po sérii deštivých dnů je teď, když píšu další článek (pondělí), zase krásně a já doufám, že to nějakou dobu zase vydrží.
Minulý týden jsem do článku dala spoustu videí a fotek, tentokrát se s vámi podělím o video jedno. Ale zase myslím vtipné. A to, jak Sazinka klepe, aby mohla do postele. Přesně, jak jsem psala v minulém článku.
Dnešní článek nebude ani moc o Flekouši a Plámovi, jako spíš o Vločkuli a Sazince. A vlastně ani ne tak o nich, ale o problémech, které způsobily.
Co žijeme v novém bytě, tak se s lidmi setkáváme úplně minimálně. Sousedy slyšíme jen občas a s paní domácí se potkáme snad jen jednou za měsíc. A světe, div se, se čtyřmi kočkami a psem patříme právě my mezi ty méně problémové.
Natažená na stole
Dnešní zážitky budou ještě z paneláku, kde jsme s exmanželem žili čtyři roky jen se dvěma kočkami a v posledním půlroce pak ještě s Plámou.
Určitě to nebude o tom, že bych nadávala na všechny sousedy, ale spíš doporučení, abyste mezi sebou všichni komunikovali. Kor ti, co žijí právě v panelácích, činžácích a jiných „cích“. Zpětně, když si to teď přehrávám, tak chyby byly na obou stranách. Přesto mi ale pořád v hlavě zní: „Kdyby s námi lidi mluvili...“
Pamatuju si, že byla půlka února, já byla v hospodě s kamarádkou, co přijela z Prahy, a někdy v té době mi zavolal, teď už bývalý, manžel: „Byla za mnou správcová, že si lidi stěžují, že nám smrdí kočičí záchod i na chodbě.“
Pamatuju si, že mi málem spadlo srdce do kalhot. Byl to nechutný pocit studu, rozhořčení, naštvanosti a bůhví čeho ještě. A věřte, že i teď se mi to nepíše snadno. Já sama jsem totiž na pachy extrémně přecitlivělá a vadí mi ledasco. Proto jsem se dovalila do bytu a okamžitě začala zkoumat kočičí záchod, který byl umístěný hned u vchodových dveří. Že to byla chyba, to už vím teď velmi dobře.
Uklidila jsem tedy dva kočičince a jeden bobek a přemýšlela, jak to mám ještě udělat. Kočkám jsem písek uklízela pravidelně a navíc ho mají krytý, resp. kryté záchody. Strašně jsem se v té době styděla vyjít pomalu i na chodbu. Neublížilo mi ani tak to, že si někdo stěžoval, ale že to nechali vyřídit třetí stranu, která bydlela až v posledním patře, zatímco my skoro v přízemí. Dost dlouho jsem netušila, kdo si stěžoval. I když mi to mělo dojít. Jednoduše sousedka hned odvedle, které jsme se nezamlouvali hned od jejího nastěhování.
Pořád to ale neřešilo, jak to, že já ze záchodu nic necítím a ona ano. A pak mi to jednou docvaklo, až jsem se tomu musela hystericky smát. Sousedka totiž měla vždycky štěstí, že otevírala dveře k sobě ve chvíli, kdy nějaký náš drahoušek byl na velké. A než jsem to vždycky stihla odklidit, tak to byl odér přes celý byt a nedivím se, že to proniklo až na chodbu. Kdybych se v té době už nestěhovala, tak bych záchůdek přestěhovala jinam. Takto to už nemělo cenu a v současném bytě máme kočičí záchod úplně na druhém konci v samostatné místnosti, kterou nepoužíváme. Ideální řešení, pokud nestihneme okamžitě uklízet.
Mimochodem, rychlá anketa. Jak často uklízíte kočičí záchody a jak to řešíte, pokud nejste třeba dva dny doma? My uklízíme dvakrát denně a při nepřítomnosti „zmnožujeme“ záchody.
Ale abych se k tomu vrátila. Paní sousedku jsem si (po velkém dodávání odvahy) jednou odchytila a řekla jsem jí, že pokud má s námi nějaký problém, proč to neřeší přímo s námi, že bych za to byla ráda.
Paní se urazila a oznámila, že žádný problém nemá, a zabouchla mi před nosem. To mě zmátlo. Ale protože jsem šťoura, oklikami a lstmi jsem se přímo od naší paní správcové dozvěděla, že stížnost podala právě tato paní.
Vím, že chyba byla i na mé straně, že jsem to víc nehlídala, ale i po roce mi nepřijde toto jednání fér.
