Už se zase s Hankou proháníme, mimina kničí a rostou, perličky mají divné nápady, všichni mě chválí, zápasil jsem s užovkou, myši na mě nevyzrajou, přenocoval jsem ve špajzce, léto je děsně fajn
17. srpna 2004 |
Věra Ľuptáková |
3 051x / 1x
Od narození našich miminek už uplynuly 3 týdny, Hanička je skoro pořád u nich v košíku a když se někdo v jeho blízkosti vyskytne, hned cení zuby, výhružně bručí a tak tam raději moc nechodím. Pravda, už mi mimina taky ukázala, dokonce mi dovolila, abych na ně dal tlapku, ale když potom při pokusu ukázat malému Metrikovi, že šéf jsem tady já (pokusil jsem se ho drobátko kousnout za krk) začalo to mrně kvílet, raději jsem pádil pryč. To víte, vše kontrolující panička byla zase v dohledu.
Ale prima je, že Hanka už zase chodí ven, prochází se po dvorku, chytá luční koníky a taky se mnou zajde na zahradu, kde je těch zelených skákavých tvorů víc, a to jsou potom výkony. Skáčeme, tlapkami je přimačkáváme k zemi, když se do nich kousne, tak to pěkně chroupne. Někdy ale přijde do tlamičky takové odporně hořké z koníka a to potom koček neví, jak se toho zbavit, a musí si otřít jazýček o kožich.
Abych se vrátil k těm našim dětem. Naše lidská mamina se Hanky nezeptala a tvrdila, že máme jednu holku a tři kluky. Jaké ale bylo její překvapení tuhle po ránu, když mimča vážila a kontrolovala. Z jednoho chlapečka, který dostal jméno Midnight se vyklubala holka! Chacha, to bylo smíchu. Ale nevadí, jméno jí zůstalo. Ještě je druhá holka, Maya Via, ta začala první koukat a taky na nás pořád syčí. Asi to bude nějaká zlobilka, protože se s ostatními snaží prát a chudák Hanka to potom musí rovnat. Kluk Metrix je moc hodné kotě. Pořád spí a je tááákhle veliký. Bude asi celý po mě. Má veliké tlapky, pořádně velikou hlavičku a moudře kouká. No a kluk Merkury je drobný, trochu světlejší, takže víc po mě a pořád zpívá, proto ho taky tak pojmenovali. Prý je to převtělený Fredy Merkury. Už se všichni snaží stavět se na nožičky, ale moc jim to ještě nejde. Tak jsem zvědav, kdy už konečně nějakého z nich někde doma potkám. Pozitivní na těch miminech je to, že se podstatně zlepšilo zásobování jídelních mističek. Dřív misky byly jen v kuchyni, teď jsou i v ložnici, kde mimina bydlí, no a já mám větší možnost vybírat si to, co mi chutná. Rosůlek. Ale horší je, že naše fena Agina to nemůže pro žárlení vydržet, každou chvíli se připlíží a naše jídlo slupne. Pak je samozřejmě křik, dokonce už i dostala a byla vyhozena za dveře, ale nepomáhá to. Pořád číhá a číhá. Hanka se už dokonce naučila mističku po jídle zakrýt papírovým ubrouskem, ale ta hloupá psice někdy slupne i ten papír! Ach jo, a přitom je dost tlustá.
Na zahradě se nám pořád něco děje. Tak třeba v malinách. Představte si, jdu tak kolem, chci zkontrolovat, zda tam neřádí myši a… zob do hlavy a Grrrrrrr. Lekl by se asi každý, tak i já. A co to bylo? No to prosím byly naše dvě perličky, které si v malinách nanosily vajíčka a teď tem sedí, sedí a sedí. Nevím proč? Je horko, taky třeba prší a taky je tma nebo tak a ony tam pořád sedí. Ani najíst se nejdou. Jsou divné!
