Zaregistrovat se   Přitlapkovat se
Přitlapkujte se tady:

Jméno:   Heslo:    

Pokud ještě nemáte svůj modrokocouří účet, zaregistrujte se! Registrací souhlasíte s podmínkami používání.
Zapomněli jste heslo?
Vyhledávání

Nahrává se...

Do Ameriky jezdí parníky I

Datum10. října 2005  |  AutorKarla  |  Zobrazení celkem/dnes6 269x / 1x

Dovolte, abych se představil. Jsem Šestiprsťák mainský. Je to divné jméno. Stejně divné jako to stvoření, které mi ho dalo. A jestli mám opravdu šest prstů, o tom se můžete jen dohadovat. Já jsem své tlapice nepředvedl.



Black Cat Ale začnu hezky od začátku. Uprostřed léta sem, do naší osady, vtrhlo nějaké divné dvounohé stvoření, které nás, kocouře, nenechalo na pokoji. Nikdo jsme mu nerozuměli a stále nás to lovilo. Tedy, jedna moje kámoška, dostala jméno Black cat, začala loudit u domku s novými nájemníky. Tady ale platí zákon, že ten, který dá zvířeti mističku a krmení, tak ten je za to zvíře odpovědný. Black cat se tedy do domku nastěhovala. Asi se měla dobře, protože se tam neustále vracela. Ale těsně před příjezdem té Podivínky označkoval BC skunk, a tak měla na pár dnů přístup do domu zakázán. Jenže pak se něco dělo. Cítil jsem přípravy ve vzduchu. BC vykoupali ve voňavém šamponu, trochu to pomohlo. No a pak přijela ta Podivínka. Všichni se točili kolem ní a ona kolem mne a (patrně mého) syna. Já jsem kocouř krásný. Rezatý, s velikým čumákem, a mám štětinky na špičce uší. Zaslechl jsem něco jako lynx. Nemám totiž ocas a tak snad tu šelmu připomínám. Jó, být rysem, to by se mi líbilo. Tak jsem se také podle toho choval. Když mě podivínka hladila, chvilku jsem se nechal, ale pak sek! Přímo do ruky a ještě k tomu rafanec. Po ránu jsem přicházel za dveře a loudil jsem. Podivínka mě krmila z ruky. No tak jsem tedy baštil, ale závěrem, místo poděkování, další sek a rafanec. Podivínka si troufala stále víc a víc. Snažila se mi přepočítat prsty. Mám totiž dost silné tlapy. To jsem ale nedovolil. Ruka opět ucukla s dalším drápance a kousancem. Skončilo to tím, že mi na hřbetě přistál pantofel. Tak jsem se na pár dnů uklidnil a nekousal jsem. Jen jsem vylízal dlaň a způsobně jsem odešel.


2. díl: Humří hody

Obsah se nahrává...


Sdílejte!  |  O sdílení
Sdílet přes e-mail Sdílet na Facebooku Odeslat pomocí Facebook Messengeru Sdílet na Twitteru Sdílet na Google+





Zatím bez komentáře

Pro přidání komentáře se prosím přitlapkujte.

Zatím není přitlapkován žádný komentář.

Reklama

Má Váš kočičák už svou stránku ve Zlaté knize?

Víte, že svému kočičákovi tady můžete vytvořit osobní stránku? Víte, že pak může mít své vlastní kočkoalbum, deníček a další?

Registrujte se!

Registrace není povinná, ale umožní Vám využívat všechny funkce, které Modrý kocouř.cz nabízí - jednoduché vkládání fotek, komentování nebo komunikace s ostatními Kocouřáky.

Reklama

Modrý kocouř.cz (c) 2024

Všechna práva vyhrazena.
O stránkách
Ochrana osobních údajů
Politika využití cookies
Modrokocouří blog
Novinky
Nápověda
Reklama
Kontakt

Archivováno Národní knihovnou ČR
Facebook Twitter Google Plus Instagram YouTube

Tyto stránky používají soubory cookies, abychom vám usnadnili a zpříjemnili jejich procházení. Rozumím
Jak cookies používáme?

Top