Filip, obránce z roku 1968
3. října 2005 |
Karla |
4 332x / 1x
Ahoj, opět se hlásí Maxík. Maminka mi vyprávěla tentokrát o kocourkovi jménem Filip. Vypadal přibližně jako Rubyška, princeznička a v domečku na předměstí žil koncem 60. let. Byl to kocouř hrdina, na něho maminka často vzpomíná. Nejvíc snad na dobu, kdy v lednu 1969 probíhalo mistrovství světa v hokeji a Češi (vlastně Čechoslováci) tehdy porazili SSSR. Patrně nikdo neví, že tomuto vítězství napomohl právě Filip. Seděl totiž na obrazovce a pacičkami proháněl nepřítele co nejdále od branky. Bohužel v době, kdy jsme pak hráli rozhodující zápas se Švédy, sledovali jsme toto utkání u sousedů a tak se Filip do hry vložit nemohl. Škoda, šlo nám tehdy o zlato. Ale rozhodující byl stejně ten jeden jediný zápas.
Záhadou je také to, jak dokázal Filip krást škvarky ze škvařícího se sádla. Vždycky obdivuhodnou rychlostí sekl drápkem a z kastrolu vytáhl škvarek. Patrně měl azbestové tlapky. Nikdy však maminka nepochopila, jak tento kocouř dokázal vytáhnou zpod pokličky vařící se dvě králičí hlavy. Obě si je odnesl z kuchyně na schody a tam je baštil. Byl to lovec přímo super a tak není divu, že když ve škole dostala maminka úkol, aby popsala nějakou živou bytost, psala právě o Filipovi. A protože v těchto dnes u nás doma probíhá velká „debordelizace“, podařilo se mamince tuto školní úlohu najít. Počtěte si se mnou:
Žije s námi Filip,
přítel i pomocník. Je přítulný a milý. Je hravý, ale i odvážný a nebojácný. Nehledí na množství svých i našich nepřátel, ale systematicky je jednoho po druhém rdousí. Jejich mrtvoly mu částečně slouží za potravu, ale není kanibal. Zbylé mrtvoly skládá u našich dveří.
Je pruhovaně maskovaný, ve tmě nebo ve zlosti mu svítí oči. Šplhá i po výškách. Rozhlíží se se střechy jako by hlídal hrad. Zaškube svými vousy a už je připraven k obraně i útoku. Filip je náš kocour. Dnes lituji, že není českým lvem.
(Pokud vám toto vyprávění něco připomíná, tak se nemýlíte. Podobným způsobem se snažila maminka popsat mne v soutěži Hledá se superkočka. Ale k Filipovi mám daleko. Já už totiž nemusím být obránce. Jsem kocouř pro radost a pohodu.)
| O sdílení
Zatím není přitlapkován žádný komentář.
Reklama
Má Váš kočičák už svou stránku ve Zlaté knize?
Víte, že svému kočičákovi tady můžete vytvořit
osobní stránku? Víte, že pak může mít své vlastní kočkoalbum, deníček a další?
Registrace není povinná, ale umožní Vám využívat všechny funkce, které Modrý kocouř.cz nabízí - jednoduché vkládání fotek, komentování nebo komunikace s ostatními Kocouřáky.