Zaregistrovat se   Přitlapkovat se
Přitlapkujte se tady:

Jméno:   Heslo:    

Pokud ještě nemáte svůj modrokocouří účet, zaregistrujte se! Registrací souhlasíte s podmínkami používání.
Zapomněli jste heslo?
Vyhledávání

Nahrává se...

Doma je prima šrumec, chodím s mamkou k potoku, zmastil sem si kožich olejem, naše sousedka se mě bojí, pár řádek o dětech, utekl jsem okénkem z půdy, ale zase se na to přišlo, Hanka mrouskala a tak voněla, no a já nesměl, ve tmě létají divná světýlka

Datum7. července 2005  |  AutorVěra Ľuptáková  |  Zobrazení celkem/dnes2 869x / 1x

Tak vám řeknu, doma je pěkný šrumec. Koťata už jsou pěkná, hodně baští a opravdu vyrostla. Byl jsem se na ně už párkrát kouknout, mami mě vždycky vezme na rameno, to proto, aby mě nezmlátila Hanka, no a já na ně koukám, jak poskakují, dělají na mě naježené hřbety a musím se tomu usmívat, protože jsou celí po mě. A říkala mami, že prý musí každé ráno vstát kolem 4. Mrňata prý vždycky přiklušou do ložnice, dupou jako stádo koníků, naskáčou do postele a pořádají honičku. Tak je odnese, nakrmí, uklidí záchodky a oni pak spí až do šesti. A nejlepší je to o víkendu, to rajtují po tátovi, koušou ho, tahají za palce u nohy a předhánějí se, kdo má větší sílu. Někdy se tak ulítají, že potom kliďánko na páníčkách usnou. No jo, děti, nemají žádnou výdrž. Koukal jsem se na ně i oknem, ležely na parapetu jako housky na pultě. A zase musí mami hlídat mističky s jídlem, protože naše stará zlodějka Agina je opět ve střehu. Jak se nikdo nedívá, vymlaskne koťatům masíčko a ještě se hloupě olizuje, aby každý viděl, že to zase ukradla. Pořád slyším, jak na ní mami křičí. Že si nedá pokoj, taková stará fena, vždyť už jí je 13 let, a pořád musí ujídat a krást jídlo! Fuj, styděl bych se! Jako kdyby jí naši nedávali dostatečně najíst a ještě i různé ňamky.

Je teď velké horko a tak chodíme s mamkou k potoku koupat psice. Já tedy do vody nelezu, to ne, ale sedím na mostě a koukám se na ně, jak plavou. Potom ale vylezou a otřepou se, no a voda lítá všude kolem, tak jsme mokří všichni. A mokrý jsem byl až na kůži ten den, co jsem si olejem namaloval na záda opravdu krásné mramorování. Vůbec nevím, proč se mami tak zhrozila, popadla mě a šupla mě do sprchy? Já chtěl udělat radost tátovi, protože se mu líbí ty kočky s kresbou! A prý ty čuníku a kožich mi vydrhla, celou koupelnu jsem jí pocákal, protože jsem ze sprchy 2x utekl, já byl mokrý, mami mokrá, ze zdí teklo, podlaha jako rybník, a stejně mi na zádech 2 skvrny zůstaly, na ty byl i šampon krátký! Potom mě venku na větříku sušila a já se rozzlobeně rozhlížel. Takovou práci si jeden dá a pak to takhle dopadne! Ale pravda je, že se mi alespoň pročistil kožich, v tom vedru by se jeden i upekl. Byla ze mě pěkná hromádka chlupů. A koukal jsem, že je na dvorku sbírají ptáci a nosí si je do hnízda. To je ale drzost! Já je chytám, třeba zrovna minulý týden jsem ulovil vrabce, no a oni mi kradou chlupy! To je svět!? Jo a zjistil jsem, že se mě bojí naše sousedka. Chodí k nám na drby s naší mami a vždycky říká, že si mě chce pohladit, tak mě mami musí držet obráceně k sousedce ocáskem, protože se bojí, že jí kousnu. No nevím, proč bych to dělal, ale zase když si to myslí, tak je to prima, protože platím za toho nejhroznějšího kocoura v okolí. Pozor, tam mají kocoura a on je hlídací. Mami slíbila, že mi udělá na vrátka cedulku, že jsem nebezpečný hlídač. Tak už se těším.

