Zaregistrovat se   Přitlapkovat se
Přitlapkujte se tady:

Jméno:   Heslo:    

Pokud ještě nemáte svůj modrokocouří účet, zaregistrujte se! Registrací souhlasíte s podmínkami používání.
Zapomněli jste heslo?
Vyhledávání

Nahrává se...

Jak náš zásadový koček učí správnému stravovacímu chování

Datum23. června 2003  |  AutorVěra Ľuptáková  |  Zobrazení celkem/dnes1 466x / 1x

Jsme taková normální zvířecí rodinka. Táta, máma, holka (20 let), dalmatinky Agina (10 let), Žofina (7 let) a britský krémový kocouří kluk Jaffa z Lužinek (9 měsíců).

Jaffa

Všichni bydlíme v domečku se zahradou, a když říkám všichni bydlíme, myslím to doslova, protože Agina spí s páníčky v posteli, Žofina na psím gaučíku v pokojíku a Jaffa – kde se mu zachce. Zvířata poslouchají lidi, lidi poslouchají zvířata a tak u stolu sedí lidi a vedle stolu psice a klasicky proti všem radám „holky“ baští mimo granulí – VŠE.

A po tomto dlouholetém soužití se k nám na vánoce měl nastěhovat ZÁSADOVÝ PAN ČIČÍK. „Je zvyklý na pestrou stravu“ řekla paní chovatelka, a skutečně, při návštěvě jsme viděli, že tamní kočičí osazenstvo nepohrdlo ničím, konzervy, suché, sýr, něco od mlíčka, vařené kuřecí... Znám dokonce i kočičky, které mají rády zeleninu nebo ovoce, znám dokonce i koťata, která pijí mlíčko z kočičí konzervy...Určili jsme preventivně místečko pro misku na papání a vodu v kuchyni u kamen. Připravili vše, co by takové tříměsíční kotě mohlo jíst. A potom přišel... Vařené kuře? FUJ, co to je? Škrábané hovězí? BRRR!!! Raději uteču. To bílé na talířku je co? Bleee, jaké že kočičí mlíčko? Kočičí mlíčko měla jenom moje maminka! Tuhle konzervu že jsem doma v Praze jedl? NENE! A tady v té mističce že je vodička, kterou mám pít? ANI ZA NIC! No ale chlapečku co budeš vlastně jíst? GRANULE! Ale tyhle jsou na mojí malou papulku moc velké i když je na krabičce strašně pěkné pruhované koťátko.

A nechtěl bys kousek krůtí šunky??? A chytil se, baštil jako otesánek, až se člověk divil, jak takový malý chlapeček dokáže spořádat 4 i 6 koleček šunky. Ale ne jen šunkou koček je živ, tak nějaké malé granule. Zvítězily Royalky. Tu a tam paničce pro radost sníme i pár jiných, ale zásadně jen hnědých, ne zelených nebo žlutých. A ty co okusíme a pak už nejíme nebo raději jen očicháme a pak nejíme dáváme známému, jeho kočičky totiž zásady nemají. A voda v té mističce by byla dávno vyschla. Pijeme z velké misky s „tetama“.

Tak to byl úvod a teď to učení? Někdy to ještě zkoušíme, ale už dopředu víme, že náš chlapeček má zásady, že je to tedy zbytečné.

Třeba u snídaně je Jaffa přítomen, sedí na barové židličce v kuchyni a dá si svojí denní dávku KUŘECÍ nebo KRŮTÍ šunky. Ještě nikdy ne salám byť kuřecí nebo dokonce šunku PRASEČÍ! A zbude-li byť jen jedno sousto nad plán, seskočí a odejde. Když se spolu potkáme u lednice a já mu chci šunku vnucovat jinde než na té jeho židličce, uteče.

Třeba při vaření jde kolem mě a já krájím maso do polévky, podám mu kousek, vidím ten strašný výraz a hřbet div ne naježený jako kdyby viděl cizího zlého psa. Tak maso slupne jedna z „tet“, protože ty jsou stále připraveny.

Třeba si beru jogurt nebo si uvařím krupicovou kaši, kterou jeho maminka jedla. Dám mu kousek k čumáčku na prstu a... jestli mi to ještě jednou dáš, určitě tě kousnu.

A to jsou Jaffovy zásady: potrava se jednou pro vždy přijímá z MOJÍ MISTIČKY, šunka z MOJÍ ŽIDLIČKY. Já zkontroluji hrnce na kamnech nebo talíř na stole, ale jen proto, abych zjistil, jestli nejíte něco špatného, protože nos, ten já mám dobrý. To, co vy jíte, voní, ale moje granulky voní 100x lépe. A vy víte, že radost mi udělá vitaminová pasta nebo růžové lososové rybičky. A ten, kdo říká, že kočičky mají jíst trávu LŽE! Jednou jsem to zkusil a potom jsem musel blinkat, protože mě to škrábalo v bříšku, musel sem při tom křičet a bál jsem se, co se mi to děje. Tak fakt raději tu pastu. Krásně mi po ní tráví. A ten nápad s tvarohovými myškami v krabičce nebyl špatný, protože jsou mléčné a sladké (test proveden, testovala dcera) a protože jsou pro kočičky, kočičkám chutnají. A kdybych se k Vám nastěhoval dřív, určitě bych dohlížel, aby ani „tety“ nejedli to lidské jídlo, protože teď kradou čokoládu, žebrají u stolu a páník na ně křičí. A pestrá strava? Mě se ta moje líbí, na výstavě říkali, že jsem nadějný, srst mám krásně zlatou a lesklou, ouška čistá, drápky mi rostou a vážím skoro 6 kg. A to jen z granulek a šunky. Dobré co? A ještě rada pro kocourky a kočičky, když sníte víc těch myšek z jogurtu jako já, když jsem je shodil z poličky, dostanete PROHÁŇKU, tak to nedělejte, moje panička už je má schované na příděl.

P.S. Nedá se někde koupit kapsička plná omáčky bez těch nedobrých kostiček? Dejte vědět, moje panička mi to dává na talířek všechno a já to musím vylizovat, díky Jaffa.
Obsah se nahrává...


Sdílejte!  |  O sdílení
Sdílet přes e-mail Sdílet na Facebooku Odeslat pomocí Facebook Messengeru Sdílet na Twitteru Sdílet na Google+





Zatím bez komentáře

Pro přidání komentáře se prosím přitlapkujte.

Zatím není přitlapkován žádný komentář.

Reklama

Má Váš kočičák už svou stránku ve Zlaté knize?

Víte, že svému kočičákovi tady můžete vytvořit osobní stránku? Víte, že pak může mít své vlastní kočkoalbum, deníček a další?

Registrujte se!

Registrace není povinná, ale umožní Vám využívat všechny funkce, které Modrý kocouř.cz nabízí - jednoduché vkládání fotek, komentování nebo komunikace s ostatními Kocouřáky.

Reklama

Modrý kocouř.cz (c) 2024

Všechna práva vyhrazena.
O stránkách
Ochrana osobních údajů
Politika využití cookies
Modrokocouří blog
Novinky
Nápověda
Reklama
Kontakt

Archivováno Národní knihovnou ČR
Facebook Twitter Google Plus Instagram YouTube

Tyto stránky používají soubory cookies, abychom vám usnadnili a zpříjemnili jejich procházení. Rozumím
Jak cookies používáme?

Top