Zaregistrovat se   Přitlapkovat se
Přitlapkujte se tady:

Jméno:   Heslo:    

Pokud ještě nemáte svůj modrokocouří účet, zaregistrujte se! Registrací souhlasíte s podmínkami používání.
Zapomněli jste heslo?
Vyhledávání

Nahrává se...

Uteklo to a děti už jsou z domu, život se vrátil do starých kolejí, podařilo se mi doběhnout tatínka, Hanka je nějaká divná a venku napadlo to bílé peří a to je paráda

Datum22. listopadu 2004  |  AutorVěra Ľuptáková  |  Zobrazení celkem/dnes2 954x / 1x

Připadá mi, že ten čas letí jako mraky při větru. Ještě včera se nám po domově proháněla ta naše koťata a ve čtvrtek odjela do světa naše poslední holčička Mayka. Načapal jsem maminku v ložnici, seděla tam a tekly jí slzy a říkala mi, že je jí smutno, že jsou všechny moje děti pryč. Ale zase na druhou stranu je prý ráda, že odešly k hodným lidem. No uznejte, určitě to je tak dobře, protože Merkurek, který odešel první, do své nové rodiny zapadl moc dobře, už mu prý patří celý velký dům, ujídá jídlo své kočičí kamarádce a roste jako z vody. Druhý kluk Metrixek bydlí v Praze, jeho nová maminka Martička nám ve svých SMS píše, že ho mají moc rádi, že je hodný, když spí, rozbil už jednu vázu, vysypal cukr a sůl a provádí kočičí klučičárny. Mídinka, která bydlí s paní Danou v Roztokách u Prahy, také nezapře, že je moje dcera. Loví svojí paničku v posteli, kouše jí do nohou i když spí, chytá myšky plyšky a zamotává je do záclon a chodí i na balkon. Ale to už víte, že tyhle děti jsou z domu. Horší to bylo, když se nikdo neozýval, že by chtěl naší Mayku. Maminka už si myslela, že si jí necháme a že jí vezme v únoru na výstavu do Plzně, protože Maječka je totiž moc krásná kočička. Ta se mi totiž opravdu moc povedla. Tedy Haničce, ale opravdu. Ale naše kamarádka Alena pořád mami uklidňovala, že se ten pravý zájemce najde, ať nikam nepospíchá. Ale mami se bála proto, že Haničku si koupila, když jí bylo už 5 měsíců a ona byla hrozně dlouho taková zakřiknutá. Tak měla obavu, aby se to nestalo i u Maječky, už jí jsou čtyři. Ale nestalo se, nebojte. Najednou přišel mail od jedné paní Zdenky. Chvíli si s maminkou posílaly psaníčka a potom mami povídá, že máme štěstí, pro Majku se našla kočičí rodina. A chtějí jí do chovu, budou s ní chodit na výstavy a všem lidem budou ukazovat, že to je dcera kocoura Jaffíka! No a pak to začalo. Mami pořád Maječku chovala, tulila se k ní, ona předla jako divá, pořád se spolu zábavkovaly, jako by tu nikdo jiný nebyl. Večer s ní chodila malá do postele a jedly spolu fíky a mami pořád vzdychala, ach jo. No a potom, ve čtvrtek se mami pořád ráno zdržovala, říkala, že nemám nikam chodit a že mám být hodný a nepředvádět se, jaký jsem samec. Nechápal jsem, proč to říká, když odjela do práce jako jindy. Jenže ona se za pár hodin vrátila a s ní tři paní a jeden pán. A nesl přepravku. Slušně jsem se nechal pohladit od těch slečen a paní, na pána už jsem zasyčel a on pravil, že to zná, že to je u nich doma to samé. Moc jsem nevěděl, proč to říkal, ale mami mi potom říkala, že u nich doma bydlí kocour Robinson a všichni kocouři, kteří jsou jako já, tedy tátové, jsou tak trochu nerudní na cizí lidi. No a to je tedy pravda.

Majka seděla na prahu pokoje, normálně se k těm lidem měla, tulila se, bez rozloučení s Hankou nasedla do přepravky a už nebyla naše. Mě to připomnělo můj odjezd z domova, já taky nasedl do bedny a už jsem se na svojí maminku ani nepodíval. A jednou na výstavě jsem se s ní potkal a dokonce jsem na ní vrčel a syčel a vůbec jsem jí neznal. Jo jo, jsou to nevděčná stvoření, ta koťata. A tak nám odjela naše poslední holčička až do České Třebové. Jo, tak už to v tom kočičím životě chodí, už jsem o tom jednou mluvil, nejde přeci, aby koťata zůstávala doma, i děti lidí odcházejí z domova, naše Věruna přeci taky odešla. Potom si zase mami s paní Zdenkou psaly a prý po cestě vůbec nebrečela, hrála si a doma v Třebové si jí hned očichal ten kocour a jejich starší kočka jí nabídla, že jí bude dělat maminku. Takže to určitě bude pro Mayku to nejlepší, co jí mohlo potkat. Jo a protože je krásně červená, asi se bude jmenovat Karkulka :o)

