Zaregistrovat se   Přitlapkovat se
Přitlapkujte se tady:

Jméno:   Heslo:    

Pokud ještě nemáte svůj modrokocouří účet, zaregistrujte se! Registrací souhlasíte s podmínkami používání.
Zapomněli jste heslo?
Vyhledávání

Nahrává se...

Koťata rostou jako z vody, na půdě máme vetřelce v černém kabátku, na naší zahradu chodí děda s kosou, myši se rojí, s koťaty jsou docela starosti, jsem v podezření, častěji se tulím k mamince a zase už bývá po ránu zima

Datum15. září 2004  |  AutorVěra Ľuptáková  |  Zobrazení celkem/dnes3 374x / 1x

Všechny naše kamarády moc zdravím a omlouvám se, že mám skluz, ale to víte, u nás doma je pořád spousta dění a maminka nestíhá. Prý teď, až bude venku brzy tma, bude víc času. Ale tomu moc nevěřím, protože jí všechen čas kradou ty naše koťata. To je s nimi práce. To bych byl nevěřil. Tak především pořád jedí. Po ránu, tak kolem půl páté se probudí a vyrazí šmejdit. Maminka jim musí jít dát konzervičku, někdy si po ránu dají smetánka, ale někdy mi ujídají mojí šunku. To jsem to dopracoval, dávají jim moje oblíbené jídlo. A tím právě rostou jako z vody. Mají už každý minimálně 1 kg, dohromady váží jako jejich mamka Hanka. No na mě nemají, já mám 8,5. Potom, když se nabaští, dělají všelijaká alotria. Skáčou překážky, hrají si v košíku, koušou do hraček i do sebe, někdy si dokonce dovolí a napadnou ze zálohy i mě. Ale já jim to toleruji, musí se přeci učit. Když mě to ale bolí, tak je trošku zperu, aby si nemysleli, že život je peříčko. Často a dlouho spí, tak jako správné kočičky, lehávají na okně, což je naše oblíbené místo, a neprobudí je ani, když maminka vysává smetí z podlahy. Jsou celí po mě. Říkala to i naše kamarádka Alenka z Prahy, která se na nás přijela podívat. Moje děti se jí líbily, ale největší radost měla ze mě, protože jsem její „vnouček“ a je na mě náležitě pyšná.

Zjistil sem tuhle, že máme na půdě vetřelce. Naši mu tam nechali dokonce otevřené okno, protože na trámu hodně vysoko si postavil hnízdo, do něj nanosil vajíčka, jeho samička tam seděla a seděla až vyseděla malé ptáčky s černými kabátky. Já tam chodím, na půdě se mi líbí, protože je tam klid, teplíčko, mám tam svoje zákoutí, kde se povaluji, a taky proto, že tam občas nějaké ty ptáčky proháním. A tak se mi povedlo jednoho toho velkého vetřelce ulovit. Pyšně jsem si ho přinesl domů a byla z toho pěkná mela, táta hned na půdě udělal opatření, řekl, že dokud ty vlaštovky nevyletí, tak tam nesmím, a darmo jsem proti tomu protestoval. Jenomže ten zátaras byl sice proti mně, ale ne proti mojí Hance. Ta je mrštnější a vyskočila na regál, přelezla prkna a už tam byla. A věřte nebo ne, chytila taky jednoho. Šikula je to. Celá po mě! A zase mela, protože na to přišla mami a bylo dokonáno. Přísný zákaz, to prý by byl pořádek, zakusovat malé vlaštovky. Naštěstí to netrvalo dlouho a vyfrčeli všichni z okna a asi už poletí k moři do Afriky, protože u nás bude zima a nebudou létat mouchy.

Na zahradu nám začal chodit soused děda s kosou sekat trávu pro králíky. Mě se to ale nijak nezamlouvá a vždy, když ho vidím tam jít, vyrazím za ním. Mami se tomu tuhle moc smála, protože jak dal kosu na zem, udělal jsem útok. Kosu zvedl, poodešel sem, kosa na zem, útok. Děda mě přemlouval, že musí sekat trávu, ale mě to tedy vůbec nezajímalo. To je naše tráva, já se v ní plížím a lovím myši, tak mi jí tady nech, proč jí kácíš tím divným železem? Jdi pryč! Kousnu tě! Nakonec si pro mě mami přišla, protože děda soused byl už ze mě bezradný. Prý jsem obranář.

