Zaregistrovat se   Přitlapkovat se
Přitlapkujte se tady:

Jméno:   Heslo:    

Pokud ještě nemáte svůj modrokocouří účet, zaregistrujte se! Registrací souhlasíte s podmínkami používání.
Zapomněli jste heslo?
Vyhledávání

Nahrává se...

Kocour strojvedoucím

Datum26. března 2007  |  AutorKarel Jirásek  |  Zobrazení celkem/dnes4 619x / 6x

Ilustrační foto. (c) Modrý kocouř.cz Téměř celý život jsem pracoval jako strojvedoucí, poslední roky před odchodem do důchodu jsem jezdil s motorovým vozem, kde nebyl průvodčí, ale jízdenky jsme kontrolovali my.

A jednou, bylo to pozdě večer u posledního vlaku, jsem při kontrole jízdenek zjistil, že pod sedačkou má cestující přepravku a z ní se ozývá žalostné mňoukání. Protože sám mám doma dvě kočičky (domácí, bez průkazu) a kočičí svět je pro mne velmi zajímavý, hned jsem cestující vyzval, aby si klidně dala přepravku na sedadlo, že je na konečné stanici umyji. V přepravce byl perský kocourek, měl krásnou hlavu a oči, ale stále žalostně mňoukal. Nabídl jsem paní, která jej přepravovala, že zavřu a zajistím dveře a okna, aby mohla kocourka aspoň na chvilku z přepravky vyjmout. Ona tak učinila, kocourek vyšel a paní mi vysvětlila, že se mu zřejmě stýská po jeho sestřičce, kterou dnes převezli do jiného chovu.

Jak jsem seděl na sedadle naproti, kocourek si mne prohlédl, pak mi skočil na klín a bleskurychle mi vlezl za služební svetr. Výstřihem vystrčil hlavu, přestal mňoukat a jen spokojeně předl. Já si s paní povídal o kočkách, ve voze bylo jen pár cestujících a ti podřimovali. Najednou někdo bouchal na okno, byl to výpravčí, který šel zjistit proč vlak neodjel. Ani jsem si neuvědomil, kolik je hodin, ukázal jsem výpravčímu kocouří hlavu, vykukující ze svetru, on jen mávl rukou a já opatrně vyndal kocourka a jeho paní ho dala zpět do přepravky. Odjel jsem a v první stanici jsem slyšel kocouří nářek až na svoje stanoviště. Šel jsem opět do cestovního oddílu, kocour se dobýval z přepravky, a tak jsme se s jeho paní domluvili, ona kocourka pustila, ten mi opět vlezl za svetr a já se vrátil k řízení. Celou cestu do konečné stanice, kde paní vystupovala, se kocourek držel tlapkami za výstřih svetru a koukal předním oknem ven, opravdu spolu se mnou sledoval trať. Když jsem v konečné stanici zastavil a přidržujíc kocoura šel do cestovního oddílu tak hned, jakmile jsem si sedl a paní otevřela přepravku, kocourek vylezl, zamával mi na rozloučenou ocasem a sám bez mňoukání vešel do přepravky a nechal se odnést.

Možná to byl jediný vlak v historii železnic, kde se aspoň nepřímo podílel na práci strojvedoucího kocour.
Obsah se nahrává...


Sdílejte!  |  O sdílení
Sdílet přes e-mail Sdílet na Facebooku Odeslat pomocí Facebook Messengeru Sdílet na Twitteru Sdílet na Google+





4 komentáře

Pro přidání komentáře se prosím přitlapkujte.

MarcelaV.
KocouřákMarcelaV.  Datum18. července 2007 13:07

Jede pán s paní autem, najednou auto před nimi prudce zabrzdí, pán musí taky dupnout na brzdu, paní letí na přední desku, ale pán stačí ještě dát před ní ruku. Paní mu se slzami v očích chce poděkovat, že měl o ní takovou péči, aby se jí nic nestalo, ale pán ji předejde a omlouvá se: Promiň, já jsem zvyklý, že vedle mě sedává náš labrador.

Zuzana
KocouřákZuzana  Datum21. května 2007 23:03

Moc hezký příběh. Asi jste kocourkovi voněl. Cítil něco známého a bylo mu pak fajn.

Maxík
KocouřákMaxík  Datum26. března 2007 14:28

Moc hezké vyprávění. Někdy nás kočičky překvapí. Já jsem kdysi psala o zrzkovi od Vlašského dvora. Něčím mi ten váš příběh připomněl můj zážitek.

fidas
Kocouřákfidas  Datum26. března 2007 10:38

Moc hezké! Přitom jsem si vzpomněl na jednu cestu se svým kocourkem v autě. Měl jsem docela silný zánět spojivek, mžoural a na cestu řádně neviděl, v přepravce kocour. Po několika km se mi poblinkal, musel jsem zastavit a vyndat jej, přepravku vyčistit. Ale kočičák už nechtěl zpět, zkusil jsem jej nechat volně v autě .. stejně jsem udělal "rychlostní" rekord/cesta, co mi normálně trvá hodinku a třičtvrtě, jsem jel kvůli očím dobré tři hoďky. Kocourek chvilku pocházel po autě, ještě mi pokálel bundu a pak se mi usalašil na klíně, tlapky na volant a v pohodě jsme dojeli. :-)

Výše uvedené názory a komentáře nevyjadřují stanovisko Modrého kocouře.cz. Modrý kocouř.cz si vyhrazuje právo příspěvky odporující dobrým mravům, v rozporu se zákony nebo obsahující reklamu smazat.

Reklama

Nejčtenější

1
RSS kanály (46x)
2
Kdy je možné odebrat kotě od kočky? A proč ... (35x)
3
Kočičí jména (27x)
4
Naléhavě hledáme dobrovolníka pro pomoc ... (21x)
5
Veterinární poradna: Do jaké teploty může být ... (20x)
6
Kočičí rekordy (18x)
7
Polydaktylie u koček (18x)
8
Britská krátkosrstá kočka (17x)
9
Námořnické pověry o kočkách (16x)

Má Váš kočičák už svou stránku ve Zlaté knize?

Víte, že svému kočičákovi tady můžete vytvořit osobní stránku? Víte, že pak může mít své vlastní kočkoalbum, deníček a další?

Registrujte se!

Registrace není povinná, ale umožní Vám využívat všechny funkce, které Modrý kocouř.cz nabízí - jednoduché vkládání fotek, komentování nebo komunikace s ostatními Kocouřáky.

Reklama

Modrý kocouř.cz (c) 2024

Všechna práva vyhrazena.
O stránkách
Ochrana osobních údajů
Politika využití cookies
Modrokocouří blog
Novinky
Nápověda
Reklama
Kontakt

Archivováno Národní knihovnou ČR
Facebook Twitter Google Plus Instagram YouTube

Tyto stránky používají soubory cookies, abychom vám usnadnili a zpříjemnili jejich procházení. Rozumím
Jak cookies používáme?

Top