Ahoj kočkomilci,
už jsem tady zase, máte radost? Já jo! Tentokrát jsem se opravdu těšila, až zasednu ke psaní, protože mám nějak moc práce. S prací jako prací, školou a samozřejmě zvířaty.
Zcela vážně jsem objevila, že často pomlouvám naše kočkopsí vztahy, ale já už se taky začínám měnit na absolutní crazy cat lady. Stále častěji po mně chtějí občanku. Uznávám, že když na bundě mám kočičí brož, v ruce kočičí deštník a svoji kočičí peněženku vytáhnu z kočičí tašky, je to k zamyšlení. Aby si byl každý jistý, že fakt chovám kočky, sklepávám ze sebe pár set chlupů pokaždé, když se zastavím. Pokud na sobě zaznamenám pohled, tak mám skoro chuť začít vysvětlovat, že jsem vlastně úplně normální a schopná žena, mám práci, muže, koníčky, které se sem tam koček netýkají, a vůbec. Mám pocit, že jedna půlka Brna mě pozná podle vlasů a druhá podle koček. Je hezké být tak vyprofilovaná.
V minulém článku, resp. diskuzi pod ním, jsem slíbila video, jak to u nás vypadá s kočičím apetitem, tak tady máte důkaz místo slibů. Srdíčka byla ohřátá před krmením v teplé vodě, a jak říkám, takto večer normálně nedostávají, ale máme bez pánečka takovou volnou párty...
Dnešní téma zní – naše nejoblíbenější kočičí hračky. Pokud se momentálně rozhlédnu kolem sebe, tak musím hlásit, že tak líné zvířectvo jsem u nás dlouho neviděla. Všichni leží přes sebe a čumí na mě, co po nich zase budu chtít. Tudíž od aktualit cesta nevede.
Nejvíc po ruce mám psa, takže začnu od něj. Rozhodně nejoblíbenější interaktivní hračka je právě pes. Pokud se nepokouší zdrhat před kočičím gangem, tak je to prý nejlepší fackovací panák. Zvlášť Pláma je sadista. Zcela běžně se k Ebby plíží s krvelačným pohledem a je na něm vidět, že si jde chladit žáhu. Ech, tedy, že si jde hrát. Chudák Ebby to odnáší krvavými škrábanci přes čumák a chodí si k nám stěžovat.
Další oblíbená hračka je Pláma (proto si chladí žáhu na psovi). Malý Flekouš (Volouš) hned při prvním dni objevil, že Pláma je bájo kousací hračka se zvukovými efekty. Pláma, do té doby klidný kocour, se naučil mrskat ocasem. Podezřívám ho, že je to jen z toho důvodu, aby odlákal Flekoušovu pozornost od krku a hlavy. Občas je vidět Plámův vyhořelý výraz a při tom mu na ocasu visí Flekoušek. Je to otec na otcovské dovolené. Viděla jsem v parku tatínka s podobným výrazem.
Další živá hračka jsem já. Respektive moje vlasy. Moje vlasy se dají cuchat. Do válečku, do kuličky, do prstence a dají se na nich dělat hnízda a uzlíky. Taky se na nich dá bájo zkoušet, kolik slin je potřeba k tomu, abych je už nikdy nerozčesala. Sem tam je nutno vyzkoušet, jestli jednotlivé prameny Flekouška (skoro dvoukilového, říkala jsem už?) ještě unesou nebo už to rupne. To se, zaplať pánbůh, ještě nestalo. Zajímavé je taky určitě skákání přes překážky. Jedna noha bod, obě nohy body dva, žaludek za čtyři, bez dotknutí zas pět, krk bez podřezání za šest a hlava je s bonusem za deset. Já z toho mám nervový tik a neustále sleduju, kde se která kočka nachází, abych ze sebe udělala placičku a přežila to. Já mám totiž taky bodový systém – kotě v letu, kotě jdoucí pomalu, Pláma v letu, Pláma v přeběhu, Pláma atomovka, Sazinka si jde lehnout, Vločka chce polštář. Bodové hodnocení se mění podle toho, jak moc cítím, že je můj život ohrožen.
Můj muž je ohrožován jen v případě konzumace jídla, jinak ne. Za to ale dokáže vytvářet promyšlené bunkry v dece. Se základnou, do které se musí kočka proplazit. Zemětřesením, to když je pes chce vysvobodit a dušením – to když v dece začne docházet kyslík. Vzhledem k tomu, že muž má podobný výraz jako pán v parku a Pláma, mám pocit, že někdy tu uzavřenou deku nechává tak dlouho schválně. Ale třeba mu křivdím.
Další hračky a objekty jsou pavouci a mouchy. Každá z koček má jiný způsob, jak je chce dostat k sobě. Vzhledem k úsilí, které tomu věnuje Sazinka, řekla bych, že jsme blízko k tomu, aby byl u nás vynalezen teleport. Sazinka minuty, co minuty, hodiny! dokáže koukat na svůj vysněný objekt a je na ní vidět, jak si opakuje: „Pojď, pojď, pojď, spadni ke mně, spadni ke mně, ke mně, mně!“
Chlapci nejsou příliš vynalézaví. I když ví, že na to nedosáhnou, skáčou po pavoukovi tak dlouho, až to pavouka přestane bavit a opět zaleze za skříň. Hádám, že i on to má jako kino, navíc zdarma a s efekty. Vločka chytá pro změnu všechno jen v okamžiku, kdy něco letí okolo. Jinak ji stropy nechávají chladnou. Naštěstí. Vločka je ze všech nejvíc pružná.
Blbá fáze chytání hmyzu je chlubení se. Už jednou jsem v noci skončila s mrtvou mouchou v uchu, kterou mi tam vyflusla Sazinka, které vyšel teleport. Vůbec na mé straně postele se dá najít pokladů. Nejvíc je tady všelijakých nožiček. Entomolog by byl nadšen. Já jsem entomologem jen z části, takže to tak úplně neocením.
I u nás samozřejmě frčí všelijaké myšky a balonky (nejvíc si s tím hraje psice). Všechno se nejlépe zašoupne pod postel, kam se člověk jako já (víla s nadváhou) prostě nemá šanci dostat. Pro takto zakutálené hračky je občas vyslán nejmladší člen a to je pak radosti z toho, že tento balonek jsme neviděli tři měsíce.
Největší úspěch ale mají různé šustivé obaly. Nejlepší ale je, když si to uloví přímo z odpadkového koše. Tomu úspěšnému pocitu z kořisti, dle jejich výrazu, se zjevně nic nevyrovná.
V těch chvílích klidu, kdy se s ničím nehrká nebo nešustí, se ale stejně musím zamyslet nad tím, proč když Sazinka nespí, tak si kouše drápky. Semo tamo mě tak napadne, jestli to není příznak nudy. V jedné chytré knížce o kočkách jsem si totiž přečetla, že když si kočka kouše často drápky, je to příznak nespokojenosti. Nebo psychické poruchy. Mám tedy buď nespokojenou, nebo v hlavě porouchanou kočku. A teď si vyberte. Já jsem si vybrala třetí možnost. Sazinka je ráda, že má chvíli klid a nemusí si s nikým hrát...
Příště aktuálně o tom, jak bojujeme se svrabem, tak ahoj!
Tagy ?
HaniK a smečkaSdílejte! | O sdílení
Ahoj kočkomilci, tak jaký byl u vás Silvestr? Byly vaše kočky...
Ahoj povánoční kočkomilci, tak jak jste si užili vánočních...
Tyto stránky používají soubory cookies, abychom vám usnadnili a zpříjemnili jejich procházení. Rozumím
Jak cookies používáme?