Ahoj kočkomilci,
dnešní téma bude velmi zákeřné, protože, přiznejme si to, kočky občas (nebo víc) nejsou jen miloučká stvoření, ale někdy taky pěkní ďáblové.
Na dnešní téma jsem se inspirovala, když jsem se podívala z okna. Nebo jsem se chtěla podívat, ale přes ty šmouhy, chlupy a oslintané kousky skla jsem toho moc neviděla. Hned mě napadlo – kočičí pomsta. Nedávno jsem totiž umývala okna a kočky jsem zavřela ve vedlejší místnosti. Tam se po nějaké době začaly ozývat podivné rány, prskání a nasr... naštvané mňoukání.
Říkala jsem si ale, že přece ještě nejsem otrok vlastních zvířat, aby mě toto varovalo. Za pár dní jsem ale pochopila, že můj trest za to, že kočky nemohly do obýváku, bude velký.
Kočky začaly na moje vyblejskané sklo skákat s rozběhem, tlamy ideálně otevřené a svým jazykem dělaly kruhy, na které se bájo lepí prach. Sazinka nosem vychrchlala abnormální množství holubů a jala se čumákem jezdit po dolní části. Vrchní část zuřivým škrábáním zařídil Flekoušek, který šel „vrzat“ na sklo ideálně cestou ze záchodu, a ještě ideálněji ráno, kdy máme skla opocená.
Za pár dní bych tedy skla měla mýt zase, ale má to cenu? Nemá. Takže se modlím, že ty šmouhy jsou vidět jen z naší strany a okolo chodící nic nezaznamenají.
Největší Zorro mstitel je ale Vločka. Můj bývalý manžel by mohl vyprávět. Se svými mokrými pomstami začala někdy v pubertě. Stačilo, aby se na ni lehce zvedl hlas a šla se protestně vyčůrat do postele. Tady musím podotknout, že vždycky to bylo do mužovy strany postele. Koho by napadlo, že to dělala proto, že mě měla radši, tak se plete. V té druhé půlce jsem sice spala já, ale na sobě jsem měla právě Vlóču. A ta by přece ve znečištěné posteli nespala.
Největší pomsty ale vymýšlela vždycky na návštěvy. Ne každá návštěva totiž byla její přítomností nadšená (třeba topenář, kterému při kontrole topení hupla na záda, asi moc nebyl). Nejvíc ale trpěla zvířaty extchyně. Kočky věděly, že na ni nesmí skákat a vůbec se jí nějak dotknout. Přesto ale přišly na způsob, jak jí návštěvy znechutit. Začala s tím Vločka. Nejdřív kolem extchyně chodila jen tak, později to vymakala na oběžnou dráhu, kdy se ocasem extchyně skoro dotkla a ta začala sykat. Pak to upgradovala na skoky přes osoby. Přitom se ale nikdy nikoho netkla, nebylo tedy, co zakazovat. Sazinka měla jinou taktiku. Upřené čumění. A věřte, že když se na vás dívá nenávistně Sazinka, tak máte taky pěkně v gatích.
Jednou jsme měli návštěvu, co skončila hádkou, a ve chvíli, kdy se pán obouval, tak našel v botě... kočičí exkrement. Jak já, tak i kočky, totiž nesnášíme hádky. Za autora této pomsty jsme určili nakonec Vločku, která čekala evidentně pochvalu.
Nejvíc pomstychtivé nálady naši miláčkové chytají ale ve chvíli, kdy jim zakážeme něco k snědku. Jejich pomsta obvykle zahrnuje zatáhnutí něčeho příšerně šustivého pod postel, kam my nemůžeme a kde s tím dělají hrozný rámus. Pláma má na zákaz jídla jinou osvědčenou věc.
Když my jíme, nevšímáme si pití. A protože Pláma nemá jídlo, bude mít aspoň pití. V těchto okamžicích milerád strká packy do skleniček a ochutnává. Packy musí být ideálně plné písku a musí do sklenic hodně pouštět chlupy. Já se pak nestačím divit, že křoupu něco mezi zuby, když jsem měla přece jen obyčejnou vodu z kohoutku.
Flekoušek pro změnu těžce snáší, když mu znepřístupníme odpadkový koš. Když byl ještě malý a nevinný, tak jen smutně odešel. Teď chodí do skříně cupovat ručníky a mručí u toho. Musíme tedy se skříní pracovat rychle, aby dovnitř neproklouzla žádná kočka.
Ono totiž se skříní je teď obecně potíž. Kočky by si z ní rády udělaly pelíšek. Asi se jim líbí ten styl králíkárny a voňavého prádla. Nebo touží po samotce.
Třeba Sazinka. Ta teď totiž už neklepe na postel, ale začala škrábat (hlasitě) právě na tu skříň, abychom ji otevřeli. A my ji pochopitelně neotevřeme a Sazinku nalákáme k sobě. A tím by to mohlo skončit. Jenomže my doma máme mstitele a ti vidí to bezpráví, kdy Sazince křivdíme, a jdou drápky vrzat taky. Střídají se na skříni všichni. Je zajímavé, že všichni stejným stylem. Prostě jedním drápkem podchytí kousek příčky a zatáhnou. Skříni to nijak neublíží, ale kdyby se u nás měřil hluk, tak neprojdeme vyhláškou.
Teď je čas jídla, tak už musím jít. Nerada bych se dočkala nějaké kočičí pomsty, že jsem nesplnila čas.
Co vy a vaši dárečci? Taky mají takové pomstychtivé chvíle?
Příští týden vám povykládám o tom, jak probíhají noci, když máte čtyři kočky a psa, a jaký vliv na to má jaro. Mějte se „skorodubnově“!
Tagy ?
HaniK a smečkaSdílejte! | O sdílení
Ahoj kočkomilci, doufám, že vám další týden pěkně uběhl a zažili jste něco pěkného. Mně se čas opět začal...
Ahoj kočkomilci, dneska necháme moje kočky odpočívat, aby jim taky jednou nezvonilo v uších...
Tyto stránky používají soubory cookies, abychom vám usnadnili a zpříjemnili jejich procházení. Rozumím
Jak cookies používáme?