Ahoj kočkomilci,
zatím co já už makám na chmelu, aby bylo příští rok dost piva pro všechny, tak tu je pro vás příběh o tom, jak jednou ročně všechny týrám.
Musím říct, že jsem zastáncem toho, aby se kočky nekoupaly. Často. Jenomže mám u nás pocit, že jsou zaprášené víc, jak je zdrávo, a proto jednou ročně se vyzbrojím kočičím šamponem, ručníkem, svaly a nervy a jdu na to.
Pokud jste to ještě nepoznali, tak moje kočky nenávidí vodu. Holky asi tušily, že měly být utopené, Pláma pro změnu máčený v tom lepu a Flekouškovi asi řekli, že voda je fuj, tak drží partu.
Na začátku dubna nastal ten čas. Začalo to tím, že u Saziny nebyla poznat černá barva, Vločka mávnutím ocasu zvířila kolem sebe prach, který Flekouš svým ocasem a la prachovka utřel a Pláma se v poznání schoval pod postel.
„Jdu sprchovat kočky!“ Řekla jsem muži odhodlaně a ten jen vyvalil oči nad mou aktivitou.
Zavřela jsem druhé dveře do koupelny, na zem dala ručníky, když v tom mi do ní dobrovolně nakráčela Sazinka. Sazinka je prostě čistá duše a nepochopila, co se chystá. Vzala jsem ji do náruče a v tom jí v očích blesklo poznání. Voda! Dala jsem ji do vany a pustila vlažnou vodu.
Sazinka sice normálně nemňouká, ale tentokrát spustila sirénu. K mému štěstí ale nezněla jako kočička, ale spíš jako labuť, co jí škubou peří, takže sousedy nenapadlo, aby zavolali policisty.
Sazinku jsem pořádně drbala šamponem, pak spláchla vodou, pak mě kousla a proceduru jsem zakončila vytřením vody ze Sazinky, tak z koupelny (předčasně).
Druhý mi tam naivně šel Flekoušek. Ten ještě nevěděl, do čeho jde. Pokud měl doteď vodu aspoň trochu rád, tak po tom, co mu splihl ocásek, tak ji nenávidí stejně jako ostatní. Ač jsem se snažila být na něj milá, tak stejně jsem se neubránila násilnému držení pod čůrkem vody. Flekoušek po vytření chodil po místnosti a střídavě klepal nožičkami. Tam mu voda asi vadila nejvíc.
Jako třetího jsem ulovila Plámu. Ten tak hloupý není, ale zase ne tak rychlý, tak jsem ho čapla v půlce útěku. Od Plámy jsem schytala škrábance na zápěstí a nenávist z něj jen odkapávala. Promiň Plámo, ale bylo to nutné, teď jsi zase rezavý kocourek. Ve sprše jsem si uvědomila, že Pláma je fakt kus kocoura, protože předchozí dvě kočky splihly, ale Pláma zůstal tak, jak byl.
Komplikace byla s Vločkulí, která zalezla pod postel. Traumatizující zážitek s vodou jsem podpořila tím, že jsem ji musela zpod postele vyďobat násilím. Ve vaně pak pro jistotu ani nedutala.
Když byly všechny kočky umyté, tak nastala druhá fáze mytí. Ale to už si zařídily samy. Cítila jsem se trochu dotčená, že podle jejich urputného olizování to vypadalo, jako bych je umyla blbě. Ti chytřejší (Flekouš) šli rovnou na sluníčko, kde uschli rychle. Sazinka vsadila na jistotu a šla se tulit k někomu, kdo měl na sobě nejvíc látky. Ostatní přecházeli a myli se na různých místech.
Pokud by vás zajímalo, jestli mě nenáviděli a nemluví se mnou dodnes, tak to není pravda. Stačilo jim dát do mističky něco dobrého a bylo mi vlastně skoro odpuštěno. Taky ještě zafungovaly ódy na jejich krásu a hebkost. Zvlášť u Plámy se to setkalo s úspěchem.
Nejvíc nakrknutá byla Vločinda. Asi z toho důvodu, že jsem jí konečně vydrhla ten fialový flek, jak mi na ni kdysi kápla barva na vlasy. Teď už není tak originální. Uraženost jí vydržela nejdéle – asi hodinu.
Samozřejmě jsem z mytí nevynechala ani psa a to se mi vymstilo za všechny. Mokré kočky voní tak maximálně šamponem. Ale pes smrděl jako „zmoklý pes“ ještě večer.
Příští týden vás čeká krátký videočlánek o tom, jak jsem doma zvířaty zneužívaná. Tak ahoj!
Tagy ?
HaniK a smečkaSdílejte! | O sdílení
Ahoj kočkomilci, po minulých pomstách je dnes vlastně příspěvek podobný. Název „noční běs“ není ...
Ahoj kočkomilci, dnešní téma bude velmi zákeřné, protože, přiznejme si to, kočky občas (nebo víc) nejsou ...
Tyto stránky používají soubory cookies, abychom vám usnadnili a zpříjemnili jejich procházení. Rozumím
Jak cookies používáme?