Tři opravdické mikropříběhy o kočkách

26. března 2016  |  HaniK  |  8 190x / 1x

Jako dítě jsem milovala, když mi babička vyprávěla. Před spaním jsem vyžadovala „opravdické příběhy“, nejčastější téma bylo o četnících a lesích. Já ale sbírám příběhy o kočkách, které mi lidé povídali, nebo jsem je sama prožila.

Punťové

Zdroj: www.viralnova.com

Na jedné vsi žila holčička Alenka. Když ráno chodila na zastávku, aby jela do školy, doprovázel ji její pejsek, oříšek Punťa. Když se pak ze školy vracela, tak na ni na té zastávce opět čekal. Mezi Alenkou a Punťou bylo silné přátelské pouto. Jednou ale Alenka ze školy přijela a Punťa na ni nečekal.

Nebyl ani doma, prostě se ztratil. Alenka ho hledala, ale už ho nenašla. Byla z toho moc smutná a pořád doufala, že se pejsek vrátí.

Za pár týdnů opět jela ze školy a na zastávce sedělo černobílé koťátko. To na Alenku hlasitě mňoukalo a nenechalo se odbít. Koťátko s ní šlo až domů, pak někam zmizelo, ale ráno se opět objevilo a šlo s Alenkou k autobusu. Černobílý kocourek dostal netypické kočičí jméno Punťa a dožil se čtrnácti let. Doprovázení bylo jeho celoživotní náplní a Alena na něj pořád ráda vzpomíná.

Láska kilometry přenáší

Zdroj: cz.pinterest.com "Cat's galore"

Rodina měla krásného kocoura. Vypadal jako britský, ale byla to jen podařená směska. Žili spokojeným lidsko-kocouřím životem, ale najednou se kocour ztratil. Maminka s dcerou ho velmi dlouho hledaly, ale už se nenašel.

Tak uplynuly dva roky.

Jednou právě tato maminka šla a najednou viděla, jak proti ní běží na kost vyhublá kočka. Když přiběhla blíž, hned poznala, že je to jejich ztracený mazlík. Nechápala, kde byl, a že se tak najednou objevil.

Až později se dozvěděla, že tohoto kocoura odvezli příbuzní její sousedky s tím, že oni si jistě pořídí jinou kočku. Místo, kam kocourka odvezli, bylo o devadesát kilometrů dál a kocourek jim hned druhý den utekl.

A za dva roky konečně našel svůj domov.

Okno do duše

Zdroj: aboutcatsonline.com

Na návštěvu do rodiny, kde měli dvě kočky, přišel jednou muž, který kočky neměl rád. Tento muž na všechny vždycky působil jako tajemný filozof, kterému nikdo moc nerozuměl. Přesto měl ale kouzlo, které k němu lidi táhlo.

Ve chvíli, kdy se posadil, jedna kočka ho zbystřila a posadila se mu na klín. Snažil se ji odehnat, ale kočka se odmítala pohnout. Upřeně se mu dívala do očí do té chvíle, než ji její panička násilím odtrhla. Tajemný filozof se později svěřil, že od jeho vážné nehody se mu dějí zvláštní věci a ta kočka se mu dívala až na dno duše.

Co se v těch několika minutách upřeného pohledu dělo, ví jen muž a kočka, ale muselo to být něco silného. O několik let později se majitelka této kočky dozvěděla, že filozof, ač neměl rád zvířata, dnes vlastní útulek a angažuje se v ochraně zvířat, koček zvlášť.

Pevně věřím tomu, že je to díky naší Vločce, co se nenechala odbýt.

Tagy ?

Sdílejte!  |  O sdílení

Micubiši  28. března 2016 10:39

Moc hezké povídání.

Reda  26. března 2016 21:39

Krásné příběhy.

HaniK  26. března 2016 18:59

Tak tak. Deníček o kočičí intuici vyšel zrovna ve chvíli, kdy jsem se rozhodovala, jestli zase sepíšu nějaké mikropříběhy. :-) Je hezké, že si to pamatujete. :-)

mdeknight  26. března 2016 18:41

Hani, přísahám, že při čtení třetí povídky, jsem si hned řekla, že je příběh Vločky - Vy jste tady totiž nedávno psala, že k vám chodil známý, co neměl v oblibě kočky, tak jsem si na to vzpomněla.

gwen  26. března 2016 14:25

Boží!.-o)

Karla z Končin  26. března 2016 12:49

Úžasné příběhy.