Zaregistrovat se   Přitlapkovat se
Přitlapkujte se tady:

Jméno:   Heslo:    

Pokud ještě nemáte svůj modrokocouří účet, zaregistrujte se! Registrací souhlasíte s podmínkami používání.
Zapomněli jste heslo?
Vyhledávání

Nahrává se...

Jak se ze mě stal tatínek, radosti s koťátky a starosti s Beatkou, Beatčina druhá velká výstava a jedno setkání, co se přihodilo v Praze a co v Robčicích, už se musíme víc koukat pod nohy, mrňata jsou všude

Datum2. května 2006  |  AutorVěra Ľuptáková  |  Zobrazení celkem/dnes4 342x / 3x

Hned v úvodu se vám chci omluvit, že jsem se dost dlouho neozval, ale to víte. Chybí čas. Začalo jaro, mami chodí do práce, byly velikonoce, ale hlavně, je nás doma zase o pět víc!

V minulém kočkoději jsem vám psal, že se u nás co nevidět objeví mimina. A taky se to stalo. Mami jela brzy ráno pryč, a když odjížděla, říkala Haničce, ať na ní čeká. A Hanička čekala. Ležela si klidně celý den, jen se napila, zase si lehla a čekala. No a když se mami vrátila, Hanička se nechala učesat a pomasírovat, potom běžela do ložnice pod postel a tam během 2,5 hodiny přivedla na svět 5 krásných velikých koťátek. Červených a celých tečkovaných. Tak, jak to umí jen moje Hanička! A jsou to už od narození malinkatí obři, vždyť Oriannka vážila po porodu 120 gramů a Ozzy dokonce 125 gramů. Vyčerpala se ta moje "manželka", to vám povím, ale hned, jak byly všechny děti na světě, hned, jak je s naší mami očistily a usušily, pustila se Hanka do krmení, drobotinka se přisála a považte, dnes když je jim 24 dní, váží už dva kluci víc než půl kila! Jo, budou celí JÁ!!!



Jsem na to náležitě hrdý, už jsem je směl i očichat, dokonce jsem na jedno kotě položil tlapu a několik jsem jich i olíznul. Chutnají po mlíčku. Jsou slaďoučcí.

S koťátky je doma jen radost. Začala už pochodovat po bytě, dnes ráno dokonce jedna nešika vlezla mamině Hance do mističky s mlíčkem, a ta jí musela celou olizovat. Nejprve bydlela rodinka v kukani, ale pro svojí velkou aktivitu byla přestěhována do krabice, ale i ta krabice už je jen přechodné bydliště, pod stolkem nebo postelí se spinká pohodlněji. Jen já mám smůlu, moc ke svým dětem nesmím, protože lidská mami zase našla moje kocouří psaníčko na čerstvě vyprané zácloně. Byl mazec, pádil jsem jako blesk, jen tak tak jsem vybíral zatáčky chodbou do prádelny. Tam jsem na mámu zasyčel a tak jsem si zase vykoledoval půdu. Ale mě to nevadí. Mám tam Beatku. Víte proč? Ona se ta hloupá kočička bojí miminek. Ona se bojí spíš Hanky, protože ta jí pořád fackuje, i když si myslím, že Beatka by dětičkám vůbec nic neudělala, ale Hanka je jako policie. Pořád ve střehu. No a jak se Beatka podívá na koťátka, která mají stejnou barvu jako Hanka, myslí si asi, že vyskočí a taky jí nabančí. Tak pořád bručí, vrčí, dělá kočičí hřbet, staví do pozoru ocásek, prostě je z nich celá nešťastná, tak jí mami dovolila, aby mohla být v dílně a na půdě. A tam se jí tedy líbí, to mi věřte. Běhá si tam, šplhá po trámech, schovává se do všelijakých skrýší, prostě dělá velkou kočku. A svědčí jí to, už není takové neohrabané odrostlé kotě, má svaly a sílu. Když na ní lezu a ona to nechce, normálně mi jednu dá! A pořádnou, až odskočím. Jo, moje kočičky nejsou žádné slečinky!



Bea byla minulou sobotu s mami na výstavě v Chodové Plané. Vůbec se jí nechtělo, chtěla spát, potom jít ven, potom se mnou běhat po půdě, ale mami jí strčila do přepravky a frčely. Výstava prý byla moc pěkná, Beatka byla dokonce i v nominaci na BIS, ale jak tam nechtěla být, tak se bála, třásla, hřály jí uši, mami musela mít u ní v kleci ruku a pořád jí utěšovat. Vyhrála 2 medaile, vyfotili si jí tam do kroniky, lidičky jí chválili, ale prostě neměla náladu. Má ale druhé ocenění CAC a brzy z ní bude šampión. Ale co se na té výstavě povedlo? Mami se potkala s Maxíkovou Karlou. To bylo prima. A domluvili se, že se navštíví, protože Max je jako Hanička, červená tečka, a paní Karla si moc přeje vidět mrňousky. Tak bude návštěva. Dám vědět.

