Bezvadná změna, první sníh, návrat Věruny a prima povyražení, velký úklid a pichlavý stromeček, slíbené fotky našich dětí a trocha povídání o naší rodině
17. ledna 2005 |
Věra Ľuptáková |
3 192x / 1x
Tak na začátek vás chci všechny strašně moc pozdravit v novém roce, popřát vám hodně zdraví a spokojenosti a perfektní vztahy s celým světem. A už se rovnou pustím do vyprávění.
První věc, která nás poslední loňský měsíc potkala, byla ta, že doma s námi zůstala naše mami. V lidském světě jsou různé složitosti, kterým nemůže žádný, byť moudrý nebo sečtělý kocour nebo kočička rozumět. V našem světě se nestane, že by kocour přišel o práci, že by mu někdo řekl, tak a zůstaň doma, už nechoď na zahradu chytat myši nebo už nesmíš vychovávat koťata nebo mu jinak nařizoval, co bude další den dělat. No ale právě v tom lidském světě už to tak je a naše mami skončila v práci, kam chodila každý den skoro 14 let. Ale pro nás, pro mě, Haničku i naše psice, to je dost bezvadné. Mami je s námi každý den doma, ráno můžu chodit na zahradu, Hanička si s maminkou dopoledne povídá v kuchyni a mami je taková klidnější a neustále nás někoho chová, kouká s námi z okna a je to prostě prima. Divím se jí, že to neudělala už dřív, bylo by to pro nás určitě lepší mít doma lidskou společnost celé dny. Slyšel jsem jí ale, jak říkala, že do nějaké jiné práce jít musí, aby nám mohla kupovat granulky a nemuseli jsme jíst třeba právě ty myši. No snad to dobře dopadne.
Potom napadl první sníh. Bylo to úplně žúžo, vyrazil jsem ven z verandy, tlapkami vyhazoval sníh do vzduchu a hned ho zase srážel na zem, lítal jsem po dvorku jako střela a bylo to úžasně vzrušující. Ani mě nenapadlo, že mě zebou nožičky, ale maminka dohlížela a odnesla si mě domů, abych prý nenastydl. Myslím si, že má zbytečné starosti, protože já mám letos na zimu tak připravený kožich, že si myslí, že takový nemá ani lední medvěd. Taky jsem s tím počítal, že ta zima určitě přijde, a proto baštím moc dobré granulky z kachny, a kachna pokud vím taky v dešti a zimě nepromokne ani nezmrzne, ne?
Potom přišel dost silný mráz, bylo i 12 stupňů, Každý den sypeme slunečnici sýkorkám, dali jsme jim i lůj, ale ten nám ukradl soused černobílý kocour. Je to chudák, on toho totiž doma moc nedostane a ta zima ho vyhnala na lov. Seděl jsem na okně a viděl ho, jak k nám jde. Vyskočil na plot, já začal křičet, ale jeho hlad byl větší. Tak tam mami pověsila další. Jen nevím, proč má někdo doma kočičky, když je nekrmí. Je to dost divná věc.
Druhý týden v prosinci se vrátila domů na vánoce naše Věruna. Přivezla nám všelijaké dobrůtky, ale já jsem trucoval a nic jsem nejedl. Já jím jen od mojí maminky. A taky jsem jí pro jistotu kousnul, jen tak málo, ale proto, aby si uvědomila, že mě nemá nechávat doma samotného. Mám jí rád, tak nevím, proč pořád odjíždí?
Pár dní potom se u nás takhle navečer objevila návštěva. Návštěva s proutěnou přepravkou! Á, nevěsta! Ano byla to kočička Britany, se kterou jsem měl domluvenou návštěvu už koncem léta, ale ona si dávala na čas. No a naplánovala si to akorát na vánoce, lépe už jí to vyjít nemohlo. Zůstala u nás 3 dny, to jsem si panečku užíval.
Doufám, že se to povedlo, a zase se na světě objeví moji potomci. Zase modráčci. Mám celkem fajn život, nemyslíte? Jen Hanka to tentokrát nějak špatně pochopila, a když jsem za ní šel, abych se s ní proběhl, tak mě nafackovala, až ze mě chlupy létaly. A říkala mi něco o nevěrníkovi.
Po odjezdu té kočičky nastal doma velký úklid, mami nalepila na okna vystřihané vločky a větvičky jmelí, když už se bohužel venku ten sníh zase rozpustil, ale to jste měli vidět, jak to dopadlo. Hanka si vymyslela, že to tam na oknech překáží ve výhledu a pustila se do úklidu s takovou vervou, že z papírových vloček zbyly jen cáry. Byli jsme z toho překvapeni, to tedy minulé vánoce nedělala, to byla jako pěna. Potom přinesl do pokoje táta stromeček a dal na něj světla a ozdoby. A to bylo něco pro Hanku. Ona není ani malá, ani lehká, určitě má tak 4 kg, ale představte si, že na stromeček vylezla, začala drápat kůru, pohazovala po pokoji ozdoby, no prostě si ty letošní vánoce chtěla užít. Koukal jsem na to, jako by to byl jen nějaký legrační film. Jen štěstí, že stromek nepovalila. Ona je Hanka po těch koťatech úplně jiná, taková sebevědomá, dokonce si i občas dovolí nějakou rošťárnu. Ale to je určitě dobře.