Myši jsou skutečně všude. V malinách, kolem rybízů, v trávě u plotu, v živém plotu z tují, prostě všude. Jak se kocour pohne, všude je vidí. Nestačím přebíhat z jednoho rohu zahrady do druhého. A když se spolu potkáme, většinou jsem úspěšný. Onehdy jsem nesl jednu myš domů, pustil sem jí na verandě, táta se zlobí, že nám vleze domů, ale naštěstí byla poblíž i naše Žofina a tu potvůrku zlikvidovala. Víte jak? Normálně jí spolkla. A táta říkal, že je čuník a že už s ní nemluví. No nevím, mě tedy myši nechutnají, ale jestli Žofině ano, tak proč ne, táta taky jí řízek nebo buřta a mě to nechutná.

A s těmi koťaty jsou pořád nějaké starosti. Tak tuhle odpoledne je mami naložila a jela s nimi k panu doktorovi. Na očkování. Druhý den s Hankou na injekci, protože jak se začali ti uličníci živit masíčkem, nechtějí moc od Hanky mlíčko a ona dostala do vemínka teplotu. Když už to bylo dobré, začaly Merkurovi slzet očíčka a už zase razila mami k panu doktorovi. Myslím, že lepší je to udělat tak, jako to mám s těmi koťaty, která se mi narodila v Plzni. Jenom jsem si užil s Adélkou a ona se teď o těch pět mimin stará sama a já nemám poslouchání, že Jaffo, ty tvoje děti zase převrhly mističku s mlékem, tady se někdo vyčural vedle záchodka, kdo to utrhl list od kytky, proč je v míse s vodou hlína z květináče???

Minule jsem vám psal, že naše perlička vyseděla kuřata a já jsem teď v podezření, že jsem tři ulovil. Bylo jich 10 a je jich jen 7. Možná že jsem to i udělal, ale zase se mi divte. Mají být v ohradě, ale prolézají pletivem a pobíhají ve vysoké trávě. Jak může kocour chudák poznat, že je to ten mrňavý pták a ne myš? Já když lovím, tak nedělám rozdíly. Perla nebo ptáček, ptáček nebo myš? Pro mě jsou v tu chvíli všichni kořist. Tak co? Vadí-li to té jejich mamince, má si je lépe hlídat, je velká dost. A sílu taky má. A navíc je jich celé hejno, tuhle po ránu mě obklíčila celá rojnice a já jen vykukoval nahoru zahradou, všimne-li si toho doma někdo, že chybím. Těch velkých se trošku bojím a nedivte se, jsou to pštrosí příbuzní.

Zase nám odjela naše Věra do té Anglie. Tak jsem si na ní přes prázdniny zvykl, spal s ní v posteli a zase mě tady nechala. No ale já se teď v noci častěji tulím k mamince. Šlapu po ní, bručím, ona se probudí, hladí mě, občas jí i olíznu, máme se spolu fakt rádi. Jen mě mrzí, že jsem často sám doma. Když byla Věruna na prázdninách, byla doma pořád. Horší ale je, že už je po ránu venku zima. Chodím skoro pravidelně na ranní obchůzky a poslední dny se vracím rychle zpátky, protože tráva na zahradě je mokrá, už byla i mlha a dokonce byl i mráz a na trávě byla jinovatka. Netěším se na zimu. Sice budou zase do krmítka na plotě létat sýkorky, ale skončí moje myší výpravy a i na půdě bude zima. No holt se budeme častěji tulit s Haničkou. Ona je teď po těch koťatech úplně jiná. Víc povídá, vyhledává společnost a myslím, že je ráda, že nás má.

A když byste moji kamarádi chtěli, najdete nás
na http://mayblobs.kocka-info.cz/, máme tam naše nové kočičí stránky.

Zase brzy nashledanou se těší Jaffa
Obsah se nahrává...


Sdílejte!  |  O sdílení
Sdílet přes e-mail Sdílet na Facebooku Odeslat pomocí Facebook Messengeru Sdílet na Twitteru Sdílet na Google+





Zatím bez komentáře

Pro přidání komentáře se prosím přitlapkujte.

Zatím není přitlapkován žádný komentář.

Reklama

Má Váš kočičák už svou stránku ve Zlaté knize?

Víte, že svému kočičákovi tady můžete vytvořit osobní stránku? Víte, že pak může mít své vlastní kočkoalbum, deníček a další?

Registrujte se!

Registrace není povinná, ale umožní Vám využívat všechny funkce, které Modrý kocouř.cz nabízí - jednoduché vkládání fotek, komentování nebo komunikace s ostatními Kocouřáky.

Reklama

Modrý kocouř.cz (c) 2024

Všechna práva vyhrazena.
O stránkách
Ochrana osobních údajů
Politika využití cookies
Modrokocouří blog
Novinky
Nápověda
Reklama
Kontakt

Archivováno Národní knihovnou ČR
Facebook Twitter Google Plus Instagram YouTube

Tyto stránky používají soubory cookies, abychom vám usnadnili a zpříjemnili jejich procházení. Rozumím
Jak cookies používáme?

Top