Jak se kocour pomstil

Byl jednou jeden kocouří kluk Žolík a nastěhovali ho k lidskému klukovi Martinovi. Měl se tam dobře, scházeli se tam všelijací lidé, hladili ho, rozmazlovali a nic mu nescházelo. Myslel si ten kluk Žoli, že to je ten nejlepší kočičí život.

Maminka jeho kluka Martina ale jednou našla na sídlišti kočičku, a protože doma už jednu měla, přinesla jí k Martinovi, protože v domku je víc místa než v bytě na sídlišti. A Žoli najednou pocítil, že se jeho život mění. Kamarádi chodili, ale už se zajímali i o Scherinu, navíc když s ní chtěl být on, Martin mu to zakazoval a říkal, že je ještě malý. A on už ale nebyl. A kočička Scherina se mu celkem i líbila. Proto, že mu pořád něco zakazovali, nachystal pomstu. Navíc pořád někdo varoval, pozor, abyste neměli koťata. A potom přišla ta strašná rána. Odnesli ho k veterináři a ten mu něco provedl a říkali, že je "Kastrovaný". Přestal mít Scherinu rád. Vůbec s ní už nechtěl být a proklínal den, kdy jí přinesli k němu domů.

Jenomže lidé to nevěděli, jakou pomstu jim nachystal. Až potom se 1. 5. ta Žoliho pomsta najednou zhmotnila. Scherině se narodila koťátka. A 3 kocourci byli celý táta, tedy krásně zrzavě bílí. A ať si teď lidi ukroutí hlavy, jak je možné, že on, vykastrovaný kocour, má potomky. On to totiž stihl. Chacha.

Jenže nevěděl chudák, co si přichystal. Nastal očistec. Vřeštělo to, všichni se na to pořád dívali, nosili Scherině pamlsky a dostávala mlíčko a on zase nic. Prostě ho odsunuli na vedlejší kolej. Prostě ho asi nemají rádi. A ještě si ten stav zhoršuje tím, že leze ke koťatům do krabice, potají žere Scherině granule a dokonce ho načapali, jak lape po miminech.

Dostal zákaz, nesmí do jejich blízkosti a vůbec se mu to tak nelíbí. Určitě něco udělá. Bude je to potom všechny mrzet a budou litovat dne, kdy k nim Scherinu vzali.

A stalo se. Kdyby věděl hloupý Žolík, že koťata půjdou z domu, určitě by to neudělal. Kdyby věděl, že bude doma tak veliký smutek, určitě by vydržel a počkal, až ho zase veznou jako prvního a nejlepšího. Měli ho rádi a tím víc je mrzelo, co udělal. Počkal si, až přijde k Martinovi babička, vyčíhal si, že ho nevidí, jak stojí připraven u schodů a jak pomalu zavírala dveře, proklouzl. Seběhl schody, pádil po zahradě, protože venku ještě nikdy nebyl, a zmizel za prvním plotem. Čekali, volali, už se nevrátil. Jediné štěstí, že nechal potomky, kteří jsou jako on a proto se zachová jeho podoba i jeho krev. Kocouři, nemstěte se, lidi vás mají rádi!

Sdílejte!  |  O sdílení

Zatím bez komentáře

Reklama