Seriál: Příběh kocourka Roie: 5. Skutečná pohoda

1. prosince 2003: V dnešním díle vám konečně přinášíme odpověď na otázku: „Jak na to, aby se dvě tak odlišné čičiny seznámily. Vše se srovnalo do přijatelné roviny a myslím, že jsou všichni včetně paní Ludmily šťastni, i když je Štěpánka ještě trochu bázlivá. V příštích dílech však pro vás máme další překvapení. Samozřejmě jenom to dobré. Jaké? Uvidíte sami.

Stav v jejich vzájemném vztahu je, řekla bych, stabilizovaný. Štěpánka se smířila s tím, že je zde i Roik a má právo se po bytě bez omezení pohybovat, hrát si s jejími hračkami, že ho beru na klín a chovám a že v noci spí i se mnou v posteli. Vzájemně se nenapadají, myslím ve zlém, ani na sebe nevrčí.

Když jsem byla s morčetem u veterinářky stříhat drápky (to tu byl Roi asi 10 dnů), řekla mi, že kdybych se jí zeptala, nikdy by mi nedoporučila vzít ke Štěpánce další kočičku, že si na sebe asi nezvyknou. Měla doma kočku, přinesli jí zraněnou jinou kočičku, které musela amputovat nohu. Protože ji nikdo nechtěl, nechala si ji doma. Zdravá kočka chodí ven, ta bez nožičky je stále doma. Když se zdravá vrátí domů, stále na sebe syčí a naprosto se nesnášejí. Tento stav trvá již 5 let. Pochopitelně mě to vyděsilo.

Potom jste mi poradila, že nesmím jen chránit Roie před Štěpánkou, ale dát jí najevo, že je zde stále doma, že ji mám ráda a nikdo jí neodstrkuje. Začala dostávat jídlo první, když jsem přišla domů vždycky jsem napřed pohladila ji, ale při hraní jsem hladila obě najednou, a když jsem měla Roie na klíně, hladila jsem i ji. Přestala ho napadat a odhánět, asi poznala, že jí nehrozí žádné nebezpečí.

Plachá je stále, jak někdo zazvoní nebo vytáhnu vysavač, je okamžitě za gaučem. Roi jako její věrný stín pochopitelně za ní. Jenže on za chvíli ze zvědavosti vyleze, ale ona ne. Kdybyste nyní přijeli, opět je tu jedna neviditelná kočka. Roi se strašně rád chová, dokáže si to vynutit, Štěpánka má k fyzickému kontaktu stále odstup, chování nesnáší a doteky jen lehké a krátké, ale dává najevo, že je to velmi příjemné.

Takže mám jednu kočku chovací a jednu nechovací. Spolu se dokáží krásně honit, jak jsem říkala, číhají na sebe, bafají na sebe a je vidět, že je to obě baví. Myslím, že kdyby teď Roi odešel, Štěpánka by ho hledala. Dívala jsem se na fotky vašich kočiček a tak krásně spolu asi nikdy spinkat nebudou. Asi to zůstane v té rovině, co má Štěpánka k lidem - jen lehce dotknout a dost. Jen mám někdy dojem, jakoby tu plachost a nedůvěřivost vůči cizím lidem do sebe nabíral i Roi. Jako to schovávání za gauč.

Začátky byly hodně těžké, bylo mi jich obou moc líto ale teď jsem ráda, že jsou obě tady a myslím, že i Roi i Štěpánka jsou spokojeni, jak může být spokojená šelmička v paneláku. Kdyby mohli žít v domku se zahradou, bylo by to rozhodně lepší, měl by každý víc vlastního prostoru.

Sdílejte!  |  O sdílení

Související Kočkočtení >



Zatím bez komentáře

Reklama