Seriál: Příběh kocourka Roie: 3. První dny spolu
1. února 2004 |
Martina Fiřtová |
3 247x / 1x
12. listopadu 2003: Po této zprávě nám bylo trochu smutno, že to seznamování nejde tak dobře, jak by si to jeden představoval, a tak jednoho začnou napadat různé myšlenky, jako např. že udělal chybu a že si
druhou kočičku neměl brát apod. Člověk začne být zoufalý a říkat si, že už se to nezlepší, ale úplně zapomene na to, že i kočičky a nejenom lidé potřebují k seznamování spoustu času. S někým si padnete do oka hned a s někým vám to holt chvilku trvá. Pánem je tu jen čas.
Roi je v pořádku, je moc milý a má se k světu. Horší je to se Štěpánkou, nevím co ji potkalo, když byla malá, ale tak jako se za 4 měsíce nenaučila ode mne chovat a mazlit, tak asi nikdy nepřijme Roie za kamaráda a nikdy nebudou spinkat vedle sebe. Ona nesnáší žádný těsnější fyzický kontakt. Jsem z toho dost nešťastná, ale nerada bych Roika dávala pryč a doufám, že se naučí žít alespoň vedle sebe tak, aby si nepřekáželi.
Zatím na něj neustále útočí a vyhání ho ze svého území, pokud to Roi respektuje a to on ano, neublíží mu. Otázkou je, jak moc se budou rvát, až bude Roík dospívat, protože už teď má snahu stavět se na odpor. Neumím si to představit. Není to ideální řešení, už se bohužel stalo.
16. listopadu 2003: Když jsme si přečetli následující povídání, měli jsme docela radost, protože nás to uklidnilo. Vypadalo to, že milí spolubydlící si rozdělili území a že Roík se už zabydlel. Vše je na dobré cestě a když s námi vydržíte do příštího týdne, uvidíte tu změnu!
Začíná to být trochu lepší, Roík je v pořádku, hodně baští, začíná velkou kočku provokovat, a tak si jejich rozmíšek pomalu přestávám všímat, protože krev neteče. Štěpánka si zabrala ložnici a do obýváku ho také nechce pouštět, ale ten jsem si zabrala zase já. Ostatní prostory jsou společné a místa na běhání je dost.
Roi si oblíbil na škrábání tu krásnou rohožku, kterou Štěpánka pohrdla. Před chvílí jsem si musela uklidit boty, protože se rozhodl je sežrat. Jeho oblíbenou činností je sedět u morčete, pozorovat ho, občas ho tlapkou popohnat nebo si sednout na vršek klece a dirigovat ho shora. Někdy tam jen tak leží a tlapku má u něj v kleci, nenechá si vysvětlit, že morče je hlodavec.
Pokoušela jsem se fotit Roie a obě kočiny spolu. Budu trpělivá a zkoušet to dál.
| O sdílení
V listopadu Modrý kocouř zachránil malého černého kocourka. Jak to bylo... 8. listopadu 2003: Co se dělo, když jsme zanechali kocourka vlastnímu osudu u paní Ludmily a kočičky Štěpánky, nám bylo vylíčeno ihned v první zprávě. Musím přiznat, že to vypadalo dost děsivě, ale ne zas tak, abychom nemohli doufat v happyend. Jen na vysvětlenou – u paní Ludmily mají kočičky svůj vlastní pokoj, kde je gauč a křeslo a další různé věci a to všechno jenom pro kočky! Z něj vedou dveře na zasklený balkon plný květin a zeleně, kde jsou dva krásně čisté kočičí záchůdky – vše už bylo pro Roie připravené...
3 863x
18. ledna 2004
Zatím není přitlapkován žádný komentář.
Reklama
Má Váš kočičák už svou stránku ve Zlaté knize?
Víte, že svému kočičákovi tady můžete vytvořit
osobní stránku? Víte, že pak může mít své vlastní kočkoalbum, deníček a další?
Registrace není povinná, ale umožní Vám využívat všechny funkce, které Modrý kocouř.cz nabízí - jednoduché vkládání fotek, komentování nebo komunikace s ostatními Kocouřáky.
Přitlapkovat se
