Zaregistrovat se   Přitlapkovat se
Přitlapkujte se tady:

Jméno:   Heslo:    

Pokud ještě nemáte svůj modrokocouří účet, zaregistrujte se! Registrací souhlasíte s podmínkami používání.
Zapomněli jste heslo?
Vyhledávání

Nahrává se...

Vášnivé prokletí rodu Chlupézů - díl 2. - Vášnivé probuzení

Datum12. května 2008  |  AutorAzuros Kocouřéz  |  Zobrazení celkem/dnes9 873x / 5x

Blue Cat Television
uvádí

nekonečnou kočkonovelu


Vášnivé prokletí rodu Chlupézů

Námět, scénář a režie: Azuros Kocouřéz

Díl 2.


Vášnivé probuzení
Vášnivé prokletí rodu Chlupézů. Ilustrace Jana Ratková
Ilustrace Jana Ratková
www.fantazie.org/novinky/
Abbygailita prošla dlouhou chodbou a zastavila se u vyřezávaných, umně zdobených dveří. Mimoděk si přihladila mramorované proužky a urovnala fousky. Hluboce se nadechla, aby ztišila své prudce bušící srdce... odhodlaně sáhla po klice... a... CHRRRRÁÁÁP!

Ohlušivé zachrápnutí katapultovalo Abbygailitu od dveří... zděšeně pohlédla na podlahu, jestli její leknutí nemělo následky... nemělo.

Chvějící se tlapkou stiskla kliku a vstoupila dovnitř. Těžkými závěsy na oknech se jen nesměle prodíralo slunce a jeden paprsek dopadl na velkou hedvábnou hromadu, která se jemně zdvihala a klesala. Pfffffffffffff... pffffffffffffff... chrrrráááp... ozvalo se z hromady.

Abbygailita stanula uprostřed pokoje a něžně se zahleděla na hromadu. „Mňau Díoz, jak ušlechtile dýchá,“ pomyslela si.

CHRRRÁÁÁÁP! CHRRRRR!

„Ach... je tak mužný... tak krásně spí... a já musím přerušit jeho spánek a vzít mu jeho sny...“

Abbygailita hlasitě povzdechla. Hromada se nepatrně pohnula.

„Mladý pane Milchávezi, vstávejte... vaše paní matka chce, abyste byl včas u snídaně.“

Hromada se začala hemžit a vlnit. Náhle se z krajkového okraje hedvábné přikrývky vysunulo ucho... stříbřitá tlapa...

„Uáááááááááááááááá, to už je ráno? Zas ráno?“

Abbygailita cítila, jak pod svým mramorováním červená a bledne. „Mladý pane, nezačínejte den s ošklivými slovy... kdyby vás slyšela madam Missarina.“

Z hedvábí se s mohutným zívnutím vynořil Milchávez: „Tak tobě nestačí, že mne budíš, ještě mne budeš poučovat? Jaká ošklivá slova? Ošklivá jsi tu jedině ty, se na sebe podívej, ty... ty... ty mramorovaná uklízecí četo!“

Abbygailita cítila, jak jí do očí vhrkly slzy... a bez jediného mňouknutí vyběhla z pokoje. Milchávez si letmo olízl tlapku, načechral si mramorovaný ohoz a udiveně se zadíval za mizející Abbygailitou.

Ta už byla na cestě k dalšímu pokoji. S tichým zaklepáním vstoupila a s úžasem se zadívala na Chillita, který právě dokončoval vzorovou úpravu svého chvostu.

„Dobré ráno, Abbygailito, jestli tě mamá posílá, abys mne vzbudila, tak jsem ti ušetřil práci. „Vy jste tak hodný, pane Chillito... fňuk.“

„Copak, proč ty slzy... á, že tys byla budit mého bratra? Zas byl hrubý? Já už mu za ty jeho uši vytahám, když mamá se k tomu nemá...“

„Fňuk, fňuk, děkuji, pane Chillito, děkuji.“

„Neděkuj a honem běž vzbudit mojí rozmazlenou sestřičku...“

Abbygailita se málem rozplakala naplno. Úplně zapomněla, že ji ještě čeká buzení slečny Lassality, která jí práci v domě Chlupézů ztěžovala nejvíc... byla neuvěřitelně rozmazlená, divoká, náročná a nepořádná.

Abbygailita s obavami vstoupila do pokoje mladé slečny a s údivem zjistila, že pokoj je prázdný. Tedy plný nepořádku, poházených sametových myšek, briliantových míčků a kašmírových napůl roztrhaných rukavic, ale Lassalita v pokoji nebyla. „Asi už šla na snídani,“ pomyslela si Abbygailita... a v tom si uvědomila, že vůbec nic necítí... necítí obvyklou vůni smažených myších oušek, restované šunky ani v páře vařeného kuřecího... „Snídaně! Bubos zas určitě spí za sporákem! Musím honem do kuchyně!“

A utrápená Abbygailita rychle běžela dolů, do kuchyně.

---

Kuchyně v domě Chlupézů. Řady nablýskaných skříněk, sporáků, myšovarů a masomlýnků. Všude úplný klid... jen jeden sporák se otřásá, vibruje a drnčí.

Chrrrrrr. Chrrruup... Chrrrr... Chrrrrupsk.

„Co? Co? Kde? Já nic, já vařím, já smažím, já...“

Abbygailita vběhla do kuchyně a zpoza sporáku vylítl černý, zděšený šéfkuchař Bubos.

