Za prísnou maskou sa skrýva veľké srdce

Andorea

8. května 2017 8:45

Kočka Stochovská: Slovenské televizní pondělky taky pamatuji. Vždy jsem se na ně těšila. A ten konec hymny mi taky chybí.

Kočka Stochovská

4. května 2017 13:04

Hej :). Když zpívám ( to je tedy odvážné) českou hymnu, tak tam stejně dodám slovenskou část Nad Tatrou ......

viera

4. května 2017 12:44

Kočka ,my si vždy radi pozrieme vaše česke filmy na českych staniciach..hlavne tie staršie,bola to super kvalita aj naše aj vaše a aspoň sme si viac rozumeli..ale teraz vítam to ,že na MK sa da pokecať aj s čechmi aj zo slovakmi :) a hlavne že nam rozumeju naše mačky :)

Kočka Stochovská

4. května 2017 12:35

To je dobře, že se kocourek zlepšil.
Mě je také lépe i díky paní Andree. Jinak si při čtení MK opakuji slovenštinu. To víte, chybí nám pondělní programy v televizi. Pro mladší ročníky v pondělí se vysílaly slovenské hry :). A byly moc pěkné.

gwen

4. května 2017 11:58

.-o))
Díky holky a tak to tedy mám radost!.-o))

Andrea Klegová

4. května 2017 11:22

Híííí! - máš medzeru v slovenčine :-)

viera

4. května 2017 11:21

Marti,pozviechal znamena ,že oživol ,dáva sa do poriadku..skratka ,že prospieva

gwen

4. května 2017 11:16

Pozviechal = počůral nebo rozpapal?.o))

Andrea Klegová

4. května 2017 11:11

Tak dnes nová informácia a veľmi dobrá :-)
Kocúrik sa úžasne pozviechal, samozrejme, na diéte ostane aj on. Ale sú šťastní, lebo sa už správa úplne normálne a hlavne, výsledky krvi sú OK!

Filip

7. dubna 2017 10:05

Já myslím, že odstup v práci by měl být vždycky. Řešení pracovních věcí je potom snazší pro všechny strany. Je ale super, když někdo dokáže vycítit, kdy ten odstup narušit, jak psala Andrea a vlastně pak i Andorea :o)

Reda

7. dubna 2017 9:49

Snad se kocourkův zdravotní stav zlepší.

katyp50

7. dubna 2017 8:01

Týýýjo, tak to je šéf, který si váží dobrých zaměstnanců! Takových by mělo být víc.

gwen

7. dubna 2017 7:06

Andorea - To je náhodou super, co udělal.

Člověk je někdy fakt překvapený, co lidi udělají a co bych do nich člověk neřekl.

Andorea

6. dubna 2017 21:06

Můj šéf pro mé kočky nemá slušného slova, ale když jsem před rokem brečela ráno do telefonu, že si musím vzít nečekaně dovolenou, protože se nutně nějak musím dostat na vzdálenou veterinu, tak bez řečí do deseti minut stál s autem před domem a pak trpělivě čekal, až bude kočka ošetřena a dokape kapačka. Šéfové dovedou překvapit. =o)

Andrea Klegová

6. dubna 2017 17:08

Karla, neovplyvni to pracu. Kazdopadne, mam s nou dobry vztah, lebo som s nou v styku casto. Vyzaduje si to moja praca. Mozem povedat, ze sa snazi pocuvat a riesit spravodlivo a vzdy si vypocuje nazory, hoci sa lisia. Myslim, ze sa nam stalo dobre, ze prave ona je nasa sefka. Mala som ju rada uz pred tymto. Teraz ale v mojich ociach stupla v uplne inom smere

Karla z Končin

6. dubna 2017 16:46

Moc pěkné povídání :-) Asi nějaký odstup s nadřízeným by měl být, však Andrea nám pak určitě napíše, jestli to práci nějak ovlivnilo.

Kočka Stochovská

6. dubna 2017 13:45

Myslím, že lidé dokáží překvapit. Já jsem městské dítě, zvíře byl můj sen. Rodiče mi maximálně dovolili rybičky, abych zjistila, kolik práce, je mít živou bytost na starosti.
Život šel dál a před několika lety mi do cesty přihrál dvě kočičky, matku s dcerou. V současné době máme tu mladší :).
Jak mnozí víte, bojujeme již 3 neděle se selhávajícími ledvinami u této kočičky (17 let). Zatím úspěšně a doufám, že ještě několik let nás bude oblažovat svými kousky. Naštěstí jsem v době, kdy začala být nemocná, navštěvovala MK a našla jsem Váš článek.