Venku napadl sníh. Měl sem z toho ohromnou radost a jak jsem se radoval, tak fakt nevím, co mě to napadlo, utekl jsem k sousedovi na zahradu, protože u nás na dvorku ho tolik nebylo. Skákal jsem, vyhazoval tlapkami sníh do vzduchu a potom ho chytal, lítal jsem jako blesk přesně až do chvíle, než mě našel tatínek. A tatínek měl v ruce koště. No divte se, když byla tma, mami na mě volala a já nic, prostě jsem si chtěl užít, jenže táta byl jiného názoru. Hnal mě domů a děsně na mě křičel. Tak jsem to zase přehnal. Já to nechci tak udělat, ale prostě mi to většinou nevyjde. Zapomenu, že o mě mají starost, když mě nevidí, zapomenu, jak mi mami vždycky říká, že by se mi mohlo něco ošklivého stát, když máme v sousedství ty ošklivé psy, chytne mě nějaký kocouří běs a potom nevím, kdy skončit. No a jak to dopadlo? Asi sem nastydl, protože jsem v noci pořád kýchal. Já mám sice tlustý kožich, ale tlapky mám bosé. Jenže mě ta radost z toho sněhu nějak hřála. Naštěstí mě mami celý den držela doma, vyhříval jsem se v koupelně na krásně teplé podlaze a dneska odpoledne mě naší vzali ven, ale táta mě nesl na rameni a tlapičky mě vůbec nezábly. Mami říkala, že by to bylo ošklivé, kdybych musel k panu doktorovi, ten by mi musel měřit teplotu a potom by mě píchnul. To ne, to bych ho třeba musel kousnout a co potom?

Spím teď doma, nechodím na půdu, protože tam je chladno. Ale spím doma hlavně proto, že v noci chodím za naší maminkou do postele, lehnu si na ní a ona mě hladí. Když náhodou nehladí, tak jí trošku drápkem píchnu do brady a ona pokračuje, jenže potom ráno říká, že se nevyspala. Tak nevím, proč si nezdřímne ve dne? Já to tak tedy dělám. A Hanka taky. Ta má svoje spací místo v ložnici na skříni, tam je prima teplíčko, protože je to až u stropu. Taky tam někdy vylezu a spíme tam spolu.

A o Hance vám musím říct, že je teď po těch koťatech jiná. Je taková vznešená, když si vykračuje, tak úžasně půvabně vlní ocáskem, má i jinou barvu, celá je taková jako dáma. Jen mě nechce! Pokouším se jí občas přemlouvat k něžnostem, většinou to ale dopadne tak, že se popereme. To nechápu, vždyť já jí mám rád!

Ale dneska dopoledne byla se mnou na půdě, náramně jsme si tam zařádili, lítali jsme po trámech, dupali jako slůňata, až se prý doma třásl strop a potom se nám moc dobře spalo. Takže to bylo pár novinek z Pařezova. Máme slíbené fotky našich dětí v nových domovech, tak až budou, určitě si je neschováme a rádi vám je ukážeme. Budeme teď taky víc s maminkou, protože má týden dovolenou a potom bude doma naše Věruna, přijede se na vánoce podívat z Anglie domů. Takže se pořád něco děje, i když teď toho nebude tolik, jako když byly doma ty naše děti. Ale jakmile budu mít nějaké novinky, určitě vám je okamžitě napíšu.



A ještě jsem vám vlastně chtěl ukázat děti, které mám v Plzni s kočičkou Adélkou. Naši tam byli na návštěvě, a pan Jirka poslal nějaké fotky, abych prý tu svojí rodinku taky viděl. Tak to jsou oni. Sice mi podobní nejsou, ale v některých mě prý mami poznala :o)

Moc vás zdraví Jaffa s rodinou
Obsah se nahrává...


Sdílejte!  |  O sdílení
Sdílet přes e-mail Sdílet na Facebooku Odeslat pomocí Facebook Messengeru Sdílet na Twitteru Sdílet na Google+





Zatím bez komentáře

Pro přidání komentáře se prosím přitlapkujte.

Zatím není přitlapkován žádný komentář.

Reklama

Má Váš kočičák už svou stránku ve Zlaté knize?

Víte, že svému kočičákovi tady můžete vytvořit osobní stránku? Víte, že pak může mít své vlastní kočkoalbum, deníček a další?

Registrujte se!

Registrace není povinná, ale umožní Vám využívat všechny funkce, které Modrý kocouř.cz nabízí - jednoduché vkládání fotek, komentování nebo komunikace s ostatními Kocouřáky.

Reklama

Modrý kocouř.cz (c) 2024

Všechna práva vyhrazena.
O stránkách
Ochrana osobních údajů
Politika využití cookies
Modrokocouří blog
Novinky
Nápověda
Reklama
Kontakt

Archivováno Národní knihovnou ČR
Facebook Twitter Google Plus Instagram YouTube

Tyto stránky používají soubory cookies, abychom vám usnadnili a zpříjemnili jejich procházení. Rozumím
Jak cookies používáme?

Top