesla, protáhl si tlapky, ztuhlé dlouhou nehybností, přihladil si lehce přesezené chloupky a řekl: „Můj smutek a stesk jsou pořád stejně nekonečné... ale přece nemohu dopustit, abych u této akce nebyl!“

Pokračování příště

Sdílejte!  |  O sdílení

5 komentářů

Reklama