Ahoj kočkomilové,
minulý čtvrtek jste se dozvěděli, jak jsem najednou měla tříčlennou kočičí smečku. Dnes to bude o převratných změnách v naší rodině, jak jsem to snášela já, jak to snášela smečka a co na to pes.
Jak se říká, člověk míní a život mění. Tři a půl roku jsem bydlela v panelovém bytě se svým manželem a najednou se stalo to, co se někdy stává. Odmilovala jsem se a zamilovala se do někoho jiného.
Věděla jsem, že musím nějak začít řešit zvířecí situaci, ale popravdě, vůbec jsem nevěděla, kudy kam. Hlavním cílem bylo, abych našla pro naši smečku (v té době už jsem věděla, že „adoptuju“ i bíglici) vhodný domov.
Pokud jste někdy někdo hledal byt s více zvířaty, víte, jak je to těžké. Majitelé obvykle nechtějí mít nic společného s tím, aby nájemníci měli domácího mazlíčka. V hodně případech se tomu ani moc nedivím. Z cizího krev neteče a přiznejme si to, pokud si to člověk neumí pohlídat, zvířátka jsou často demoliční četa. Co mají ale dělat lidi slušní, kterým z časového důvodu teče do bot?
Skoro bývalý manžel mi dal třítýdenní ultimátum. Do posledního dubna prostě musím být odstěhovaná. Do toho všeho se několikrát zmínil, že co když si bude chtít nechat kočky. Pokaždé mě z toho polil studený pot. Vždyť se o ně nikdy moc nestaral. Kočky i kocour byli čistě moji. Ale holky jsou nalezenci a neměla jsem na ně žádnou smlouvu. Na kocoura Plámu naštěstí ano – z útulku. Byly to tři týdny stresu, kdy jsem v nejhorších vizích viděla, jak se do bytu pro kočky dobývám spolu s policií, protože bych se svých zvířat nikdy nevzdala. Jen díky příteli a rodině, která mi byla neskutečnou oporou, a tímto jim děkuji, jsem dokázala přemýšlet logicky. Před manželem jsem dělala hrdinku a prohlašovala, že pokud si kočky nechá, tak co mi zbude s tím dělat? Tato taktika byla nejúčinnější. Dva dny před odstěhováním se mě manžel zeptal, kdy si kočky odvezu, a mně spadl kámen ze srdce.
S bytem jsme měli neuvěřitelné štěstí. Rozhodila jsem sítě a ozvala se mi kamarádka, která se zrovna taky stěhovala. Tímto i jí veřejně strašně moc děkuju. Nejen, že nám přenechala byt, kde naše zvířata vůbec nevadí, ale prakticky nás i odstěhovala. Za to jí nikdy nepřestanu být vděčná.
A tak nastal den D a hodina H, kdy po převezení všech věcí, jsem si přišla pro kočky a kocoura. Protože to všechno probíhalo stylem – škatulata, hejbejte se – tak jsme stihli přemístit autem ježka a šneky, ale pro kočičí osazenstvo jsem musela tramvají.
V bytě mě přivítaly šestery nadšené oči, že už TO teda přišlo. Jak všichni nesnášeli cestovní přepravku, tak tehdy nic nenamítali ani vůči tomu, že z technických důvodů musí být všichni tři v jedné. Sice velké, ale prostě jen v jedné. Protože už v dubnu vážili dohromady dobrých deset kilo, musela jsem si při chůzi často dávat přestávky, takže se nám trasa pěkně prodloužila. Ale smečka ani nemukla. Asi cítili, že v mých stresech mě podpoří nejlépe solidárním mlčením.
Na zastávce jsme byli atrakcí číslo jedna. Minimálně tři lidé se mě ptali, jak jsem je dokázala vycvičit tak, že jsou hodní i při cestování. A na to jsem říkala jen: „Oni vědí, že bude líp.“
Což jsem se trochu spletla. Nejtěžší část kočičího života měla nastat teprve ve chvíli, kdy se začali sžívat se psem.