A přijede k nám také návštěva z Prahy. Tam se vám toho tolik děje. Tak třeba Nancinka, která právě přijede na návštěvu, byla u pana doktora a už se nebude trápit mrouskáním. Ale je to šťastně za ní, brzy bude vesele běhat s kamarádkou Suzi po zahradě. V Praze se také narodilo 6 koťátek mé kamarádce Anabi. Dokonce 4 jsou krémová, po mě! A dostali jsem dobrou zprávu, že se náš první synáček Metrix uzdravil, měl nějaké problémy s bříškem, a dokonce dostal psího kamaráda. Štěňátko labradora! To bude panečku na Černém mostě veselo. Martička slíbila fotky, tak potom se pochlubíme. A co že se přihodilo v Robčicích? V Robčicích u Plzně bydlí naše dceruška Nina a ta prý nějak dobře předla a vrněla, její lidskou mami ty její kočičí vlny dobře naladily a paní Olinka bude brzy maminka! Tak takové kočičky se rodí v naší chalupě, kočičky a kocouři léčitelé! Vždyť si možná vzpomenete, jak Metrix léčil svojí Martičku, když byla po těžké operaci nohy. Jo, jo, to jsou moje děti. Jo, jo, to jsou prostě kočičky!

Dneska ráno jsem fakt zlobil. Přiznávám se bez mučení, šel jsem za trest do voliery. Teď vám koukám, po silnici něco klape. Jejda, celý jsem se naježil! Vykračovalo si tam ohromné zvíře, na zádech mu seděla nějaká slečna a kráčeli si spolu kolem našeho plotu. Mami pro mě přišla, protože prý viděla, jak se krčím, řekla mi, že to byl kůň, ale raději jsem chtěl jít domů. A tak jsem se přimluvil, aby si sedla a psala. Já jsem jí to samozřejmě diktoval, vždyť víte! Hlavu mám plnou zážitků, je jaro, všude je plno života, lítají ptáčci, na které se dá číhat, lezou moje děti, na které se klidně šlápne, když se nedíváte pod nohy. Jo, lidičkové u nás doma už musejí být ve střehu. To víte, šlápnout na koťátkovu tlapičku nebo ocásek, to by byla Hanička jako dračice. Včera večer, když krmila děti, šel se na ní podívat náš táta, hladil jí a ona ho trošinku kousala do ruky. Varovala: "Dej pozor, já vím, že jsi můj páník, ale jestli mi vezmeš koťátka, prostě tě kousnu!" Je vzorná máma. Jsem pyšný kocour!



Všechny vás zdraví a krásný květen přeje Jaffa a celá jeho rodina
Obsah se nahrává...


Sdílejte!  |  O sdílení
Sdílet přes e-mail Sdílet na Facebooku Odeslat pomocí Facebook Messengeru Sdílet na Twitteru Sdílet na Google+





1 komentář

Pro přidání komentáře se prosím přitlapkujte.

Věra Ľuptáková
KocouřákVěra Ľuptáková  Datum2. května 2006 15:35

Omlouvám se naší zlaté Nancince, že jí ze jména vypadlo písmenko! (chyba je opravena, pozn. red.) Nancy promiň, a až přijedeš, tak ti poškrábu za ouškem, snad mi to odpustíš?! :-) (na kastraci samozřejmě byla mazel Nancy, protože Nannka v Bratislavě se chystá založit chovatelskou stanici, tak to by asi po veterinárním zákroku skutečně nešlo :-) )

Výše uvedené názory a komentáře nevyjadřují stanovisko Modrého kocouře.cz. Modrý kocouř.cz si vyhrazuje právo příspěvky odporující dobrým mravům, v rozporu se zákony nebo obsahující reklamu smazat.

Reklama

Nejčtenější

1
RSS kanály (48x)
2
Kdy je možné odebrat kotě od kočky? A proč ... (40x)
3
Kočičí jména (32x)
4
Naléhavě hledáme dobrovolníka pro pomoc ... (23x)
5
Veterinární poradna: Do jaké teploty může být ... (21x)
6
Kočičí rekordy (19x)
7
Námořnické pověry o kočkách (19x)
8
Polydaktylie u koček (19x)
9
Britská krátkosrstá kočka (17x)

Má Váš kočičák už svou stránku ve Zlaté knize?

Víte, že svému kočičákovi tady můžete vytvořit osobní stránku? Víte, že pak může mít své vlastní kočkoalbum, deníček a další?

Registrujte se!

Registrace není povinná, ale umožní Vám využívat všechny funkce, které Modrý kocouř.cz nabízí - jednoduché vkládání fotek, komentování nebo komunikace s ostatními Kocouřáky.

Reklama

Modrý kocouř.cz (c) 2024

Všechna práva vyhrazena.
O stránkách
Ochrana osobních údajů
Politika využití cookies
Modrokocouří blog
Novinky
Nápověda
Reklama
Kontakt

Archivováno Národní knihovnou ČR
Facebook Twitter Google Plus Instagram YouTube

Tyto stránky používají soubory cookies, abychom vám usnadnili a zpříjemnili jejich procházení. Rozumím
Jak cookies používáme?

Top