Děti se snaží, jen co je pravda. Pořád běhají, jí a spí. Tedy taky se perou, to skoro pořád, někdy i s Hankou, ale ta je při tom vychovává, učí je ty správné chvaty, ty, které používá na mě. Napoleon je pěkný vykuk, protože jak nejsem doma, zaujal si nejvyšší místo, pořád běhá za maminkou, volá na ní tenkým hláskem a ona neodolá a neustále ho chová. Taky je jí pořád v patách, dokonce jsem viděl, že ráno chodí vyprovodit tátu, když odjíždí, a tulí se mami ve svetru. No, to jsem tedy dopadl. Už není v domě místečko, kde by nebylo kotě a není doma místo pro mě, zlatého kluka Jaffouška... Když jdu domů, protože mami řekla, že bych zvlčel, kdybych tam nechodil, občas některé dítě potkám. Třeba zrovna včera se ke mě přihnal ten malý šibal Napoleon. Lehl si na podlahu, opičil se po mě, dokonce se i odvážil připlížit se. Tak jsem ho chvíli pozoroval, potom jsem ho očichal a potom jsem ho pro jistotu plácl, aby věděl. Jenže on zapískl a už tam byla. Přihnala se jako vítr. Mami rychle zasahovala, protože už bylo namále, zase bych dostal. Ta Hanka je ale, přitom minulý týden, to mě pořád vyvolávala, když se jí zachtělo znovu dělat děti, to bych jí byl dobrý! A pak jestli je na tom světě nějaká spravedlnost? A představte si, jak trpím, když nemůžu k mami do postele. Už si ani nepamatuju, jaké to bylo, když jsem tam naposledy byl. Teď se tam rozvalují prckové. A mami pořád běhá s foťákem a potom se usmívá, jak pěkně spinkají. Jako kdybych já pěkně nespinkal? Jo to hrůza, být otcem, fakt. A jídlo mi dávají do dílny, o šunce si nechávám jen zdát! A jak je to horko, tak jsem zjistil, že je otevřené malé okno na půdě. Jeden den jsem tam stál a volal na mami. Fungovalo to, běžela mi otevřít dveře. Tak druhý den už jsem nevolal, rovnou jsem tím okénkem utekl. Protáhl jsem se, bylo to otevřené na větračku, stoupl si na parapet, přední tlapky na lampu, která je pod oknem, hup, skok na stůl na verandě a bylo to. Sice spadla taková veliká svíčka, pak taky sklenička s pitím, které polilo zeď, kožichem jsem ohobloval stěnu, takže na stole bylo pískoviště, ale sám na sebe jsem byl pyšný. Horší bylo, když mami ráno otevřela dveře a já se k ní hnal z parčíku, ta panečku koukala. A hned jako detektiv zkoumala, kde jsem se tam vzal. Bylo jí to hned jasné a odpoledne už bylo okno zavřené. Ach jo!

A ta naše Hanka. Představte si, že miminům bylo 5 týdnů a ona začala zase mrouskat. První dny to vypadalo spíš jako že hlídá, ale potom se to rozběhlo a to byl řev. Pořád mě hledala. Když jsme se náhodou potkali na procházce po dvorku, byl jsem celý zmatený, protože tak krásně voněla a já k ní nesměl! Chodila jako bílá paní po domě a skřehotala. Mami jí musela i chytit a položit na podlahu, aby zůstala chvíli ležet a nakrmila děti. Ona ty velké děti prostě nechce. Jí nejvíc těší ta mrňata, která jen leží v košíku a nikam nelezou, neběhají, jen tiše vrní a pijí mlíčko. Tohle stádečko raubířů jí asi leze na nervy, proto se rozhodla, že si pořídí jiné. Malé a hodné! Ale to rozhodně nedopustí maminka, protože co potom s těmi mrňaty? Je asi špatné období, ještě máme nezadané 3 kočičky a zatím se nikdo neozývá. Možná je to tím, že začínají prázdniny, protože lidičky a děti odjíždějí někam k moři nebo do hor. Ale naše holčičky jsou tak krásné, tak by dělali radost, jen aby se nějací hodní lidé našli. Kdyby náhodou, dejte prosím všem svým známým vědět, jinak budu muset pořád bydlet v dílně a na půdě a já bych tak rád zase domů! A jak mě ta Hanička provokovala, tak k nám, považte, přijela jedna známá a přivezla divnou přepravku. "Ha, nevěsta!" řekl jsem si a vyrazil. Ale místo nevěsty byl v přepravce borůvkový koláč. To jsem se ale zklamal! Tak jsem se radoval a on koláč. Všichni se tomu smáli a mami mě potom ale chovala, aby mi to nebylo tolik líto. Ale potěšila mě jiná věc, když je venku tma, létají tam takové divné mouchy a svítí jim záda. Honil jsem se s nima, ale jsou rychlejší. A dokonce rozzuřily i naše perličky. Ony spí na plotě a ty mouchy je obletovaly a perličky křičely, až se to rozléhalo nocí. Táta na ně musel jít a zahnat je do boudy. Chacha, bojí se svatojánků! Vždyť je léto, přeci. Všude je plno letních obyvatel světa, ne?

Tak si to léto užívejte, kamarádi, řekněte vašim lidem, ať vás vezmou trochu ven, sluníčko v kožichu je moc prima. A já se zase brzy ozvu, je období zážitků, tak je musíme prožívat naplno.

Váš Jaffa
Obsah se nahrává...


Sdílejte!  |  O sdílení
Sdílet přes e-mail Sdílet na Facebooku Odeslat pomocí Facebook Messengeru Sdílet na Twitteru Sdílet na Google+





Zatím bez komentáře

Pro přidání komentáře se prosím přitlapkujte.

Zatím není přitlapkován žádný komentář.

Reklama

Má Váš kočičák už svou stránku ve Zlaté knize?

Víte, že svému kočičákovi tady můžete vytvořit osobní stránku? Víte, že pak může mít své vlastní kočkoalbum, deníček a další?

Registrujte se!

Registrace není povinná, ale umožní Vám využívat všechny funkce, které Modrý kocouř.cz nabízí - jednoduché vkládání fotek, komentování nebo komunikace s ostatními Kocouřáky.

Reklama

Modrý kocouř.cz (c) 2024

Všechna práva vyhrazena.
O stránkách
Ochrana osobních údajů
Politika využití cookies
Modrokocouří blog
Novinky
Nápověda
Reklama
Kontakt

Archivováno Národní knihovnou ČR
Facebook Twitter Google Plus Instagram YouTube

Tyto stránky používají soubory cookies, abychom vám usnadnili a zpříjemnili jejich procházení. Rozumím
Jak cookies používáme?

Top