„Co blázníš, holka splašená, mohl jsem zkočlabovat, máš rozum, tak sem vletět?“

„Bubosi! Ty jsi zase zaspal! Tenhle týden už popáté! Madam Missarina už pro tebe chystá místo v loveckém salonku...“

„Áááno? Ale to je milé, že chce, abych si s ní povídal o lovu...“

„Když ti nevadí, že přitom budeš hlavou dolů a viset...“

„Jo táák, už zase vyhrožuje? To abych sebou hodil, co?“

„Bubosku, prosím tě, hoď sebou... hoď na tác smetánku, honem otevři konzervu myších stehýnek v bazalkovém sosu a nezapomeň na míchaná vajíčka... chvátej, chvátej, honem, už slyším madam, už zvoní, ať neseme snídani.“

Bubos se zvolna kolébavým krokem vydal k mňaukrovlnné troubě, aby z ní vyndal pořádný kus šunky a spokojeně si z něj ukousl.

„Bubosi, co to vyvádíš? Teď není čas se cpát... a proč máš šunku v mňaukrovlnce?“

Bubos, vychutnávajíc velké sousto šunky, zahuhlal: „Do břece aby bi da dí nebřišly Izziela a Lorieta, dé?“

Abbygailita jen sepjala své upracované tlapky a pohlédla k nebesům, jestli to tam nahoře vidí.

Do kuchyně vrazila kočmorná Mufuela: „Honem honem... madam Megerina... éé, Missarina už se shání po snídani... Bubosi, že tys zase usnul... šmňaurjá, hni sebou, kůže líná, a ty, Abbygailito, nekoukej, honem, šup, dávej to na podnosy, tak, ještě marinované myší ocásky... nezdá se vám, že jsou nějak malé? Musím se zeptat Barbarity a Frankita, jestli vůbec jsou podle standardu... ti mají s tou svou myší farmou taky víc starostí než užitku... tak, máme to všechno? Máme. Tak můžeme jít...“

A Mufuela s Abbygailitou s plnými podnosy vyšly ze dveří. Bubos přehlédl rozkramařenou kuchyni, vložil pečlivě zbytek šunky do úkrytu a s chutí zalovil v misce s ocásky. „Jsou opravdu nějak malé, musím si jich vzít víc,“ pomyslel si. Pak se stočil za sporák, aby nabral vydanou energiii... Ve vteřině blaženě pochrupoval a kolem tlamky mu vlály ocásky, které už nestačil sníst.

Pokračování příště
Obsah se nahrává...


Sdílejte!  |  O sdílení
Sdílet přes e-mail Sdílet na Facebooku Odeslat pomocí Facebook Messengeru Sdílet na Twitteru Sdílet na Google+





5 komentářů

Pro přidání komentáře se prosím přitlapkujte.

Sherlocková
KocouřákSherlocková  Datum14. května 2008 13:16

Můj favorit a vzor Chill teda mladý pan Chillito nezklamal. Snad jen lepší by mohl byt v Kobře 11. :))

kocickalea
Kocouřákkocickalea  Datum14. května 2008 9:21

No právě...

Torm
KocouřákTorm  Datum12. května 2008 8:57

Zdá se mi to, nebo se tady schyluje k nekonsensuálnímu výprasku ubohé komorné ?

reina
Kocouřákreina  Datum12. května 2008 7:44

no, mě by spíš zajímalo, kde ta zlotřilá Lassalita bude, jestli to za ní zase neslízne chudinka Abbygailita...

kocickalea
Kocouřákkocickalea  Datum12. května 2008 7:07

Hezké! Až je mi té Abbygaility líto...

Výše uvedené názory a komentáře nevyjadřují stanovisko Modrého kocouře.cz. Modrý kocouř.cz si vyhrazuje právo příspěvky odporující dobrým mravům, v rozporu se zákony nebo obsahující reklamu smazat.

Reklama

Nejčtenější

1
RSS kanály (42x)
2
Kdy je možné odebrat kotě od kočky? A proč ... (31x)
3
Naléhavě hledáme dobrovolníka pro pomoc ... (21x)
4
Veterinární poradna: Do jaké teploty může být ... (19x)
5
Kočičí jména (19x)
6
Britská krátkosrstá kočka (17x)
7
Polydaktylie u koček (16x)
8
Kočičí rekordy (16x)
9
Vaříme pro kočky: Polévka pro kočky (15x)

Má Váš kočičák už svou stránku ve Zlaté knize?

Víte, že svému kočičákovi tady můžete vytvořit osobní stránku? Víte, že pak může mít své vlastní kočkoalbum, deníček a další?

Registrujte se!

Registrace není povinná, ale umožní Vám využívat všechny funkce, které Modrý kocouř.cz nabízí - jednoduché vkládání fotek, komentování nebo komunikace s ostatními Kocouřáky.

Reklama

Modrý kocouř.cz (c) 2024

Všechna práva vyhrazena.
O stránkách
Ochrana osobních údajů
Politika využití cookies
Modrokocouří blog
Novinky
Nápověda
Reklama
Kontakt

Archivováno Národní knihovnou ČR
Facebook Twitter Google Plus Instagram YouTube

Tyto stránky používají soubory cookies, abychom vám usnadnili a zpříjemnili jejich procházení. Rozumím
Jak cookies používáme?

Top