Hon na kachně, likvidace nástěnky, našel jsem něco divně lepkavého a příšerný poznatek o ropuše

Možná si myslí spousta lidí, že kocouři celý den prospí, občas něco sní, trošku si protáhnou tělo a zase spí, ale to je nehorázná pomluva. Kocouři totiž pořád něco dělají. A když už spí, tak se jim zdá o tom, co budou po probuzení podnikat. Alespoň já to tak praktikuji.

A už dlouho se mi zdálo, jak jsem konečně ulovil to žluté mrňavé kachně, co se mi stále potuluje po zahradě. A proto, když mě panička pustila na mojí obvyklou hodinku na zahradě, jsem zprvu dělal, že strašně čuchám u živého plotu, potom jsem doběhl do svého bunkru pod vrbou a když jsem si byl jist, že mám chvilku jen pro sebe, protože jsem paničku-maminku neviděl, šel jsem na věc. Stará kachna se zrovna ládovala tím divným jídlem, které dostávají kachny a slepice, myslím že tomu říkají pšenice. Plížil jsem se kolem plotu a žluťák si tam seděl. My prý máme letos líného kačera a naše kachny po usilovném sezení na vajíčkách vyseděli postupně 3 a 1 žluté mimino. Ty 3 už jsou velké, na ty už si netroufnu, ale ten malý žluťák mi vážně vadí, protože si všude šmejdí, uštipuje travičku a přitom se mě na povolení ještě nezeptal. Tak jsem se odhodlal k udělení lekce. Buď mi řekne, co tu chce, nebo s ním zatočím. Nic se už dva týdny neděje, jen žluťák roste a já jsem asi pro něj vzduch. Tak tam teď seděl a já se plížil. Oči upřené na něj, už jsem byl skoro u žluťáka a najednou :“Auuuu!“ Něco mě štíplo do zadečku. Vyskočil jsem, popoběhl, kachně taky, navíc začalo pištět, proti mě se vyřítila jeho kachní maminka, mávala těma divnýma packama a plácala mě po hlavě. Žluťák utekl do chlívka a já tam byl nějak navíc. Přeci se nenechám bít! Otočil jsem se k ústupu a pak jsem ho uviděl. U plotu stál kohout Karel, ten, co si klidně troufne i na paničku. On to byl, kdo mě tak zákeřně poznamenal na mém krásném béžovém zadečku a ještě před slepicemi. Víte jak mi bylo? Všechno mi překazil a ještě se mi smáli. Ne, nemám je rád. Panička mě těšila, chovala a říkala mi, že prý s drůbeží si nemám nic začínat. Poslechnu, budu je jen z dálky pozorovat, aby věděli, že jsou pod dohledem.

Po tom hezkém létě se najednou udělalo ošklivě, museli jsme doma zatopit, to bylo příjemné, nám totiž pěkně hřejí dlaždice v hale a v koupelně a já se tam vyvaluji. Ale nemohl jsem ven, protože bylo všude mokro a taky bych nastydl, tak jsem se pár dní zdržoval doma. Ale i tam je spousta zábavy. Třeba nástěnka u telefonu. Má jí tam můj páníček. Jsou na ní barevné připínáky, je korková, dobře se do ní zatínají drápy. Ale nechápu, proč ten korek přikrývá páník papírky. Vždycky něco naškrábe na papírek a připíchne na nástěnku a to mi vadí. Tak jsem jeden den udělal pořádek. Vyskočil jsem si k tomu telefonu, abych na všechno dobře dosáhl a už to lítalo. To byla švanda, ty papírky se tak dobře trhaly. Zatnout dráp a škub. A znova a znova. Netrvalo mi to ani minutu a byla prázdná. Jsem fakt šikula. Jenom nechápu, proč mi za to všichni nadávali, když přišli domů. A páník říkal, že už si nikam nezavolá. Mladá panička potom ty papírky slepovala. Tak to jeden neví, čím by ty svoje lidi potěšil.

Naštěstí se zase udělalo hezky a můžu ven. A k mému překvapení jsem hned něco našel. Bylo to takové tvrdé a měkké, lezlo to v záhoně. Panička se mi vždycky přilepí na paty, když jsem venku a i nás spolu vyfotila. Říkala, že ho mám nechat, ale znáte to, život je jeden velký průzkum. Nejprve jsem sahal bojácně, ale když to nic nedělalo, začal jsem do toho bušit tlapkou a trošku jsem do toho zasekl dráp a najednou to začalo slintat. Vyvalily se z toho lepkavé bublinky a zase bylo po hraní, protože jsem byl odnesen, celý zalepený od šnečích slintů.

To je fakt hrůza, není den, abych něco neprovedl.

A zrovna tak včera večer. Bylo hezky teplíčko, chodil jsem si po zahradě a panička krmila tu protivnou drůbež. Najednou jsem něco uviděl. Znal jsem jí, ona bydlela nedávno pod dřevem, jenže to je uklizené ve stodole a tak musela na zahradu. Byla zalezlá v myší díře, moje stará známá ropucha.

Sáhnul jsem na ní, zavrtěla se, to mě vydráždilo, vytáhl jsem jí drápky z díry a chtěl jsem jí kousnout. Jenže jak jsem k ní dal tlamičku, stříkla mi do ní něco strašně hořkého, pálivého, štiplavého, nechutného......prostě příšerného. Začal jsem prskat, křičet, panička přiběhla a já jsem byl celý oslintaný a jako očarovaný. Ale ropuchu jsem packou držel, tak nevím, proč mi jí zase sebrala a odnesla za plot? Nějak se mi v poslední době nedaří. Chci těm svým lidem dělat radost, přinést něco uloveného a jak to dopadá...

Ale asi jim to nevadí, chovají mě, češou a dávají mi mojí oblíbenou kuřecí šunku, tak to asi nebudu prošetřovat, protože naše psí holky taky domů nic nenosí.

Mají mě zřejmě rádi i bez důkazů. Ale stejně, jednou něco pořádného chytím a to budou koukat.

Tak mňau kocouři a kočičky, zase se ozvu,

Sdílejte!  |  O sdílení

Zatím bez komentáře

Reklama