Hledání a hledání

Zdravím všechny chlupaté kocouře. Zdůrazňuji chlupaté, protože nevím, jak je tomu jinde, ale u nás je tedy zima, a proto mi dorostla zimní srst. Já jsem sice už jednu zimu prožil, ale nějak si to nepamatuji, byl jsem totiž ještě kotě. Ta zima je ale hrozný zmatek, moc s ní spokojen nejsem a pořád něco hledám.

Tak nejdřív jsem začal hledat naší Věru, která si klidně někam odjela a pořád se mi nevrací. Říkala mi maminka, že je strašně daleko, prý až v Anglii, no mohla by mi domů přivézt něco britského, třeba ještě jednu kočičku.

Další cíl mého hledání je naše Hanka. Tu hledám skoro celé dny i noci. Ona se pořád někam schovává, do botníku, do pračky, pod postele, za knížky, do prádelníku, nebo taky za televizi, pod počítač, občas i do tašky, někdy se schová ve spíži a potom jí tam maminka zavře, někdy jí najdeme v prádelně a včera večer byla celá zmrzlá ve verandě. No a mě to vždycky děsně naštve, jak musím chodit a volat jí, no a když jí najdu, tak jí zperu a potom mě někdo (táta nebo maminka) buď zavřou nebo vyženou do dílny. Tedy abych jim nekřivdil, vždycky ne, někdy mě maminka chová a domlouvá mi, ale já za to fakt nemůžu, jak jsem s Haničkou, tak mě něco poňouká. Dávám na ní tlapky, koušu jí do krku, očuchávám jí, ona tak pěkně voní. Jenže jak říká moje maminka, problém je v tom, že Hanka má sotva 4 kg a já skoro 8. Jsem prý malý sloník. No a jak si potom na ní stoupám, tak jí to bolí, kničí, piští, kňourá, potom skoro brečí a potom je zle. Nejhorší to je, když se převalí na záda, já si na ní stoupnu a koušu jí a v té pozici mě najdou. To potom dostanu i plácanec a říkají mi, že to už se vůbec nesmí dělat, protože když prý leží kočička na zádech a brečí, to prý se vzdává. No ale když já fakt nevím, jak to překonat?

Když jsem „vyhozen“, až tak mi to nevadí, protože já si z dílny odejdu na půdu, tam mám svůj chlupatinkový pelíšek na židli, nikdo mě tam neruší, spím si tam, potom si projdu půdu, zkontroluji všechny skrýše, no prostě jsem si tam svým pánem.

Na půdě a v dílně taky hledám. Vypadá to asi tak, že do každé škvírky strčím tlapu, zkoumám různé odložené věci, které na půdě polehávají a potom, to byste mě měli vidět. Tlapky špinavé od prachu, na vousech pavučiny, kocour prachovka. Maminka mě musí pořád opečovávat, vyčesávat, otírat, protože koupat mě teď v zimě nechce. Ale věřte mi, občas najdu popletenou spící mouchu nebo pavouka a to mám potom takovou radost, připomene mi to léto.

Ven chodím už méně, ale chodím. A tam taky hledám. Hledám hlavně travičku a včelky, ale ty tam nejsou a tráva je divná, hnědá, suchá, nechutná. Nejsou tam ani motýli a co je největší záhada, nejsou tam ani ti ptáčkové, co mi každé ráno zpívali. Jsou tam jen tlustí vrabci, kteří se ládují zrním s naší drůbeží, a sýkorky a strnadi, kteří létají do krmítka na plotě. Tam jim naše maminka sype slunečnici, protože prý nemají chudáci co zobat. Já na ně koukám z okna a to mi věřte, prohnal bych je tak rád.

Hledal jsem také v myší díře, ale nikdo tam nebyl a tlapku jsem měl potom celou blátivou.

A taky hledala mami mě. Krmila perličky a slepice a psice šly na louku za plotem. Vrátka byla přivřená, já to uviděl, pomaloučku jsem se plížil ..... a už jsem byl venku ze zahrady. Je tam velká hromada větví a bydlí v ní vrabci. Potichoučku jsem se k nim blížil, když v tom mě jeden takový pěkně tlustý vrabec uviděl a spustil poplach. A to už tam byla i moje panička, popadla mě a už jsem byl zase zpátky na zahradě. To tedy nebyl vydařený lov.

Včera jsem seděl na okně a koukal ven. Dělo se tam něco divného. Poletovalo tam něco bílého, lehalo si to na dvůr a zahradu a když jsem se na to šel večer ven podívat, byla tam zima. Zkusil jsem jít na schody, bylo to tam. Vypadalo to úplně stejně jako pěna u páníka ve vaně, ale když jsem na to položil tlapku, záblo to. Pěna, když jí na mě tatínek hází, pěkně voní a nezebe. A že prý je to sníh. Ten si tedy vůbec z loňské zimy nepamatuji a rozhodl jsem se, že ho propátrám. Dneska ne, ale jen co bude mít maminka čas, protože naříká, že ho nemá, protože pořád strká do trouby nějaká těsta, tak spolu půjdeme ven. Určitě mě na té výpravě i vyfotí. Jenom to mrně ale zase zůstane doma. Ona ven nechce chodit.

Sdílejte!  |  O sdílení

Zatím bez komentáře

Reklama