Andrea Klegová

6. dubna 2017 12:31

S týmto súhlasím. U nás boli zvieratá a hlavne mačky, odjakživa. Moja dcéra sa tiež narodila "medzi" mačky. Keď sme sa odsťahovali do bytu, mačky mi neskutočne chýbali a tak som bez nich dlho nevydržala. Moja Simona bola ale tá, ktorá si vydupkala založenie CHS. Hoci som vedela, že to budú výdavky navyše, nebola som proti, muža sme spracovali ľavou zadnou. Myslím, že ju to veľmi zavčasu naučilo mať za niekoho zodpovednosť a veru som ju nešetrila - chcela si, staraj sa aj ty. Ale, vždy lepšie, ako by sa mala flákať, piť, drogovať... A urobila by som to zasa.

Pája6

6. dubna 2017 12:27

Pracuji jako sociální pracovnice a chodím do rodin. Vždycky jsem moc ráda, když jsou v rodině zvířata, je jedno,jestli pes nebo kočka, každý to máme jinak. Pro dítě je to dar, vyrůstat společně se zvířetem, pomáhat se starat, pomazlit se s partakem ☺. Když je dítě zlé na zvířátko, něco se děje a je potřeba to řešit. Naopak, věřím tomu, že z dítěte, které má rádo zvířátka, většinou vyroste dobrý člověk. Ale netvrdím, že dítě bez zvířete nebude dobrý dospělák, jen to ti ze zvířecích rodin mají líp proslapnute, často jsou to už zviratkomilove na celý život.

evelinas

6. dubna 2017 12:23

Držím prsty aby sa kocúrikovi polepšilo.Keby som o liečbe ladvín vedel ato,čo viem dnes,neprišla by som o svojho prvého,ale bojovala by som ovela viac.Neprišiel mi nikdo taký ako vy do cesty a bola som presvedčená ,že to je koniec.Vaša šéfka mala štastie a aj ked sa to nepodarí,bude vediet ,že urobila maximum.

gwen

6. dubna 2017 11:47

Já jsem ráda, že jsem ve firmě, kde lidé jsou z okolních vesnic. Jen moje kolegyně je ze stejného města a ještě původem odjinud. Takhle mi to hrozně vyhovuje. Ona by asi měla být oddělená práce od soukromí. Pak se to všechno řeší na stejný úrovni a ne, jeden zná druhýho nebo dokonce příbuzenský vztahy. To je úplně nejhorší.

katyp50

6. dubna 2017 11:46

Ano, šéfové by měli mít odstup a když nemají a jsou s podřízenými v přátelském vztahu dopadnou jako já, tudíž špatně. Poučila jsem se, bohužel pozdě.
Ale srdce mají někdy stejně vřelé, jako ostatní. A lásku ke svým čtyřnožcům. Už jen to, že je vůbec mají svědčí o tom, že jsou to normální lidé a když se ještě dobře starají tak to už vůbec je ta nejlepší kombinace.

Andrea Klegová

6. dubna 2017 11:11

Presne, Filip, hoci som vedela, že zlý človek ona určite nie je, ale úplne ma vzalo, že mala slzy v očiach a nehanbila sa za ne.
Ona ani netušila, že máme rovnaký problém s Minettou, ale doslova sa jej zlepšila nálada, keď som jej rozprávala o tom, z akých problémov sme ju "dostali".
Prekvapilo ma rovnako aj to, že ona, vždy tip top nahodená, upravená, bola ochotná tolerovať aj pocikávanie sa do perín a poslušne prať.
A, čo sa nás a nášho úspechu týka, nemohla by som vzdať boj o kohokoľvek, ak je tam hoci len malá nádej, nech to stojí, čo to stojí. Ak je to v mojich silách, vždy skúsim, čo sa dá.

Maud

6. dubna 2017 9:48

A navíc je to návod, člověk nikdy neví, a vy to už máte osvědčené.

Filip

6. dubna 2017 9:45

Myslím, že v práci je třeba mít odstup, zvlášť, pokud se jedná o manažerku. Takže není vidět jiná, osobní stránka, většinou. A člověk ji pak ani nečeká.

Andreo, ale je tady zase vidět, že s Minettou jste dokázala něco úžasného, něco, co by většina lidí vzdala a možná vzdává. Inspirující!

Maud

6. dubna 2017 9:30

A já znám člověka, který se tváří, jak kočky miluje, a přitom je nesnáší... a nechci s ním nic mít.

Andrea Klegová

6. dubna 2017 9:18

Tu síce nesúhlasím tak úplne, ale verím, že v drvivej väčšine prípadov je to tak. Osobne poznám človeka, ktorý má mačky rád, k ľuďom sa však správa ako nadradená rasa x-(

Maud

6. dubna 2017 9:09

Kdo má nepředstíraně rád kočky nemůže být úplně špatný člověk. Akorát to není vždycky hned poznat. :-)