Slíbil jsem fotky našich dětí z jejich nových domovů. Tak Merkurek, kterému jeho holčička Kačenka říká Mourison má dokonce i svůj domeček. Z posledních zpráv víme, že už má víc než 4 kg. To bude panečku chlapák. A je to také kocour vodní, skočil za svojí holčičkou i do vany a vůbec mu to nevadilo.
Další kotě je Metrixek, kterému doma říkají Metty, se také činí, dokonce jezdí se svými lidmi na výlety a vyfotil se nám jako vánoční dáreček.
Kočička Mídinka se má ve svém novém domově také moc dobře, je to kočička akční, ráda se dívá z okna, pečlivě sleduje i TV a pěstuje se svojí paničkou bojová umění.
Fotku naší holčičky Mayky , která se přejmenovala na Karkulku, bohužel nemáme, ale víme, že se má moc dobře, s oblibou navštěvuje koupelnu, už si také zaplavala ve vaně, svých spolubydlících se nebojí, nejvíce kamarádí s kocourem a vážila při poslední zprávě také 4 kg. O této kočičce budeme určitě ještě slyšet, protože co nevidět začne jezdit na výstavy.
Takže uznáte jistě, že moje děti nejsou žádné třasořitky. Jak by také mohly být, jen se koukněte na mě. Tohle provádím mamince po ránu, když jde do koupelny a chce se umýt. Vlezu si do umyvadla a čekám, jestli na mě pustí vodu. Při tom dost strašně švihám ušima a mami ví, že bych se vztekal. Tak raději vodu nepustí, ale většinou vezme hřeben a začne mě česat a to mě nebaví a proto uteču.
Naučil jsem se dělat hlídacího psa. Naše postarší holky dalmatinky se totiž venku moc nezdržují, Agina má artrózu a Žofina raději leží doma na gaučíku. Tak to zůstalo na mě. A jak to probíhá? Stoupnu si ke dveřím a zamňoukám signál. Mami už ho zná a proto hned přijde a otevře dveře, jinak jsem totiž rozčilený a jdu doma někam, kde napíšu svojí zuřivou značku, což nemají naši rádi. Tak aby to tak nedopadlo, jsem vypuštěn. Projdu si revír, obnovím značky a potom zasednu na verandě na stoličku pod stolem. Není na mě vidět, já vidím na cestu, vrátka i celý dvorek. Už jsem tam několikrát zapudil toho souseda, co k nám chodí na lůj. Dokážu tam sedět i hodinku. Potom to všechno ještě proběhnu a sednu si na rohožku a čekám. Mami už má ty moje časy zažité a většinou si pro mě hned přijde. Pak je na mě pyšná, že tak dobře hlídám. No někdo to zastat musí. A stane-li se, že se mi venku nelíbí a naši si pro mě nejdou, jednoduše vyskočím na okno a to víte, když dopadne na parapet kocour mých rozměrů, málokdo by si ho nevšiml, že?
Občas jdu na procházku i mimo zahradu, to když vezmou naši pejsky k potoku. Tak jdu s nimi. To se potom pěkně proběhnu po louce, nasávám všelijaké pachy, louka se totiž hemží různými hlodavci, občas projde nějaká kočka, pes, ale i kuna nebo srnka. A to jsou vám čuchy! To se mi potom po návratu zdají takové lovecké sny, že raději spím v přepravce, protože občas už jsem i spadl z parapetu.
A momentálně se s mojí Hankou celkem dost zdržujeme na půdě. Na Haničku totiž přicházejí její dny a klidně už by mohla mít druhá koťata. Říká maminka, že by to bylo docela příjemné povyražení. Tak to zkusím, ale mám u ní vroubek, však víte, ty moje zálety. Chce také chodit ven, ale to jí nedovolíme, hlídáme jí i já i mami, protože co kdyby tam byl ten soused? Ne ne, s mojí holčičkou budu mít děti jen já. Slíbil jsem přeci mamince, že se pokusím o nějakého krémáčka.
Tak takhle probíhá náš život v Pařezově. Doufám, že i vám všem, našim přátelům, začal nový rok stejně příjemně, jako nám. Buďte hodně zdraví, poslouchejte lidičky a občas jim zazpívejte, já mám právě takové zpívací období a prý mám talent.
Tak zase brzy na shledanou se těší Jaffa s rodinkou
| O sdílení
Zatím není přitlapkován žádný komentář.