Nejlepší je drbání od pánečka
Nejvtipnější zážitky byly se sousedy pod námi. Je katastrofa mít za souseda ožralu, náruživého kuřáka, stěžovatele na všechno nebo člověka s trapnými kecy. Na ránu je mít toto všechno v člověku jednom. Právě tento pán nás taky neměl rád. Jeho důvod byl ten, že kočky příliš hlasitě běhají po bytě a dupou. Přes den.
Když mi to přišel oznámit (plus bod pro něj, že osobně), nevěděla jsem, jestli se smát nebo co vlastně dělat. Bytostně ale nesnáším konflikty, tak jsem se slušně omluvila, že je tím rušíme, pokusím se s tím něco udělat, ale nic nezaručuji. Pán ještě chvíli nadával, že v mém věku si to všechno uměl pošéfovat, já spolkla, co jsem měla na jazyku, a zavřela jsem dveře.
Vzala jsem si na klín obě holky a sdělila jim, že je asi budu muset uvázat, aby se nehonily. Vsuvka. Mně samozřejmě nebylo jedno, že bylo slyšet dupání. Ale v paneláku je slyšet i spadnutý špendlík, takže jsem netušila, jak zvířata usměrnit.
Vyřešila jsem to nakonec tak, jak bych to do sebe tehdy nikdy neřekla. Vracela jsem se v dobré náladě ze školy a na souseda jsem natrefila zrovna ve chvíli, kdy odemykal svoje dveře. Tehdy jsem k němu vesele přihopkala a zeptala se: „Dobrý den, všiml jste si, že kočky už tak nedupou? Objednala jsem jim totiž speciální protihlukové papučky až z Ameriky...“
A soused, protože měl a má od pití naprosto vymletý mozek, naprosto zjihl, přitakal mi, pochválil mě, jak se snažím, a že už to opravdu není tak hrozné. A od té doby jsem od něj měla pokoj. Inu, i takto se někdy dá. Mimochodem, ani toto už v současnosti neřeším. Náš byt je totiž suterénový.
A co vy, máte nějaké vtipné nebo „vtipné“ zážitky se sousedy? Znám paní, na kterou byla sousedkou zavolána policie, protože držela kočičky v domě a nepouštěla je ven. Sousedka to oznámila jako týrání zvířat.
Inu, lidé jsou různé a každý děláme chyby. Přesto bych ocenila, aby se mnou i o těch mých chybách lidi diskutovali a nebyla jsem propírána za zády. Tak předsevzetí na březen? Více komunikace, prosím!
Ty sis chtěla jít lehnout?
Sestry se nezapřou
Přeji vám pěkný zbytek týdne a příští čtvrtek, už březnový, se na vás těším s článkem o tom, jak jsme doma objevili alergika. Ahoj!
obsluha mě čistí záchůdek ob den, jenom vybere bobeček a jednou za čas dosype trochu kočkolitu. Čůrat chodím do 30 min od příchodu obsluhy domů, nejprve náležitě tak minutu ječím v chodbě , pak jdu do boudičky a nakonec vyčůrat na záchod. Ráno je to různé, hajám v posteli, dokud obsluha nevystřelí na wc, to ji pak honem předběhnu a čůrám první. Posmívám se, jak přešlapuje u toalety a čeká až bude volno. Nedávno jsem zaslechl, jak někomu povídá, že si bude muset snad koupit chemické wc, aby předešla případné katastrofě.
P.S. 3 sousední byty nejsou v doslechu ani v dočuchu, směrem dolů je dobrá podlahová izolace, koberce také hodně ztlumí, takže si nikdo dosud na stáda dupajících slůňat nestěžoval.
Vzhledem k tomu, že Pascha a Belami jsou málokdy sami doma, není problém, většinou jsem zde já a když musím pryč, tak kolega. Problem je spíše v tom, že oba kocouři již napřed avizují ať se přítomný připraví na čištění! Pascha hudravě mňoukne, Belami jednou zakrákorá jako vrána. Potom je slyšet jak hrabají a když vylezou, oznámení je kategorické. Jeden záchůdek je ve vaně (pokud ji právě nepoužívám), druhý je vedle. Kluci se v používání střídají, vezmou ten co je právě čistý, kdyby náhodou po hlasitém upozornění nenásledovala ihned pucovací reakce.