Všichni mě chválí, připadám si jako nějaký Superkocour. Jednak mi pořád někdo chválí moje děti a taky na mě nedají dopustit proto, že jsem se pustil do křížku s velikou a asi metr dlouhou užovkou. Zrovna jsem hlídkoval pod traktorem, když vidím, že se trávou něco pohybuje. Vyběhl jsem k tomu a ejhle…… divná hadice, poměrně dost dlouhá, divně šedozelená a na koncích špička a podivný trojúhelník se žlutými skvrnami. Sáhl jsem na to, popolezlo to. Tak jsem to oběhl a znovu na to sáhl. Zastavilo se to a začalo to divně syčet. Sekl jsem do toho drápy a ono se to pozvedlo a začalo to na mě mávat a sekalo to divným špičatým jazykem. Znovu jsem do toho zaťal drápy a už se chystal k útoku i svými zuby a najednou slyším maminku a křik. Přihnala se jako vítr, popadla mě a odnesla, potom vzala lopatu a toho děsného hada hodila za plot. Nevím tedy proč, já bych ho klidně přepral. Nějaká užovka si na mě nemůže přijít.
A možná to nevíte, ale je myší období. Malé myši vylézají z pelíšků a zkoumají svět. A to je příležitost pro nás kočičky. Já toho plně využívám. Lehnu si do trávy a dělám, že tam nejsem. Myš vyleze, myslí si asi, že jsem třeba polínko nebo kamen, poskakuje si v trávě a už jí mám. Jen to maličko chroupne a už jí nesu domů. Mami tedy hubuje, že je mám nechat pro káně nebo lasičky, ale každý lovec ví, jak těžké je se toho vzdát. Když tu svojí kořist vidíte, je to silnější než všechna předsevzetí. A nemyslete, já je nejím, jen je pomuchlám, třeba si s takovou pomuchlanou myší chvíli i hraju, ale jíst je? To ne. Nejsem přeci jen tak nějaký chytač, já jsem lovec.
No a ještě vám musím přiblížit něco strašného, co se mi stalo včera večer. Celý dům už se ukládal ke spánku a mami ještě nesla nějaký salát do ledničky, kterou máme ve špajzce. Já tam většinou chodím, abych překontroloval, zda tam není něco v nepořádku, občas se tam vyskytují pavouci. No a mami mě neviděla a zhasla, zavřela a šla spát. Představte si to, já tam musel být celou noc, dokonce ani když šly psice v noci ven, nevšiml si nikdo, že chybím. Byl jsem z toho tak mimo, že jsem ani nevolal, neškrábal a jen jsem tam ležel a už si myslel, že je to navždy. Ráno se doma začalo něco hýbat, táta šel do koupelny a zase nic! Proboha kočičího, já chci ven! A už jsem začal škrábat v té tmě na dveře. Hurá!! Mami otevřela dveře a spráskla ruce. „Jaffíčku, co tady chudinko moje děláš?“ Díval jsem se na ní vyčítavě, hned mě začala chovat, dávala mi kapsičku s rosůlkem, kotící granule a nevěděla, jak si mě udobřit. Ke všem, kdo byl nablízku, jsem se tulil, dokonce i k Žofině, mami jsem vyskočil na klín a věřte mi, měl jsem opravdovou radost. Jenomže potom se mi ta první radost rozležela v hlavě a řekl jsem si, že teď tedy si je všechny pěkně vychutnám! Normálně jsem jim nechyběl, vůbec po mě ani nevzdychli, spali si v peřinách a já chudák na dlaždičkách mezi lahvemi s okurkami a s pytlem psích granulí! Tak to bude dlouho trvat, než na to zapomenu. Chacha, čeká mě prima rozmazlující víkend. Jsem zvědav, kolik šunky dneska máma přinese!!! Momentálně trucuju na skříni.
Zdraví vás Jaffa
| O sdílení
Zatím není přitlapkován žádný komentář.