Ahoj kočkomilci,
potěšilo mě, že minulý týden se našlo pár z vás, kteří shlédli moje kočičí videopovídání o chlupech v domácnosti a všude kolem. Dnes to bude zase všechno písemně.
Prvně bych ale ráda věnovala vzpomínku jedné nekočičí osobnosti. Pejskovi u mých rodičů, který od minulého týdne je už ve psím nebíčku. S ním jsem se začala zajímat o nepoctivé chovatele, což vedlo k podpoře mnohých organizací na ochranu zvířat a za několik let k záchraně několika kočičích životů. Maxi, byl jsi velká osobnost nejen jménem, děkuju za všechno.
Znáte takové ty dny, kdy je venku šedivo, vy se valíte ulicí, koutky stažené, myšlenky negativní? Já velmi dobře. Máloco mi dokáže v takových dnech vylepšit náladu. Co bydlím v Brně, tak jsem si ale našla zábavu. Když jdu, tak se dívám lidem do oken, jestli tam nezahlédnu kočku. Kočky rády koukají z oken na ulici a já ráda koukám na ně. Už proto, že mám pocit, že se tím kočeny skvěle baví, ale přitom jsou pořád v bezpečí a teple.
Když jsme bydleli v paneláku, tak holky s Plámou moc možností koukat ven neměly. V jednom okně zavazel balkon a dohlédly tak maximálně na střechu protější (tehdy ještě) veteriny, okno v ložnici bylo zahrazené kvůli květinám a poslední – v kuchyni – sice bylo volné, ale vlastně se mohly koukat jen do malého lesíka.
V malém lesíku občas někdo prošel, ale asi to nebyla moc velká zábava. Nebylo tam ani moc ptáčků a prý se tam někdy objevila veverka, ale to byl podle mě mýtus. Jediné, co tam létalo, byly hrdličky. A v zimě občas nějaký ten havran.
Právě hrdlička, nikdo mi nevymluví, že jedna konkrétní, se stala symbolem frustrace holek. Zvlášť Vločindy, která měla vždycky větší lovecký pud. Hrdlička nám stále častěji začala létat na parapet a drzým okem koukala dovnitř. Z koček, které seděly u okna, si vůbec nic nedělala a spíš to vypadalo, že je to její oblíbená denní činnost. Provokovat kočku, která na ni nemůže. Stávalo se, že na sebe s Vločkou hleděly nekonečné minuty. Vločka mrskala ocasem a mručela vzteky a hrdlička vrkala. Spokojeností. Pokud se tam teď někde nudí, dobře jí tak.
Po přestěhování se situace obrátila. Bydlíme v suterénním bytě a z každého okna je něco vidět. To nejmíň „akční“ vede do zahrady, kde několikrát denně chodí naše sousedka, aby se o zahrádku starala. Před druhým oknem se pro změnu rády promenádují cizí kočky. Zvlášť večer jsou velmi zvědavé, co tam děláme, takže často mám zaděláno na infarkt, když na mě ze tmy zasvítí dvě žluté oči. Nejvíc sem chodí takový velký chundelatý kocour, co si nejvíc oblíbil Plámu. Koukají na sebe a cizí kocour se snaží Plámovi očichat zadní část.
Největší zdroj zábavy ale zaručuje okno z naší ložnice (křížené s obývákem). Před oknem nám neustále někdo chodí, takže se všechny kočky na okně střídají, aby jim něco neuniklo.
Byla jen otázka času, kdy si lidi všimnou (hlavně) velkého zrzavého kocoura, co na ně přes sklo kulí oči. Nejdřív si toho začaly všímat děti, které strhly svoje rodiče. Pak důchodci a poslední skupina jsou puberťáci, co se klátí ze školy. Musím říct a zaklepat to na dřevo, že jsem se nesetkala s negativní reakcí (ale nevím, co se děje, když nejsem doma, že jo). Často máme otevřená okna na mikro, a i když jsem ve druhé místnosti, všechno slyším.
Zde přikládám seznam nejčastějších hlášek, které jsem slýchala hlavně v létě.
„Ty jo, jsem se lek, ty žlutý oči!“ (Sazinka kouká z okna na bandu školáků)
"Jé, kočička!" (Kterákoliv kočka na okně, reagují hlavně holčičky)
"Koukej, Pepinko, kočička na okně." (maminky s dětmi)
"Dneska bílá!"
"Dneska černá!
"Dneska oranžová!"
(barevné spektrum zkoumá pravidelně jedna malá holčička)
"Na, čičiči..." (všichni)
"Ech, vy mě slyšíte? Dobrý den." (většina dospělých, když zjistí, že se někdo v bytě pohybuje a směje se)
"Jé, oni mají koťátko!“ (toto bylo nejvíc slyšet v listopadu, od všech)
"To je ale koček!" (důchodci, doufám, že mě nemají za tyrana)
"Pepinko, Václavko, bílá/černá/oranžová/kotě ti mává!" (nemám co dělat, tak mávám na kolemjdoucí packou kočky, která je při ruce)
Nový level přišel ve chvíli, kdy Flekouš začal škrábat na packami na okno. Pro někoho, kdo nezná naše veselé poměry, to může vypadat, že koťátko se snaží zoufale dostat ven. Málokdo by řekl, že Flekouš vidí nahoře na okně vodu, jak se nám skla potí, a snaží se ji přihnat k sobě.
S mužem se těmito situacemi celkem bavíme a minulý týden nás napadlo udělat projekt „okno“. Vychází z mé touhy poznat všechny kočky v okolí. Nejmíň jejich jména. Proto jsme vytiskli cedulku, kde se píše:
Pokud máte štěstí, v okně vidíte:
Plamínka (zrzavý kocour)
Flekouše (flekatý kocour)
Sazinku (černá kočka)
Vločku (bílá kočka)
Ceduli jsme přilepili na prostřední sklo a číháme na lidi, jestli se u nás chvíli zastaví. Teď v ošklivém počasí to ale není žádná hitparáda, takže se moc těšíme na jaro.
Je dost dobře možné, že třeba cedulku po měsíci nějak obměníme. Nápadů, jaký text by tam mohl být, mám celkem dost, ale uvidíme, jak se ujme toto.
Mimochodem, pro ty chvíle, kdy před okny nikdo neprochází, jsme koupili lojové koule a krmítko pro ptáčky a vyrobili jsme tím našim kočkám ryze soukromé kino...
Příští týden bude už vlastně valentýnský, tak si dáme stylové a kontroverzní téma – moji kastráti.
Ve čtvrtek ahoj!
Tagy ?
HaniK a smečkaSdílejte! | O sdílení
Ahoj kočkomilci, minule jsme se bavili o tom, jak u nás probíhá boj proti svrabu...
Ahoj kočkomilci, jak jste prožili týden? Musím říct, že já mám pocit, že se čas stále víc zrychluje...
Ahoj kočkomilci, už jsem tady zase, máte radost? Já jo! Tentokrát jsem se opravdu...
Tyto stránky používají soubory cookies, abychom vám usnadnili a zpříjemnili jejich procházení. Rozumím
Jak cookies používáme?