Když vím,že budou více hodin sami, přistavím ještě dva menší záchůdky, ale kluci ten čas mé nepřítomnosti většinou prochrápají. Mám ty celulozové "pelety", absorbují zápach, jsem moc spokojená. Kromě toho po odstraněné použité části - předtím sesypu nepoužité do jednoho rohu - použitou lokalitu vytřu mokrým hadrem se slabým nádechem příjemného myjátka na nádobí, potom suchým. Nakonec stříknu trošku vůně na použité místo, doplním úbytek pelet, mávnu jednou přes vše dětským pudrem a přetřesením vše hezky rovnoměrně rozharaším. Když náhodou jsou použité oba, jeden jako druhý si přijde postěžovat - zavytí/zakrákorání znamená "tak ale fofrem vyčistit"! Nemusím podotýkat, že hlášení před i po jsou obvykle v nejméně vhodném momentě - telefon nebo něco na plotně, event. v troubě, která právě oznamuje, že je upečeno.
Osobně problém nemám. A divím se, že si soused pode mnou nestěžuje. Mám ale sousedů na patře, které vadí všechno. Mé kočky, sousedův pes i kytky na chodbě.
Záchod máme krytý i otevřený, se sítem a dámy raději na ten nekrytý, v tom uzavřeném spíš blbnou, vrchol je, když tam vlítnou obě naráz, nebo ta druhá číhá, až první vyleze a skočí jí na krk. Vybíráme 2x denně, ale někdy fakt ráno zapomenu nebo nestíháme a cítit to není, když je dobrý kočkolit.
Sousedy máme fajn, kočky se jim líbí, ale zatím se moc neznáme. Kvůli kočkám jsem dala do obýváku nakonec vyšší koberec, strašně lítaj a dupou a fakt to asi v bytě pod náma bylo znát, i když stížnosti nebyly.
Rodiče to mají fajn, jsou už v důchodu, mají svoji kočku a sousedi mají kocourka, když byl kočičí soused malej, chodil k nám "do školky", aby nebyl doma sám, když měl páníky v práci a kočka se o něj starala. Doteď chodí "na kafe", dá u sousedů šlofíka, pak mňoukne a jde přes chodbu dom.
Tak schválně jsem dnes (kočky samy dva dny) po návratu pořádně čichala a cítila jsem maximálně lehce zatuchlo od stěn (máme desne mokré stěny a jak chvíli nepustime vysousec, je to znát) a záchody nebyly cítit vůbec. Dali jsme extra dávku nového písku, než jsme odjeli, tak moč byla hluboko a bobky po změně granulí nesmrdí.
Zkouška budou dvě noci, kdy tu budou samy. To tu bude samý záchod navíc. :-D
Ťukání na postel je boží :-)
Záchod pravidelně vyklízím jednou denně. Když jde na velkou a všimnu si toho, vyklidím hned.
Soused a papučky mě dostalo :-)))
Taky souhlasím s tím, že kočky nesmrdí.
Jinak my bydlíme na samotě, takže sousedy řešit nemusíme.
Moc děkuju za zajímavé a zábavné počteníčko :-)
alebo mam niečo s čuchom,alebo tie moderne wecka s filtrom neprepušťaju pach..podstielky tiež zaznamenali v tomto pokrok..pri dostatočnej hygiene to nepachne..suseda asi citila ponožky vlastneho manžela :)
U nás vybíráme záchůdky ráno, pak po příchodu z práce a podle potřeby před spaním. Případně ihned, když to má zvláště silné grády ;o).
Jinak sousedům jsem se omlouvala jen jednou, a to když poprvé mrouskala mladší kočka. To byl nekonečný týdenní řev, jako bychom ji vraždili. A mezi námi a sousedy je jen sádrokarton... Soused to vzal úplně v pohodě, jen s mrknutím podotknul, že ve vedlejším pokoji je momentálně na návštěvě tchýně, takže mu to opravdu vůbec nevadí. =o)))
Melíšek První zase mlaskal nad mou hlavou, když mi chtěl dát najevo, že je čas na snídani.
Chlupy jsou všudypřítomné. Tuhle jsem vezla v autě pána, který sundal z polstru Bělinčin chlup (délka cca 15 cm). Prý "tady jste vezla nějakou paní s úplně bílými vlasy, že". Odvětila jsem, že je to chlup mé kočky a jen jsem se smála, jak mu hlava nebere, že nějaká kočka má chlupy 15 cm dlouhé.
A hračky? To je kapitola sama pro sebe. Když už jich je všude moc, tak je uklidním do košíčku a pak jen pozoruju, jak je tlapičkami uvážlivě vybírají. Je to k popukání.
