Ahoj kočkomilci,
tak je to tu. Obávaná plavková sezóna. V červnu už není možné se tomu vyhnout. Všude hejna vystresovaných dam, které se děsí, že místo hubnutí do plavek zase přibraly na zimu, a kolem toho všeho sebevědomí pánové, kteří čekají, co se z dam nakonec vlastně vykuklí.
I u nás uhodila poslední hodinka volných mikin a já se na sebe sebekriticky podívala. Sice to pořád ještě jde, ale na srazu malých velrybích mláďat bych zapůsobila. Tento objektivní pohled na sebe sama zapůsobil tak, že jsem se rozhodla, že vyzkouším svoje staré letní oblečení.
V průběhu zkoušky ale nastal problém. A to v obecenstvu. Na podlaze se hromadila trička upnutá, volná, s výstřihem a bez, kalhoty, které ze mě vytvořily muffin, a to zaujalo veškeré naše kočky. Taková kočka nemá problém s váhou. Vypadá dobře vždycky, takže si všichni sedli na postel a sledovali moje počínání.
Takové zaujaté pohledy jsem na sobě zase dlouho neviděla. Sazinka se ukázala jako největší zrádce a zcela zapomněla na to, že holky drží basu za každou cenu! Sjížděla mě pohledem a na každém pozůstatku čokolády a dortíků se chvíli zastavila. Pokud jsem si do té doby myslela, že jsem paranoidní, tak jsem se spletla. Po tomto Sazinčině programu mi bylo ukázáno, že ONA shodila stovky gramů tím, že začala běhat. Jako důkaz své formy začala provádět různá protahování a vystřelování nohou do nemožných pozic. Celé to zakončila ukázkovým kočičím hřbetem.
„Nejsem žádná hadí žena,“ oznámila jsem jí a došla jsem si pro tatranku.
Sazince se to kritizuje. Kdyby mě chtěl zakousnout z legrace kocour nebo pes, taky švihám po pokoji jako zajíc v honitbě.
Do mojí propagace zimních kil začala zívat Vločka. Absolutně nesnáším vychrtlé, atletické a sportovní sportovkyně. Jsem na to líná, tudíž mám na ně pifku. Vločka byla tedy druhá vyhozená z pokoje.
Zůstali už jen dva fandové. Pláma a Flekouš. Trošku mě znervózňovalo, že Pláma na mě kulí oči jako tenisáky. V jeho případě si ale myslím, že to mělo být něco jako: „Ženská, co tu blbneš, najez se, ať nejsi vystreslá.“ A do jemného vánku svůdně pohupoval svým pivním (vlastně masovým) pupíčkem. Na znamení souhlasu jsem na něj tedy zamávala svým.
Vsuvka. Pláma není tlustej. Má jen větší břicho. Ovšem pokaždé, když před někým řeknu, že starší kocour má tak trošku „milana“, je na mě pohlédnuto s odporem a nepochopením. Tlustí totiž jiné tlusté kritizovat nemůžou. Ani kocoura. To je zákon.
Zbýval mi Flekouš. S obavami jsem na něj pohlédla, ale na posteli už se nenacházel. Po bližším ohledání jsem zaslechla vrkání a polomňoukání v hromadě mých svršků na podlaze. Flekoušovi byla moje váha očividně jedno. Jedno mu ale nebylo, když jsem se ho snažila odtamtud vydolovat. Vzdala jsem tedy snahu a po několika nedobrovolných odběrech krve jsem se dožrala.
„Proč mám trpět jen já?!“ A zapnula jsem kuchyňskou váhu. Veškeré kočičí osazenstvo v té chvíli vytušilo problém a snažilo se sublimovat. Já jsem ale zákeřně zavřela dveře do kritických (a schovávacích) místností a na váhu jsem položila koš na papír, který měl sloužit jako miska na kočku. V kuchyni tedy navíc vznikla hromada vyházených papírových tašek.
Na váze jsem zařídila, aby se ukázaly startovací nuly a rozhlédla jsem se kolem sebe. Když znát váhu, tak všech!
Prvně jsem si odlovila Vločku a následně na tabuli napsala číslo 3 570. „Mrcho hubená,“ honilo se mi hlavou, když si Vločinda odskočila obalit nervy ke granulím.
Jako druhého jsem chytla Plámu. Usilovným kulením očí začínal pomalu šilhat. Váha ale ukázala „error“. Pláma strhl váhu. Pak jsem si ale uvědomila, že moje váha váží jen do pěti kilo. Navrhla jsem mu, že aby se vešel do limitu, může oholit své tlusté chlupy a darovat je Vločce, ale evidentně se mu nechtělo. Poznamenala jsem si, že Pláma má tedy něco mezi pěti kily a nekonečnem.
Sazinka vlezla do koše jako primadona. 3824 g. Fakt zhubla. Pamatuju si časy, kdy měla čtyři a půl. To je aspoň motivace! Saze je štíhlá, buď jako Saze!
Překvapením dne byl Flekouš. Čtyři kila a dvě stě dvacet gramů. Evidentně má za vzor Plámu.
Jako poslední jsem chtěla zvážit i Ebbynu. Na své váze. Po tom, co jsem si namohla záda, když jsem ji brala do náruče, jsem zhodnotila, že ji budu nabízet do posiloven jako živou činku.
Závěrem tedy. Nebuďte vystresovaní ze své váhy, dokud si z vás někdo neužene kýlu. Předcházejte tedy tomu, aby vás někdo zvedal.
Příští týden o Viktorovi. Tak ahoj a plavkám zdar!
Tagy ?
HaniK a smečkaSdílejte! | O sdílení
Ahoj kočkomilci, přemýšleli jste někdy, kdy jste měli nejšťastnější období? ...
Ahoj kočkomilci, musím se přiznat, že my nemáme sítě v oknech. To jste asi pochopili...
Ahoj kočkomilci, jak užíváte jarní počasí? V Brně je už vlastně zase léto...
Tyto stránky používají soubory cookies, abychom vám usnadnili a zpříjemnili jejich procházení. Rozumím
Jak cookies používáme?