Ve starém bytě jsem sice bíglici Ebby dvakrát přivedla, aby se na sebe aspoň podívali, ale nesetkalo se to s pochopením. Plamík zmizel neznámo kam, Vločinda prskala ze všech výškových koutů a Sazinka sice zůstala na zemi a byla tiše, ale nevím, jestli to nebylo spíš z toho důvodu, že měla infarkt.
A Ebby štěkala a s nadšením ve stylu ladné hrošice skákala kolem. Jak toto dát dohromady?
Nové bydliště. Kočky zavřené v jedné místnosti, pes v druhé. My s přítelem vprostřed a přemýšleli jsme. Pak mi něco seplo v hlavě a řekla jsem: „Hele, kočky a kocoura jsem taky seznámila tak, že jsem je prostě dala dohromady a - srovnejte se. Tak to uděláme taky tak a nějak se popasují. Snad.“
Nejlépe se v té mele zorientovala Sazinka. Pochopila, že když se bude pohybovat pomalu, pes si jí nebude moc všímat. Taky se určitě nechtěla vzdát svého oblíbeného místa na spaní – v mých nohách, které bylo psem ohroženo, takže o tu jsme strach neměli.
Plamča byl vykulený. Jako vždycky. Před psem dlouho utíkal a vrčel. A pak se to najednou obrátilo a pes zdrhal před Plámou. Nejdřív Pláma zkoušel, co si může k Ebby dovolit. Protože Ebbynka je duše naivní, brala to všechno jako hru. V té době už věděla, že na kočičí smečku se musí s citem, takže žádné dupání po kočičích tělech. Toho Pláma využil a narostl z kotěcího věku do věku vůdce smečky. Jak psychicky, tak fyzicky. Pokud si dnes myslí, že se děje nějaké bezpráví, jde potrestat sekancem psa.
Kotě si hraje s Plámovým ocáskem? Jde dát psovi přes nos.
Pláma nedostane šunku? Jde dát psovi přes nos.
Vločka vleze do mokré sprchy a je naštvaná? Pláma jde dát psovi přes nos.
Popravdě si myslím, že je Ebby tak trochu šikanovaná.
Největší problém s Ebby měla Vločinda. Víc jak měsíc odmítala vylézt z jedné místnosti a na nás všechny se chodila tajně dívat jen v noci. Ale lákadlo postele bylo silnější a postupem času si na psa zvykla. Vločinda byla vždycky rozhodně nejukecanější z našich koček, a tak odposlouchala i naše povely. Dnes umí vcelku dobře napodobit „ně, ně“, když za ní Ebby jde, a taky „ně-chhej-měmě“, to když ji pes dohoní a chce ji očuchat.
Pokud by vás zajímalo, co na kočičí smečku pes, který nikdy dřív s kočkami do styku nepřišel, tak to bylo vcelku lehké. Adrenalin Ebby určitě pár dní klokotal žilami, ale pak si zvykla, že všude v bytě je nějaká kočka, a smířila se s tím. Dokonce natolik, že sama si určitě občas přijde jako kočka. Ukradla si všechny kočičí hračky pro sebe, nejvíc miluje ty se šantou, a vyvalovat se labužnicky na sluníčku je nejoblíbenější disciplína.
Jen těžko snáší, že křičíme – nééé, na polohu kočičky nééé - když se nám hodlá nastěhovat na klín. Však kočky nám na klíně taky leží, ne?
Za týden vám zase napíšu. Tentokrát o tom, jak jsme přišli ke kotěti Flekoušovi a tím bude představení naší smečky kompletní.
Tagy ?
HaniK a smečkaSdílejte! | O sdílení
Ahoj kočkomilové, minulý čtvrtek jste se dozvěděli, jak jsem najednou měla tříčlennou kočičí smečku...
Ahoj kočkomilové, od minulého týdne víte, že k naší smečce přibyl pes a přestěhovali jsme se do nového...
Nejčtenější
Tyto stránky používají soubory cookies, abychom vám usnadnili a zpříjemnili jejich procházení. Rozumím
Jak cookies používáme?