Sousedi našeho Drakulu zbožňují, nevím proč, ale i syn od sousedky, kteří mají sami 5+ koček (nevím teď přesně kolik) by ho chtěl... Další sousedka kočky nemusí, ale tohodle by doma prý klidně brala. Nevím, jak to ten náš chlupáč dělá :)
A nikdy si žádná návštěva nestěžovala, že by kočku cítila (potažmo psa, co tu už nějaký pátek taky bydlí). A chlupy? Tak na ty už si zvykli všichni :D
Jo, jak píše Katyp50 - mnoho lidí si myslí, že kočky v bytě smrdí, ale když je majitel normální a čistotný člověk, nejde poznat, že v bytě zvíře je. Já mám nejradši, když se Dafné uvelebí na vypraném prádle -voní pak až do večera aviváží :-)
Mě potěšila někdy na podzim kamarádka. Ona je taková upřímná. když jsem se jí po návštěvě u nás, pak v hospodě ptala, jestli u nás nejsou kočky cítit, tak mi říkala, že právě vůbec. A tím skončila nějaká moje paranoia, co mi způsobila sousedka, co na nás měla prostě asi pifku a hodlala nám znepříjemnit život.
U nás tedy každý hned pozná, že máme zvířata, neb o ně zakopne na každém kroku. :-D Nebo o jejich hračky...
Dodatek: že nám tu nic nezavání o tom svědčí i to, že mnozí sousedé vůbec netuší, že mám doma kočky. A nedávno přišel pán na výměnu UPC a když spatřil špacírovat třetího kočičího živočenicha, tak prohlásil, že tak maličkou domácnost s tolika kočkami nečekal a že je úžasné, že kdyby je neviděl naživo, tak nebude věřit, že tam nějaké jsou. Prý vždy žil v domnění, že kočka v bytě strašně smrdí. No, já si zase myslím, že když nesmrdí majitel a dbá na čistotu, není ani kočka cítit.
My bydlíme v přízemí, pod námi je velká prádelna, takže kočky mohou dupat jak chtějí a nikomu to nevadí. Mám v současné době 2 kočičky a 1 kocourka. K tomu postačí 2 velkokapacitní kryté záchůdky a používám silikátové stelivo. Ráno prohrábnu, vyhodím exkrementy a než jdu do práce, zkontroluji. Po příchodu z práce proběhne opět kontrola záchůdků před jakoukoliv jinou činností. Silikát se nám osvědčil - krásně pohlcuje pachy a hovínka jsou vysušená a vůbec nejsou cítit. Pokud tedy miláčkové zahrabou. Bělinka si s tím svojí rozkoškou kočičí hlavinku moc neláme.
My s nikým problémy kvůli kočičce nemáme. Bydlíme v přízemí, takže jediná moje starost je, aby Dafinka nevyběhla ven, když otevřeme dveře od bytu - je děsně zvědavá, takže hlavně na psy dávám pozor. Co se týká záchodku -máme jej taky v chodbě, taky krytý a navíc zabudovaný ve skříni. Uklízíme jej 3x denně. O víkendu se mrknu i víckrát.. komplet výměnu steliva včetně umytí toalety dělám tak 1x za 10 dní, v létě jsem radši stelivo měnila 1x týdně. Kvůli Dafince si plánujeme pobyt mimo domov tak, aby nebyla sama déle než půl dne - když jsme pryč já a manžel, je doma syn, když jsme byli na dovolené, měla po celou dobu u nás doma aupair (moji sestru :-) ). Co se týká sousedů - no, někdy člověk natrefí na blba, ale to může natrefit i na vesnici, nejen v paneláku. Jinak Hani díky za další článek, vždycky si Vaše historky s chutí přečtu (a moc se mi líbí všechny Vaše kočičky).
Protihlukové speciální papučky mě dostali.Jinak dcera bydlí v paneláku a má problémy se sousedkou,která nenávidí vše živé,vadí jí,že sype na balkoně ptáčkům,prý dělají nepořádek a také,že má dva malé pejsky,kteří občas štěknou.Při procházce objevila otrávenou návnadu a nic by za to nedala,že jí tam umístila tato milá paní.
Výše uvedené názory a komentáře nevyjadřují stanovisko Modrého kocouře.cz. Modrý kocouř.cz si vyhrazuje právo příspěvky odporující dobrým mravům, v rozporu se zákony nebo obsahující reklamu smazat.
Registrace není povinná, ale umožní Vám využívat všechny funkce, které Modrý kocouř.cz nabízí - jednoduché vkládání fotek, komentování nebo komunikace s ostatními Kocouřáky.
Přitlapkovat se
9 527x
18. února 2016
25. února 2016
9 307x / 1x
