Zlomek vteřiny

evelinas

18. srpna 2016 9:37

Rada si prečítam všetky Pschove denníčky,už sa teším na večer.U koček je to presne ako u ludí,aj ich každé prežité trápenie posúva dalej aby si potom v štastných chvílach mohli vychutnat život.Viem presne o čom píšete, nepoznám milovníkov koček ,ktorým by tieto úžasné tvory nezmenili život.Teším sa aj na Belamiho denníček.

PaschaMami

17. srpna 2016 20:26

Můj život dostal další nový smysl, když jsem vyjimečně při odchodu z bytu zapomněla zavřít balkonové dveře - otázka několika vteřin. Je to západní strana a když přijde nečas, tak většinou od západu.

Přijdu do kanceláře a u mého psacího stolu se choulí kočka.
Sehnula jsem se k ní, ona začala úpěnlivě volat jako o pomoc. Nevěděla jsem co mám dělat, vzala ji do náruče a mluvila na ni. Přestala volat a začala děsně nahlas příst. Nevěděla jsem co s ní mám dělat, jestli je třeba nemocná, mám ji dovézt k veterináři?
Mohla přijít jedině přes balkon od dvou sousedů, těch jsem se chtěla jít zeptat čí je. Ale v tom někdo zvonil a přišla majitelka si ji vyzvednout - u souseda mezi ní a mnou nikdo doma nebyl a u mne to na balkoně dál nešlo. Jak ji kočka uslyšela, začala strašně nahlas jakoby hrůzou křičet. Majitelka mi ji pod částečně italskými nadávkami vyrvala a řekla že si to s "ním" doma vyřídí tak, že bude koukat. Pro mne to byl otřes, bylo mi chudáčka líto. Sdělila mi, že to je kocour a jmenuje se Pascha.
Dál to bylo tak, že její kluk nechával otevřené balkonové dveře a tak jsem měla často kočičí návštěvu. To co následovalo byl pro Paschu i pro mne horor - Pascha to "zvěčnil" ve svých deníčkách.

Příchod Belami byla osudem řízená náhoda a vzhledem k jeho zvláštnostem i další smysl mého života - musíme konečně sesmolit jeho historii.

gwen

13. srpna 2016 18:07

Hanko, cizí paní....o)))

Annie, taky se mi několikrát stalo, že se mi změnil život, pohled na něj. Většinou to bylo chováním druhých lidí, kteří mi ukázali - dobrou, ale i tu špatnou cestu.
Někdy si zavřu oči a řikám si, co kdyby...kdybych něco udělala jinak. Jediný, co bych nikdy nezměnila a nechtěla bych to jinak - říkám, že mám nejlepšího kluka na světě, kterýho bezmezně miluji. Myslím, že on je můj smysl života.

Annie626

13. srpna 2016 13:03

Evelinas, my je máme všechny testované na FIP, FIV a FELV. V Srdcem pro kočky testují na smrtelné nemoci, ostatní jsme nechali otestovat my. Virózu jsme tedy v bytě mněli jenom jednou a to když ji přinesla Bublinka z útulku. Jinak karantény v útulku.

Annie626

13. srpna 2016 12:37

Tak tak. U takovýhle dlouhodobých případů se tomu stejně nedá zabránit. Stalo by se to tak jako tak, takže si nic nevyčítejte.

evelinas

13. srpna 2016 11:06

Vieri nič si nevyčítajte,vonkajšie mačky vychované mamou na myčiach,vždy dajú prednost čerstvej koristi.Náš Kasperko si napriek plným miskám vždy ulovil myš a zjedol aj ked mu ju doniesol Aladarko.Jeho bráška Bambi susedov kocúr,ktorý mal u nás plné misky na to doplatil životom.Nik z našich myš nezje,lebo prišli maličký a nik ich to nenaučil ,čo som rada.Ano,okamihy vedia zmenit život.Ja na náhody neverím.Osud mám kladie do cesty dobré aj zlé ,aby nás posúval dalej.Mne zmenila život návšteva u tety na dedine s tátou tri týždne pred jeho smrtou.Sedeli sme v altánku v upravenej záhrade ,ked táte rekl ,,To je celkem jíná kvalita života.Ešte v tom roku sme s manželom kúpili pozemok a spriadali plány na dom.Prianie sa mám vyplnilo o 7 rokov a postupne sa máš dom začal zaplňat chlpáčmi,ktorý si nás našli a obohacujú nám život.Anie,krásny članok,obdivujem vašu odvahu a láskavé srdce dat domov tolkým mačičkám s útulku a nebát sa,aby sa ostatní nenakazili.Viem,čo to obnáša ,karanténa,preliečenie,no spokojné a zdravé zviera stojí za to.

viera

13. srpna 2016 10:02

Anka,mate pravdu..ide z toho hrôza..čo keby..Mafiu ani Murka nečakal zrejme zly osud ani keby som si ich nevzala ja,ale Sisa mohla zomrieť hned na druhý deň po dalšej bitke od debila čo ju vlastnil..možno keby som bola kopcom plnila misky byvalemu Murkovi,tak by nezožral otraveneho hlodavca..keby keby keby..a dufam ,že nejake blbe auto,či zly sused zasa niečo nezniči..radšej nevedieť :(

HaniK

13. srpna 2016 7:37

Několikrát a to velmi zásadně. :-) Když vynechám starou historii, tak když jsem omylem najela na stránky mé budoucí vysoké školy, když jsem přišla o pár minut dřív zamluveneho kocoura a zbyl tam už jen oholený Plama.
Když do obchodu, kam jsem chodila, nastoupil nový sekuriťák.
Když mě manžel kvůli tomu sekuriťákovi po zásluze vykopl z bytu.
A následně v jednom zlomku sekundy jsem objevila, kdo je můj přítel a kdo ne.
A taky když mi jednoho dne napsala cizí paní, jestli bych neměla chuť psát o smečce na kočičí web. :-)))

Celý můj život je neustálé střídání nahoře a dole a jsem fakt ráda, ze pokaždé jsem se mohla vybrečet smutkem i štěstím do nějakého hebkého kožíšku. :-)

Karla z Končin

13. srpna 2016 7:35

Moc pěkné povídání. Buďme šťastní za ty šťastné náhody.