Ahoj kočkomilci,
tak už týden máme maximální polní podmínky. Zrovna toto povídání píšu na pekelně starém noťasu, ke kterému mě pro tuto chvíli pustil muž. My, závisláci na moderní době, totiž teď s jedním přehřátým počítačem trpíme.
Jsme z toho vykulení všichni, ale největší krize nastala ve chvíli, kdy jsme začali balit věci do krabic. Vlastně ne, stačilo, abychom krabice přinesli. V té chvíli se na nás upřelo docela dost nechápavých očí. Člověk by řekl, že budou na přesuny už zvyklí, ale ono ne.
Ze začátku to vypadalo pro ně dobře. Nejoblíbenější činností byl slalom mezi krabicemi a skok do nich. Následné vylézání a prokousávání taky stálo za to. Sazinku jsme do jedné krabice v dobré víře položili. Akorát jsme zapomněli, že Sazinka to neumí ven. Takže než jsme na to přišli, byla tam chvíli uvězněná. Ovšem ani nikdo z koček na to neupozornil a i Ebbyna zůstala k této situaci lhostejná. Tak kdo to měl poznat.
Pak ale začalo balení. Když jsem naplnila první krabici, Pláma zalezl na skříň a odmítl se hnout. I Sazinka zaznamenala změnu. Najednou do krabice sama skočila a taky díky náplni zvládla sama vyskočit. Vločka byla se situací spokojená tak nějak asi obecně a s otevřenou náručí přijímala všechny přesuny krabic.
Pokud přemýšlíte, co na to všechno říkal Flekouš, tak vás asi zklamu. Bylo mu to jedno. Buďto prostě netušil, co se to chystá, nebo zapůsobila jeho flegmatická povaha. Krabice se mu sice moc líbily taky, ale žádné vykulené oko jsem na něm nezaznamenala.
Největší „problém“ byl s Plámou. Pláma prostě nesnáší změny. Nad každým zvukem maximálně vyvaluje oči, až se hrozím, že na nás přiletí někdo z ufologů. V předvečer stěhování věcí, když jsme všechno dali na jednu hromadu, si Pláma před krabice sedl a nešťastně na mě koukal.
Ostatní kočky z té hory měly velké haló, někteří jedinci na ni měli i vlastní názor. My si ale říkali, co se asi stane, až tady ty věci naopak nebudou, poznají to?
Když se krabice vynosily ven a kočičáky jsme pustili z místnosti, kde byly zavření, tak nastal zmatek. Největší ohlas zaznamenalo místo, kde bylo škrabadlo. Kdyby pohled Vločky zabíjel, jsem na místě mrtvá. Problém nastal i s odneseným stolem. Několikrát jsem viděla držkopád, když někdo (Flekouš a Sazina) prostě šlápli do prázdna. Nějak se zapomněli podívat, jestli je pod nimi nějaká plocha. Nebyla.
I já jsem odnesla změny. V nastalém chaosu jsou všichni více lekaví a já jsem doškrábaná tak, jak jsem pěkných pár let nebyla. V těchto dnech je risk někoho chovat... Asi daň za to škrabadlo.
A tak nám zbývá přežít v polních podmínkách ještě týden (kočky a já týden, muž o den víc) a nastane zvykání na nové věci. Doufám, že to půjde dobře!
Tak zatím ahoj a držte nám palce.
Příští týden o tom, jak se Saze oholila.
Tagy ?
HaniK a smečkaSdílejte! | O sdílení
Ahoj kočkomilci, určitě si teď říkáte, zvlášť ženy, že titulek nesedí ...
Ahoj kočkomilci, jak jsem slibovala, tak dnes tu máte docela ...
Ahoj kočkomilci, dnešní článek se ani nemůže jmenovat jinak ...
Tyto stránky používají soubory cookies, abychom vám usnadnili a zpříjemnili jejich procházení. Rozumím
Jak cookies používáme?